Trump hrozí Venezuele útokem a spojenci Madura opouští

Situace v Karibiku se minulý týden značně vyostřila, když Spojené státy zničily venezuelskou loď údajně převážející drogy a zneškodnily přes 10 lidí, kteři měli být členy drogového kartelu. Nicolás Maduro posléze reagoval vysláním stíhaček F-16, které přelétaly nebezpečně blízko amerických lodí a připomněl tak Donaldu Trumpovi, že je ochoten k eskalaci využít i sílu.

Americká CNN ale informuje, že plány Spojených států nekončí u dohledu nad pobřežím a monitoringu aktivit pašeráků včetně jejich zneškodňování. Donald Trump nařídil přesun dalších jednotek na základnu v Portoriku a povolal i 10 letounů F-35 s cílem zaútočit na cíle i na území Venezuely. Jednotky námorní pěchoty pak podle CNN také nacvičují vylodění na nepřátelském území a podle zdrojů z Bílého domu nevylučuje ministr zahraničí Marco Rubio letecké údery ani invazi.

Reportáž CNN mění paradigma amerických operací v Karibiku. Donald Trump s vysláním válečných lodí dříve oznámil svůj záměr jakési blokády pobřeží za účelem přerušení pašeráckých tras. Zdroje v Bílém domě ale hovoří o daleko širší operaci s cílem nejen blokovat, ale také aktivně zničit infrastrukturu kartelů a to klidně i na území samotné Venezuely formou úderů letouny nebo raketami dlouhého doletu. Za tímto účelem byly povolány stíhačky F-35 na základnu v Portoriku, odkud mohou na cíle ve Venezuele útočit.

Při konfrontaci s informacemi médií a byli zástupci administrativy Donalda Trumpa nebývale otevření. Ministr zahraničí Marco Rubio sdělil „Nicolás Maduro je odsouzený pašerák drog a prchá americké spravedlnosti,“ a pak dodal, „Toto je protidrogová operace. Půjdeme po kartelech kdekoli, kde operují proti zájmům Spojených států.“ Donald Trump na dotaz, zda uvažuje i o změně režimu v zemi, odpověděl dvojznačně „O tom tolik nemluvíme. Mluvíme o tom, že v zemi byly podivné volby v roce 2019, velmi podivné. “

Vzhledem k výše uvedeným vyjádřením, přesunům dalších jednotek a nacvičování vyloďovacích operací lze předpokládat další údery včetně těch přímo na území Venezuely. Je ale mimořádně zvláštní, jak se k situaci staví spojenci země, kteří mlčí a postup Spojených států ani nekritizují.

Venezuela se pod socialistickou diktaturou Huga Chávéze a posléze i Nicoláse Madura stala závislá na Rusku, Číně a jejich spojencích z řad diktátorů Kuby, Íránu nebo Severní Koreje. Rusko dodává zemi zbraně včetně pokročilých systémů protiletecké obrany S-300VM a Buk-M2 a Čína odebírá 90 % venezuelské ropy, ale také zásobuje trh jihoamerické země elektronikou, technologiemi a dalším zbožím.Kubánci pak udržují nad vodou Madurovo zdravotnictví.

Žádná ze zmíněných zemí ale neodsoudila přesun amerického námořnictva k zemi a zůstali mlčet i v úterý, kdy USA zneškodnily plavidlo s více než 10 lidmi na palubě. Proti předchozím zvyklostem nebyl zástupce Venezuely přítomen ani na středečních oslavách konce druhé světové války v Číně, zatímco diktátoři z Myanmaru, Kuby, Běloruska, Severní Koreje, Ruska nebo Íránu událost nevynechali.

Ticho a nulová diplomatická podpora režimu Nicoláse Madura může znamenat i neochotu Madurově pozici pomoci a Spojené státy tak mohou jednat bez větších dopadů v podobě mezinárodního odsouzení dalších vojenských akcí. Je důležité zmínit, že Venezuela zdaleka není ropnou velmocí, kterou bývala v 90. letech 20. století. Dnes Madurův režim produkuje pouze 700 tisíc barelů ropy denně, což odpovídá produkci pětkrát menší sousední Guayany. Za socialistických vlád se navíc HDP země propadlo o 80 % během pouhých 10 let v období 2013 až 2023. Dříve bohatí Venezuelané dnes žijí v chudobě a množství z nich se uchýlilo právě k pašování drog nebo ze země v uplynulých letech emigrovalo. Maduro situaci rozhodně nezlepšil, ba naopak - laxní spojenci Venezuely tak nemají ani moc důvodů, proč se za zemi postavit a Číně by změna režimu ani nijak zvlášť vadit nemusela.

Pokud by se zvýšila upadající produkce ropy na předchozí maxima, Číňané budou moci diverzifikovat zdroje a silou svého exportu i kapitálu zemi již stejně ovládají s Madurem i bez něj.

Americký postup překvapivě neodsoudily autoritářské režimy, které Nicolás Maduro vnímal jako spojence, ale odsoudili jej jiné, neméně důležité státy v regionu. Nejtvrdší odpověď a odsouzení amerických vojenských akcí poskytl brazilský ministr zahraničí ve společném prohlášení s venezuelským protějškem. Spojené státy oba ministri odsoudili jako agresora usilujícího o napadení nezávislého státu. Nesouhlas se ozývá i z Kolumbie, která s Venezuelou přímo sousedí a zhoršení bezpečnostní situace tamní občané přímo pocítí migrací členů drogových kartelů z jednoho státu do druhého. Také Bolívie pod socialistickým vedením v reakci na kroky USA poukazuje na členství Venezuely ve společné organizaci ALBA sdružující státy odmítající americký intervencionalismus.

Zatímco za prezidenta Bolsonara byly vztahy Brazílie a USA skvělé, levicový prezident Silva razí protiamerickou rétoriku dlouhodobě a více se orientuje na Čínu, Indii a Rusko. Změna vlády v Kolumbii a konec dekád pravicových vlád zmenšují vliv USA i v další klíčové zemi regionu a z dřívějších partnerů zůstává k USA vstřícná pouze Argentina pod vládou Javiera Mileie.

Trump může krátkodobě zvítězit úspěšným potlačením drogových gangů ve Venezuele a vzhledem k minimální diplomatické podpoře světa může dokonce i Madurův režim ukončit. Vojenská akce proti socialistické diktatuře ale nebude po chuti rozmáhajícím se socialistickým vládám v dalších jihoamerických zemích a ochota řešit problémy Američanů v daných zemích narazí na odpor. Drogové kartely se umí perfektně přizpůsobit, jak ukázaly příklady Ekvádoru i Peru a útok Donalda Trumpa může pouze přenést problém jinam. Politické dopady vojenského útoku na Venezuelu pak ale mohou v budoucnu válku proti drogám Spojeným státům v Jižní Americe úplně znemožnit.

Dodatečné placené zdroje: