Článek
Trest v podobě navýšení cel o 10 % na dovoz zboží z osmi evropských států v reakci na podporu Dánska v ochraně autonomního statutu Grónska jako území Dánského království s sebou nese širší dopady nejen ve změnách obchodních vztahů Evropské unie a Spojených států. Donald Trump se netají svým záměrem rozvrátit Evropskou unii jako celek, k čemuž Grónsko poslouží jako příhodná a efektivní záminka.
Reakce osmi států Evropské unie, mezi které patří Francie, Německo, Nizozemsko a také Velká Británie, na sebe nenechává dlouho čekat. Francouzi již volají po využití takzvané obchodní bazuky, tedy nástroje Anti-Coercion Instrument (ACI), který je nejsofistikovanějším souborem opatření k rychlé ochraně trhu na světě. Ani Čína není schopná plošně a efektivně zasáhnout četné sektory pomocí jednoho jediného kroku, který je plošně implementován nejen na segmenty trhu, ale také na intelektuální vlastnictví země, jejíž obchodní politika přímo vydírá či ohrožuje ekonomickou bezpečnost evropského bloku. Jakmile se nástroj ACI spustí, je možné v tomto případě americké firmy diskvalifikovat z veřejných tendrů, uplatnit importní restrikce včetně celních opatření na segmenty zboží a služeb nebo také dočasně zrušit patentovou ochranu dle libosti či omezit investiční aktivitu rezidentů dané země na evropských finančních trzích.
V tomto případě tahá Bílý dům za kratší konec provazu a export USA je v otázce produktů i služeb silně závislý na Evropské unii, nikoli naopak. Přes 40 % produkce amerického zbrojního průmyslu v roce 2025 směřovalo do Evropské unie a 30 % zisků technologických gigantů z USA plyne z evropských trhů. Paradoxem je, že tyto firmy v Evropské unii vydělávají více peněz než v USA zejména díky neobyčejně vstřícné daňové politice Irska v oblasti příjmů z intelektuálního vlastnictví a patentové ochrany, která umožňuje gigantům typu Microsoft, Alphabet nebo Apple platit nebývale nízké daně, jejichž výše je často nižší než ve Spojených státech. Produkty obranného, fosilního a těžebního průmyslu reprezentují 70 % dovozu USA do Evropské unie, zatímco Evropa vyváží léky, automobily, stroje, letouny, kosmetiku či potraviny a je obchodně diverzifikovanější.
Důležitý je ale také geopolitický kontext. Kanada hledá nové partnery pro svůj export paliv i produktů a jedním z možných adresátů je Evropská unie, která vztahy s Kanadou po nástupu Donalda Trumpa posiluje. V tomto ohledu je zcela klíčová také dohoda Evropské unie a států Mercosur, která otevřela evropským firmám nové trhy v této klíčové době. Na spadnutí je také dohoda o volném obchodu s Indií, tedy se zemí, jejíž vztahy s Čínou nejsou ideální, ale zároveň na ní tlačí Spojené státy. Evropská unie se opět nabízí jako přijatelná střední cesta.
Zde ale čtenáře zastavím, protože odveta Evropské unie pravděpodobně přijde, leč důležitější je dění v samotných Spojených státech, kde se proti Donaldu Trumpovi jednotně postavili republikáni i demokraté v obou komorách Kongresu.
Rezolutní odpor proti Trumpovi. Napadnou-li USA Grónsko, republikáni spustí impeachment
Jakmile Bílý dům oznámil uvalení cel proti osmi státům Evropské unie, zvedla se mimořádná vlna odporu a dosud nemyslitelné se stalo skutečností. Předseda Senátu, John Thune, zveřejnil nebývale rezolutní odsouzení Trumpových záměrů na zábor Grónska silou.
Prezident by si jistě nepřál realizaci některých kroků, které jsme dnes s republikány i demokraty probírali.
Předchůdce Johna Thunea, vlivný republikánský senátor Mitch McConnel, byl pak vůči prezidentovi Spojených států ještě razantnější.
Zábor Grónska by se rovnal idiotskému sebepoškozování. Riskujeme, že bychom podpálili veškerá dekády budovaná spojenectví v NATO.
Republikánský senátor Don Bacon pak nechodil kolem pomyslné horké kaše a rovnou nastínil vývoj v případě, kdy by Donald Trump skutečně Grónsko zabral silou.
Byl by to konec jeho prezidentství. Republikáni by takové jednání jednoznačně netolerovali.
Jak vyplývá z výše uvedených výroků, tolerance republikánů má také své meze a útok na spojence z NATO by se pro Donalda Trumpa mohl stát poměrně rychle osudným. Nelze v tomto kontextu zapomínat na nedávné dění v Jižní Koreji, kde prezident vyhlásil stanné právo a obratem jej parlament odvolal, jen aby jej později zajala armáda a následně byl odsouzen k odnětí svobody a propadnutí majetku. Odvolání Donalda Trumpa by se jistě stalo osudným také mnoha navázaným podnikatelům, kteří nyní z přízně prezidenta těží a je otázkou, jak široká by byla skupina vyšetřovaných a hypoteticky také následně odsouzených členů nejbližsího Trumpova okolí. Členové Trumpovy rodiny a jeho přátelé rekordně bohatnou a je veřejným tajemstvím, že veřejné zakázky, pobídky a dotace v současných Spojených státech neplynou transparentně, nýbrž je získávají podnikatelé a jednotlivci napojení na prezidenta a jeho širší rodinný okruh.
Vojenská eskalace tak zůstává i nadále vysoce nepravděpodobná, ale kroky Donalda Trumpa nedoprovází pouze výhrůžky vojenským zásahem a uvalení vyšších cel na ty státy Evropské unie, jejichž lídři otevřeně podpořili Dánsko a zprostředkovaně také grónskou autonomii.
Macron sahá po bazuce, Meloniová spekuluje a Orbán mlčí
Klíčové je, kterých států se navýšení cel dotklo a proč. Donald Trump zcela cíleně vynechal Itálii, Španělsko, Polsko ale i další státy střední a východní Evropy. Zaměřil se pouze na Německo, Francii, Benelux, Skandinávii a Velkou Británii, s jejichž vládami ideově nesouhlasí. Již dříve Donald Trump otevřeně podpořil Viktora Orbána v nadcházejících volbách, volal si s Karolem Nawrockým a zaúkoloval své poradce, aby připravili rozsáhlé projekty na Balkáně, v jejichž důsledku má být posílen import amerického LNG a ropy. Rozdělení států na ty, které jsou postiženy a ty, které trestu unikly, není rozhodně náhodné. Z Národní bezpečnostní strategie USA jasně vyplývá, že cílem zájmu Spojených států není západní, nýbrž střední a jižní Evropa, se kterou chtějí USA posilovat vzájemné vztahy nikoli skrze Evropskou unii, ale individuálně. Klíčovou pasáží jsou v nedávno zveřejněném dokumentu zejména slova o kultivaci odporu proti zhoubné politice západní Evropy a podpoře partají, jejichž cílem jsou suverénní a samostatné evropské státy.
Také z Evropské unie nepřišla po 17. lednu jednotná reakce a státy lze rozdělit do tří kategorií. Francie, Německo a další, kteří byli Trumpovými cly přímo zasaženi, volají po odvetě a Emmanuel Macron zašel tak daleko, že zmínil i výše zmíněnou obchodní bazuku, tedy nástroj ACI. Reakce Itálie a Španělska ale nebyly zdaleka tak razantní a Georgia Meloni sice vyzvala k deeskalaci sporu, nicméně se proti Donaldu Trumpovi jednoznačně nevymezila. Stejné chování lze sledovat u Polska a České republiky, kde Petr Macinka zatím reaguje uměřeně a s odstupem, podobně jako italská premiérka. Z těchto států nezaznívá odsouzení jednání USA, nýbrž výzva k neurčitému dialogu.
Třetím typem jsou pak státníci, kteří namísto podpory Dánska coby spojence kritizují Evropskou unii pro její slabost či neochotu Trumpovi vyhovět. Takový postoj zaujalo Slovensko a Viktor Orbán se k nejnovějšímu vývoji dosud nevyjádřil vůbec. Dříve ale zmínil, že by se Evropská unie neměla v otázce Grónska angažovat, nýbrž by o celé záležitosti měly vyjednávat Spojené státy pouze s Dánskem, pod jehož kontrolu ostrov spadá. Přístup Slovenska a dřívější postoj Maďarska jdou Donaldu Trumpovi zcela na ruku, eliminují totiž z rovnice Evropskou unii a její ekonomickou sílu.
Pro dobro nejen Dánska, ale všech členských států Evropské unie doufám, že tuto nekoordinovanou a často nečitelnou odpověď předních evropských státníků později doplní i rezolutní, jednotná a razantní opatření. Agresoři mají totiž tendenci napětí eskalovat, setkají-li se se slabým protivníkem a tento princip neplatí jen ve válce konvenční, nýbrž také v obchodních konfliktech a souvisejících vyjednáváních.
Bude-li Evropská unie slabá, Trump přitvrdí
Již v době uzavření obchodní dohody Evropské unie a Spojených států, která stanovila dovozní tarify na zboží vyvážené do USA, se ozývaly hlasy volající po evropských protiopatřeních, digitální dani nebo po omezení některých dovozů z USA. Tehdy ale Ursula von der Leyen vyjednaný kompromis prezentovala jako nejlepší možné dosažené podmínky s tím, že na obchodu se Spojenými státy vydělá Evropa jen tehdy, bude-li se vzájemná výměna zboží a služeb navyšovat. Z určitého pohledu dával tento názor smysl, ale mohlo jít také o obhajobu nedostatečně důstojných podmínek u jednostranně výhodné dohody pro Spojené státy.
Dnes je ale situace jasná. Vyjednávání s Bílým domem a ústupky Donaldu Trumpovi mají smysl jen tehdy, bude-li je prezident Spojených států také dlouhodobě dodržovat. Uvalení cel na osm států s tím, že k jejich ukončení dojde až v době předání Grónska do rukou USA je snad tím nejtransparentnějším příkladem arogance a nerespektování dříve ujednaných podmínek o vzájemných obchodních vztazích. Z obchodní dohody se momentem uvalení cel stal pouhý bezcenný cár papíru a takové ponížení Evropské unie žádá rezolutní reakci, jinak se nátlak prezidenta USA bude pouze stupňovat.
Sám jsem velkým kritikem evropské politiky zejména v oblastech konkurenceschopnosti, klimatické politiky a finančních trhů. Evropskou unii si ale musí reformovat její vlastní občané, nikoli Donald Trump skrze její rozvrat a podporu politiků nakloněných hnutí MAGA.V otázce Grónska a souvisejícího ekonomicko-vojenského nátlaku je tak třeba podpořit Trumpovy odpůrce ve Spojených státech a navázat na rezolutní stanoviska členů Kongresu citelnými odvetnými opatřeními.
Nebude-li Evropská unie alespoň v tomto případě rezolutní, Donald Trump si z nás udělá trhací kalendář a Grónskem to pouze začne.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
