Článek
Stejně jako ve všech demokratických zemích jde americkým politikům o dvě věci - prosazovat svůj program a dočkat se znovuzvolení. Se šíleným prezidentem v zádech, který bortí dekády budované aliance a svými cly poslal akciové trhy dolů, to jen tak nepůjde.
Amerického prezidenta jde odvolat a Donald Trump by nebyl prvním prezidentem, kterého obě komory amerického parlamentu plánovaly zbavit funkce. I v minulosti se prezidenti odvolávali a republikán Richard Nixon musel čelit trpkému konci svého druhého volebního období po skandálu s odposloucháváním centrály demokratické strany - událost známe jako kauzu Watergate.
V republikánské straně již zaznívají hlasy proti Donaldu Trumpovi a jakmile se najde 20 odvážných senátorů, může být Trump odvolán. Klíčovým ukazatelem budou volby v roce 2026, takzvané midterms, a ukazatel spokojenosti voličů s politikou Donalda Trumpa, který je nyní na historickém minimu v porovnání s prvními 100 dny všech jeho předchůdců. Potřebný počet 20 senátorů k odvolání prezidenta se může 3. listopadu během průběžných voleb poloviny kongresu a třetiny senátu ještě snížit.
Prostá většina v kongresu a ústavní většina v senátu rozhodují
Republikáni ovládají senát většinou šesti hlasů a kongres většinou tří hlasů. Z počtu 435 kongresmanů může zahájit odvolání prezidenta - takzvaný impeachment - prostá většina. Určí důvody návrhu včetně konkrétních přečinů, kterých se prezident dopustil, a postoupí návrh do horní komory, tedy amerického senátu. Zdejších 100 senátorů návrh kongresu prozkoumá a za přítomnosti šéfa ústavního soudu impeachment projedná a poté hlasuje o přijetí či odmítnutí návrhu.
Většinou je ale impeachment spíše divadlem pro veřejné mínění. Samotný ponižující proces, kdy prezident vypovídá před dolní komorou parlamentu a je konfrontován s důkazy svých přečinů byl pro výše zmíněného Richarda Nixona tak zničující, že rezignoval sám. Pro úspěšné dotažení procesu do konce je tak třeba 218 členů kongresu a 67 senátorů.
Existuje již dnes v kongresu a senátu proti krokům Donalda Trumpa opozice?
Kongres potřebuje tři hlasy pro odvolání, dva republikáni již Trumpa kritizují
V kongresu stačí pouhé tři hlasy, mezitím již dva členové kongresu od Trumpova znovuzvolení otevřeně vystoupili proti jeho politice. Jedná se o Thomase Massieho a Davida Valadaa za státy Kentucky a Kalifornie.
Massie ostře vystoupil proti Trumpovu návrhu rozpočtu, který v jeho státu zrušil množství pracovních míst ve státní správě a veřejné financování na úkor zvýšení výdajů na zbrojení. Stát Kentucky obecně není Trumpovi nakloněn a jedná se o tradiční republikánskou baštu.
Trump okomentoval jednání Thomase Massieho takto,
,,Kongresman Thomas Massie z nádherného státu Kentucky je vždy automatické NE, tak volí na všechno i přesto, že vždy dříve volil pro snižování výdajů. MĚL BY BÝT PŘEVOLEN a já osobně proti němu povedu útok“
David Valadao z Kalifornie mezitím čelí za Trumpovy škrty ve zdravotnictví veřejné kritice, již jednou hlasoval pro obžalování prezidenta za vzpouru u Kapitolu, když Donald Trump prohrál volby. Tehdy hlasoval proti dnešnímu prezidentovi, otevřeně jej nepodpořil na prezidentskou nominaci republikánské strany a netají se s tím, že má s Donaldem Trumpem velmi špatné vztahy.
V kongresu tak pro potenciální odvolání prezidenta chybí pouhý jeden hlas a Donald Trump může při protizákonném jednání, jakým by bylo například propouštění státních zaměstnanců, které zrušil soud, nebo rozpoutání vojenského konfliktu bez souhlasu kongresu, narazit na odpor i ve své vlastní straně.
20 odvážných v senátu - prominentní republikáni si již připravují půdu
V senátu to pro Donalda Trumpa na první pohled vypadá i v případě impeachmentu dobře. Republikáni drží většinu 53 hlasů proti 45 demokratům a dvěma nezávislými, kteří hlasují výhradně s demokraty. I zde se ale ozývá opozice a bohužel pro Donalda Trumpa, jde o velmi prominentní jména.
Pokud by v kongresu došlo ke shodě a tři republikáni by hlasovali pro Trumpovo odvolání, je třeba najít v senátu ústavní většinu, tedy 67 hlasů. Narozdíl od kongresu, kritiků má Donald Trump v rámci republikánských senátorů více než dost.
Nejhlasitějším kritikem Trumpovy politiky je samotný vůdce senátní většiny, republikán John Thune. Ten je nejvlivnějším současným senátorem a není zvykem, že by vůdce senátu kritizoval prezidenta ze své vlastní strany tak brzy po zvolení. I tak ale Thune kritizoval následující Trumpovy kroky,
- Když Trump nazval Volodymyra Zelenského diktátorem, Thune se veřejně ohradil a ve svém prohlášení jasně pojmenoval Rusko jako agresora a Ukrajinu jako oběť. Tato reakce přišla po jednání v oválné pracovně s prezidentem Ukrajiny a byla políčkem pro Donalda Trumpa, který se snažil záležitost prezentovat jako své vítězství a rezolutní touhu po ,,míru“
- Trumpem zavedená cla John Thune označil za ,,recept na zvýšení inflace“ a dále tuto politiku kritizuje.
- Thune se již postavil Trumpovi dříve a to po prohraných volbách v roce 2020. Jeho snahu zvrátit výsledky voleb okomentoval tak, že pokusy o napadení výsledků ,,půjdou k zemi jako zastřelený pes“
Vůdce senátní většiny ale zdaleka není jediným, také senátoři Mitt Romney, Lisa Murkowski, Rand Paul, Susan Collins a Mitch McConnell Trumpa otevřeně kritizují již dnes. Jde o vlivná jména, koneckonců Mitt Romney byl prezidentským kandidátem, McConnell předsedou senátu a Rand Paul reprezentuje mocnou Tea Party, konzervativní skupinu uvnitř republikánské strany - pozor, neplést si s Trumpovou MAGA, jde o zcela jiné filosofické směry.
Pokud Trump zešílí, americká demokracie bude jednat
Ne nadarmo jsou Spojené státy nazývané kolébkou demokracie. Tamní volební systém včetně průběžných voleb uprostřed prezidentského mandátu a šestileté volební období senátorů je dostatečnou pojistkou proti ovládnutí země během jediného prezidentského mandátu.
Donald Trump nemůže rozpoutat válku, potřebuje souhlas kongresu. Nemůže opustit NATO, potřebuje souhlas kongresu a většinu v senátu. Nemůže obsadit Grónsko, potřebuje opět souhlas senátu i kongresu. V kongresu drží strana Donalda Trumpa většinu pouhých tří hlasů a v senátu má prezident hlasité kritiky, kteří by jej přehlasovali za podpory demokratické opozice. Mohou jej ale i odvolat, dojde-li k porušení ústavy Spojených států nebo k činům tak dramatickým, že by podkopávaly postavení USA ve světě.
Prezident nevládne Spojeným státům sám. Při jeho často bezprecedentních prohlášeních je tak třeba sledovat reakce volených zástupců obou komor parlamentu Spojených států, ti totiž reálně rozhodují o tom, zda Donald Trump bude vládnout či nikoli.
Také míra oblíbenosti prezidenta, ve které Donald Trump nijak nevyniká a je nejhůře vnímaným nově zvoleným prezidentem v historii USA, je určující pro názory jeho republikánských kolegů, kteří myslí zejména na své znovuzvolení a budoucnost strany.
Prezident USA byl Američany zvolen v demokratických volbách, existují ale limity, kam až může se svou administrativou zajít a i jeho moc je omezena.
