Trumpův šílený mír: Ukrajina má prodat 500 tisíc obyvatel Putinovi

To, čeho se mnozí obávali, mne nevyjímaje, se nyní zhmotnilo v nepříjemnou realitu. Donald Trump skutečně plánuje setkání s Vladimirem Putinem v Budapešti s tím, že ruskému vůdci hodlá ustoupit v otázce Doněcké oblasti, kterou Rusové zcela nekontrolují. Putin si tuto podmínku nevytyčil poprvé, ostatně již na Aljašce požadoval ukrajinské stažení ze silně opevněné linie obrany poblíž Pokrovsku, ale Ukrajinci mají podle Financial Times postoupit také Slavjansk, Kramatorsk a Kontantinivku. Nevím, zda si Donald Trump uvědomuje, že v této oblasti žije více než půl milionu obyvatel a nachází se tam logistické uzly železniční i dálniční sítě, na nichž je závislá obranná i obchodní logistika Ukrajiny.

Součástí dohody, o které informují Financial Times na základě několika důvěryhodných zdrojů, jejichž vhled do jednání se dosud vždy potvrdil, na postoupení Donbasu trvá Vladimir Putin a nehodlá od tohoto záměru ustoupit. Od setkání na Aljašce se ale situace na bojišti příliš nezměnila. Pokrovsk Rusové stále nedobyli a podle serveru The Economist dosáhly jen za letošní rok ruské ztráty nejvyšších úrovní za celé období více než tříletého trvání ruské agrese. Zabito mělo být až 480 000 vojáků, zatímco počet zraněných převýšil milion a z těchto ruských ztrát lze většinu přičíst právě frontě na Donbasu, kde probíhají nejtvrdší boje. Rusové jsou ale stále neúspěšní, tímto tempem by Ukrajinu dobývali 108 let a od začátku roku obsadili podle Institutu pro studium války méně než 1 % teritoria Ukrajiny. Celkově pak při započtení separatisty kontrolovaných teritorií a Krymu získal Putin v období tří let celkem 13 % území Ukrajiny, zatímco před válkou Rusové skrze podporované separatisty a nelegální anexi Krymu ovládali 7 % území sousední země. Často je v této souvislosti zmiňováno jednání v Istanbulu a Bělorusku na počátku konfliktu, které ale Ukrajinci vedli z horší pozice než v jaké se nachází dnes. Tehdy Rusové kontrolovali 22 % území včetně Chersonu a částí Charkovské oblasti. Nyní, v říjnu roku 2025, tak Putinův režim kontroluje méně území než na počátku války i v době istanbulských jednání a za období let 2024 a 2025 nebyli Rusové ani za rekordních ztrát schopní dobýt jediné významné město. Interaktivní mapa deníku The Washington Post pak územní zisky Ukrajiny a Ruska mapuje v čase a lze tak informace výše ověřit.

Tento úvod s ohledem na historii nejkrvavějšího konfliktu v Evropě od druhé světové války píši z dobrého důvodu. Rusové nevyhrávají, jak často konflikt Vladimir Putin vykresluje a poznámky Vikora Orbána o Ukrajině coby nesoběstačné a nesuverénní zemi, taktéž nejsou oprávněné. I Rusko se spoléhá na pomoc svých sponzorů, zejména pak na Čínu, která dnes ovládá ruský trh a skrze nákupy více než poloviny všech ruských fosilních zdrojů válku na Ukrajině financuje. Bez pomoci evropských spojenců, USA nebo i Kanady či Austrálie by Ukrajina jistě nebyla schopná dlouhodobě odolávat ruské agresi, ale ani Putinův režim by bez podpory svých spojenců nepřežil a válku nezvládl financovat.

Za této situace, kdy Rusové nejsou schopní postoupit a Ukrajinci stále odolávají, zatímco podnikají stále častější útoky proti finančním zájmům Kremlu, je Trumpův plán na postoupení půlmilionové ukrajinské aglomerace čirým šílenstvím, které připomíná kapitulaci a odvrácení nevyhnutelné porážky Ukrajiny skrze ústupky agresorovi. To ale není na pořadu dne a tento prodej území Rusku výměnou za mír ani neodpovídá situaci na bojišti.

Stále se opakuje stejný scénář, jaký proběhl již v Saúdské Arábii i Istanbulu a také během setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina na Aljašce. Zástupci Kremlu na každém z těchto letošních jednání na poslední chvíli zmínili nesplnitelné podmínky, čímž jednání zablokovali. Na Aljašce měl Putin přijmout přímeří, neučinil tak. V Saúdské Arábii se měly probírat podmínky takzvané demilitarizované zóny, tedy teritoria, které by na frontové linii vytvořilo předěl mezi ruským a ukrajinským územím. Rusové tento návrh odmítli a požadovali všechny čtyři oblasti, které Rusko nelegálně anektovalo skrze zmanipulovaná referenda, ačkoliv tato teritoria nekontrolují. V Istanbulu se pak měli pod tlakem Bílého domu sejít i oba prezidenti Ukrajiny a Ruské federace, ale Putin toto setkání na poslední chvíli odmítl a vyslal místo sebe kulturního atašé.

K nadcházejícímu setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina tak lze napsat jediné. Putin již počtvrté tento rok těsně před jednáním setkání opět sabotuje skrze předložení nesplnitelných podmínek. Postoupení klíčového teritoria s půlmilionovou populací je pro Ukrajince nepřijatelné i z politických důvodů. Ukrajinští vojáci za toto území bojovali a stovky tisíc vojáků od počátku války padlo nebo bylo těžce zraněno. Ukrajinská krev by tak byla vykoupena ústupem bez boje, což prezident Volodymyr Zelenský nemůže nikdy přijmout, aniž by byl vlastními muži považován za zrádce a slabocha.

Než mne někdo nařkne z toho, že bych snad propagoval nekonečnou válku a pokračování konfliktu, dokud Ukrajinci nedobydou zpět i to území, které ztratili roku 2014, musím se důrazně ohradit. Volodymyr Zelenský již prohlásil, že je ochoten přijmout příměří na současné frontové linii se zachováním bezpečnostních garancí pro Ukrajinu a budoucnosti v Evropské unii, nikoliv v NATO. Tento veřejně deklarovaný postoj respektuje to, co si Ukrajina ubránila i to, co Rusové získali násilím a za cenu stovek tisíc, pravděpodobněji ale milionů padlých a těžce zraněných vojáků. Tento mír by respektoval i zájmy agresora v podobě Ruské federace a již tento ústupek musí Ukrajinci i občané civilizovaných států vnímnat jako nepřijatelný, ale přitom odpovídající situaci na bojišti. Je to opět Vladimir Putin, kdo chce zcela cíleně americké snahy o jednání podkopat a skrze Trumpovu netrpělivost dosáhnout průlomu, čímž by zvítězil bez boje.

Zatímco Volodymyr Zelenský ve svých šestnácti letech studoval gymnázium v Krivém Rihu a připravoval se na budoucí kariéru advokáta skrze přihlášku na právní fakultu Kyjevské státní ekonomické školy, Donald Trump postupně v letech 1991 až 1993 vyhlašoval bankrot všech svých čtyř kasin Trup Taj Mahal, Trump Plaza Casino, Trump Hotel Casino a Trump Castle Hotel & Casino. Viktor Orbán ale rok 1994 pamatuje ze všech tří dnešních státníků nejlépe. Jako poslanec maďarského parlamentu se na přípravě summitu v Budapešti roku 1994 podílel a přímo se jej i účastnil v rámci delegace tehdy opoziční strany Fidész.

V Budapešti bylo před 31 lety zpečetěno a sepsáno memorandum, v jehož důsledku se Ukrajina vzdala zbraní hromadného ničení výměnou za svou územní suverenitu, jejímž garantem byla i nově vzniklá Ruská federace, nástupnický stát již neexistujícího Sovětského svazu. Vladimir Putin se pak v roce 1994 živil jako petrohradský taxikář a drobný kriminálník, jak ostatně sám uvedl ve své biografii a z pozice pozorovatele prý sledoval rozpad kdysi mocné komunistické velmoci a období zmaru počátku devadesátých let v Ruské federaci se značnou nelibostí.

Tehdejší taxikář Putin a zkrachovalý byznysmen Trump se nyní v Budapešti hodlají setkat v otázce Ukrajiny znovu a opět má jít o historický moment. Ukrajinci ale nezapomněli na ruskou zradu, v jejímž důsledku ztratili nejsilnější prostředek odstrašení, tedy jaderné zbraně. Nezapomněli ani na ruské pošlapání bezpečnostních ujištění, která z memoranda vyplývají a opomenout nelze ani roli Trumpem zastoupených Spojených států, jejichž podpis na dokumentu z roku 1994 taktéž USA zavazuje k ochraně ukrajinské územní celistvosti, což si jistě prezident Spojených států uvědomuje. Budapešť je pro Ukrajince symbolem zrady a připomínkou, že Rusové na znění jakékoli dohody nehledí, jsou ochotní znění mezinárodně uznaných dokumentů pošlapat a jediné, co Putina od agrese odradí, je síla. Tento symbol v podobě roku 1994 ukrajinskou společností značně rezonuje a nelze tak očekávat, že by Trumpův ústupek v podobě prodeje půl milionu Ukrajinců Putinovi za nedůvěryhodné záruky Putina Ukrajinci přijali.

Donald Trump zřejmě zjišťuje, že jej opět Vladimir Putin podvedl a namísto seriozního jednání čeká šéfa Bilého domu další nepřijatelné podmínky Rusů, které Ukrajinci shodí ze stolu, ačkoliv by Putin mohl jednoduše přijmout příměří a válku tak okamžitě ukončit. Trump se ale opět vydává cestou menšího odporu. Namísto tlaku na Vladimira Putina opět přesvědčuje Zelenského, aby se podrobil, čímž rozhodně nepůsobí jako lídr světové velmoci, ale jako někdo, kdo již počtvrté spadl do stejné ruské pasti.

Placené zdroje