Článek
V zákulisí nyní probíhá jednání geopolitických mocností o osudu Ukrajiny a podmínkách potenciálního příměří nebo mírové dohody s Ruskou federací, která na příkaz Vladimira Putina před více než třemi lety dne 24. února 2022 sousední zemi napadla. Diskutují se nejen bezpečnostní záruky a podmínky klidu zbraní, ale také probíhá debata o členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci a Evropské unii.
Ačkoliv čtenáři mých textů vědí, že jsem vůči některým záměrům současné Evropské unie skeptický nejen kvůli jejich logice, ale také kvůli dopadům, členství Ukrajiny v EU ale vnímám jako bezpodmínečně prospěšné a pro budoucnost Evropské unie dokonce jako vyloženě nutné. K této tezi také přidám několik relevantních argumentů. Země zvládla za několik let prokázat nejen obrovskou národní odolnost a vůli chránit demokratické zřízení před agresivní jadernou velmocí, ale také rozvinula průmyslová odvětví, která Evropská unie nutně potřebuje k vlastní suverenitě a samostatnosti. Jde zejména o zbrojní průmysl, informační technologie, energetiku a také nelze opomenout ohromné nerostné zdroje Ukrajiny, které jistě v Evropské unii naleznou dobré využití a lze kolem těchto surovin vybudovat tolik potřebné komplexní vertikálně integrované výrobní řetězce k dosažení suverenity v oblastech zájmu, jakými jsou výroba solárních článků, čipů a obranných technologií.
Začít ale musím u bezpečnosti, protože i po zdárně vyjednaném příměří či míru hrozba agrese ze strany Ruské federace a jejích spojenců nezmizí, ba naopak. Pokud někdo předpokládá ruské odzbrojení a převedení průmyslových podniků zpět do režimu civilní výroby, nemůže se více mýlit a takový proces je navíc velice komplikovaný a Vladimir Putin na zbrojní výrobu vsadil vše. I kdyby se tak válka ukončila, Rusové budou zbrojit dál a je třeba adekvátně reagovat.
V otázce obrany před agresivním Ruskem nelze najít povolanější lid, než jakým jsou Ukrajinci.
Efektivní a válkou prověřený obranný průmysl. Od Ukrajinců se Evropané budou učit
Zde by měli zpozornět ti, kteří kritizují drahé nákupy Ministerstva obrany a systémy typu F-35, jejichž cena je i okem uvědomnělých občanů velmi vysoká. Obranné technologie nakupujeme právě pro případ, že bychom je jednou museli použít. Ukrajinci přitom vědí, jaké systémy jsou potřebné či efektivní a jaké nikoliv. Za léta války vyzkoušeli četné zahraniční stroje i technologie a díky Ruskem vyvolané zničující válce lze na jejich zkušenostech stavět.
Pozoruhodné je, že si Ukrajinci dokázali i během války vybudovat efektivní zbrojní průmysl pokrývající zhruba 40 % potřeb domácí armády. Výroba dronů, krátkých zbraní nebo malorážové munice či bojových vozidel pěchoty probíhá na domácí půdě. Nejde o druhořadé zbraně - rakety FP5, vodní drony Magura V5 nebo střely Neptun obstály i proti nejtěžším cílům, jakými jsou ruské stíhačky Su-30 nebo křižník Moskva, vlajková loď Černomořské flotily. O potopení lodi se měly postarat právě na Ukrajině vyráběné Neptuny.
Evropské zbraňové systémy jsou často na rozdíl od těch ukrajinských až moc sofistikované a na bojišti Ukrajinci naráželi na cenový nepoměr vystřelené rakety systému Patriot proti dronu Ruské federace za setiny ceny. S touto výzvou si napadená země poradila právě rozvojem domácího průmyslu, který ale samozřejmě není schopen pokrýt ty nejsofistikovanější oblasti zájmu, jakými jsou právě systémy protiletecké obrany schopné sestřelit nejnáročnější cíle. I tak toho Ukrajinci na domácím poli zvládli hodně a Evropa, která 80 let neválčila, potřebuje při průmyslovém vývoji obranných technologií ukrajinské zkušenosti z bojiště jako sůl.
Kromě obranného průmyslu také nelze opomenout zkušenosti samotných vojáků. Ukrajina nejen že v současnosti disponuje nejsilnější evropskou armádou, ale také její vojáci jako jediní zažili konvenční válku s jadernou velmocí a tyto zkušenosti jsou pro evropské armády k nezaplacení. Na základě ukrajinské zkušenosti bude třeba revidovat celé doktríny, výcvik i vybavení vojáků a Francouze nebo Poláky naučí v současnosti nejvíce právě Ukrajinci.
Strategická suverenita EU závisí i na ukrajinských surovinách
Evropská unie dlouhodobě trpí nedostatkem nerostných surovin a fosilních paliv. Zatímco fosilní paliva Ukrajina poskytnout může pouze v omezené míže, nerostné bohatství Ukrajiny je klíčem k evropské strategické bezpečnosti v mnoha oblastech výroby. V zemi jsou četná ložiska prvků vzácných zemin a ty jsou posléze klíčem k dosažení suverenity ve výrobě čipů, magnetů, větrných turbín nebo i zbraní a pokročilých počítačů.
Ve všech těchto výrobcích se nachází takzvané prvky vzácných zemin (REE). Bez těchto surovin, jejichž zásoby Evropská unie zoufale hledá a na Ukrajině se nachází, nelze vyrábět klíčové technologie napříč průmysly. Prvky vzácných zemin byly také důvodem pro příměří v obchodní válce mezi Spojenými státy a Čínou, která je hegemonem a hlavním dodavatelem více než čtyř pětin zpracovaných surovin. Bez těchto prvků se dnes žádná vyspělá ekonomika neobejde a Evropská unie by tak díky členství Ukrajiny a jejím rozsáhlým zásobám vzácných zemin postupně zajistila alespoň částečnou suverenitu a nezávislost společnostem z členských zemí.
Přístup k vzácným zeminán, zásobám titanu nebo největšímu ložisku lithia a dalším surovinám včetně kobaltu je klíčový k zajištění vertikálního řetězce výroby, tedy obsáhnout všechny fáze procesu od těžby přes rafinaci až po zpracování do finálního výrobku, například větrné turbíny nebo automobilu. Dnes je Evropská unie závislá na dovozech z Číny z 98 %.
Větší a bezpečnější Evropská unie
Někteří politici Ukrajinu vykreslují jako spálenou zemi, kde většina populace uprchla nebo v zemi nehodlá nadále zůstat. Tak to samozřejmě není a podle posledních dat z roku 2025 žije na Ukrajině stále přes 38 milionů obyvatel a ekonomický výkon na úrovni 200 miliard dolarů v hrubém domácím produktu lze srovnat s Maďarskem.
Vstoupí-li Ukrajina do evropského bloku, zvýší populaci o zhruba 8 % a území Evropské unie by se rozšířilo o 15 %, což je zcela zásadní. Čím větší evropský blok bude, tím lépe lze rozložit průmysl, zemědělství a využívat rozličné zdroje napříč státy ku prospěchu ekonomiky bloku. Ukrajinské území i tamní lidé a průmysl rozhodně do této diverzity přispějí a jelikož se jedná o méně bohatou zemi, nabídnou podobně jako všechny rozvíjející se státy také levnější pracovní sílu a prostor k investicím ze strany těch bohatších. Stejně jako Němci oživili tuzemský průmysl po pádu železné opony, mohou i Češi po vstupu Ukrajiny do Evropské unie investovat do tamních podniků a skrze rozvoj i zásadně vydělat.
Ukrajinská armáda o síle až 900 000 mužů se po ukončení války jistě zredukuje, zůstane ale i tak jednou z největších a rozhodně nejzkušenějších v Evropské unii. I dnes se Ukrajinci úspěšně brání ohromné vojenské, ale i ekonomické přesile a s unijními státy v zádech se jazýčky vah vychýlí ve prospěch evropského bloku s Ukrajinou jako členským státem. Tento posun v síle EU jistě uklidní i státy Pobaltí a Moldavsko, které by se díky Ukrajině stalo méně zranitelným vůči ruským hrozbám.
Poslední řádky vyzní trochu sobecky, ale členství Ukrajiny je bytostným zájmem i pro Českou republiku. Nejen že štít proti ruské hrozbě přesuneme díky Ukrajině dál na východ, ale také získáme příležitosti k investování do válkou poničené země a i já osobně přemýšlím nad možnostmi v zemi a byznysové prostředí si pečlivě studuji. Obdobná příležitost se naskytne jednou za několik desítek let a v EU šlo naposledy o pád železné opony, na kterém mnozí zahraniční investoři vydělávají i dnes.
Kombinace levné pracovní síly, motivované populace a přístupu na evropský trh je pro investory zlatý důl. Členství Ukrajiny v EU ale nepřinese jen bohatství a rozšíření bloku, zajistí také historický posun v bezpečnostní architektuře kontinentu.
Pokud si dnes mnozí, mne nevyjímaje, stěžují na slabou vyjednávací pozici Evropské unie v otázkách vlastní bezpečnosti, Ukrajina v EU je klíčem ke změně. Z pohledu ekonomiky, budoucí suverenity i bezpečnosti by tak Evropská unie měla zahájit zrychlené přístupové rozhovory s Ukrajinou co nejdříve a v rámci vyjednávání bezpečnostních záruk a klidu zbraní společně s Američany trvat na podmínce vstupu do Evropské unie.
I mírný euroskeptik musí uznat, že Ukrajinci si perspektivu v EU jako jediní vybojovali a my díky členství země nejen že vyděláme, ale také je v bloku nutně potřebujeme.
