Článek
V malém městečku Saint-Paul-lès-Durance na francouzském venkově nenápadně probíhá spolupráce 35 zemí, mezi nimi Indů, Rusů, Američanů a Číňanů, kteří si vytyčili ambiciózní cíl, který má ukončit všechny války o zdroje.
Spolupracují totiž v rámci projektu ITER na zajištění neomezeného zdroje energie prostřednictvím jaderné fúze - procesu, kterým generují energii hvězdy a Slunce.
„Nezáleží na tom, zda svítí slunce. Fúzní reaktor můžete postavit kamkoli. Pokud se prokáží naše teorie a stroj bude zcela bezpečný, můžete jej umístit do míst, kde je konzumována energie a nepřijdete o procenta distribucí. Zdá se to ideální a někteří tvrdí, že je to moc dobré, než aby to byla pravda, ale věřím v naší schopnost posouvat hranice a prokázat, že lze fúzí generovat čistou energii.“
Takto snahu mezinárodní komunity, která obsahuje nejlepší fyziky Ruska, Číny, USA, Indie a dalších 31 zemí, komentuje vědecký ředitel projektu ITER, Tim Luce. Projekt ITER je jen jedním z řady dalších, kde i v dnešní vypjaté době spolupracuje vědecká komunita napříč znepřátelenými národy. Výzvy jsou totiž příliš důležité a některé mohou posunout civilizaci na novou úroveň blahobytu, jiné - pokud budou zanedbány - ji zas mohou zničit.
Model tokamaku, který vyrábí vědci pod záštitou projektu ITER - nejdražší mezinárodní spolupráce všech dob. Výzva je tak zásadní, že i přes probíhající válku na Ukrajině spolupracuje USA, Rusko, Čína a dalších 32 zemí. Projekt je již nyní dražší než mezinárodní vesmírná stanice.
Existuje množství dalších mezinárodních vědeckých komunit, které napříč válkami, změnou politických reprezentací i režimů úzce spolupracují, pojďme se na některé z nich podívat - dost možná jste o nich nikdy neslyšeli.
IAWN a SMPAG - lidstvo nechce sdílet osud dinosaurů
Zatímco USA vede obchodní válku s Čínou, vzájemně se obviňují ze špionáže a na Rusko jsou uvaleny sankce, vesmírné agentury všech tří států spolupracují na takzvané planetární ochraně. Ta sestává z pozorování těles ve vesmíru a možného ohrožení nejen tělesy, ale také zářením nebo kosmickými jevy. Pod záštitou OSN existuje takzvaný systém planetární ochrany, který sestává z kosmických nosičů hlavic a souboru postupů i procesů pro nastávající krize, které by byly využity k zmírnění dopadů takových asteroidů, které by mohly zásadně ohrozit život na zemi.
Na vývoji zařízení s kapacitou vesmírné hrozby zničit spolupracují vědci již od roku 1967, kdy byla podepsána dohoda o vnějším vesmíru. Ta nejenže zavazuje státy spolupracovat při hrozbě pro Zemi, ale také ošetřuje přístup lidí vůči planetárním tělesům ve Sluneční soustavě a zavádí postupy, jak naopak nekontaminovat vnější vesmír lidskou činností. Zničující dopady nemusí mít jen vliv zvenčí, můžeme hrozby vytvořit i my sami tím, že například viry nebo kontaminaci přeneseme do prostředí, kde může nekontrolovaně bujet a mutovat. Vědci jsou tak extrémně obezřetní, když jde o zanášení čehokoli živého do kosmu a zřejmě k tomu mají důvod.
V roce 2014 po zhruba patnáctiletém vyjednávání byly zřízeny dvě instituce pod záštitou OSN, které mají právě planetární ochranu před tělesy z kosmu, ale zároveň i ochranu kosmu před lidmi, na starost. IAWN - Mezinárodní společenství pro ochranu před asteroidy a SMPAG - Skupina pro plánování vesmírných misí. Obě sestávají z odborníků napříč státy a režimy, kteří v klíčovou chvíli převezmou kontrolu nad odbornými aktivitami za účelem planetární ochrany. O procesech a odpovědnosti během stavů krize pojednává například vědecký článek zveřejněný časopisem Nature.
SCAR - výzkum virů a rizik v souvislosti s táním ledovců
Na první pohled není patrná souvislost mezi planetární ochranou a výzkumem ledovců Antarktidy, opak je ale pravdou. Miliony let staré ledovce poskytují vědcům jedinečný vhled k dopadům událostí jako náraz asteroidu, výbuch supervulkánu nebo globální klimatické změně. Led, podobně jako letokruhy stromů, vše zaznamenává a na základě jeho stáří lze dohledat odpovídající ledovou pokrývku právě z doby, kterou chtějí vědci pochopit. V ledu se nachází nánosy popela po sopečném výbuchu, dobové viry a nemoci, otisky změn teplot ve formě skupenství ledu a další cenné údaje, které slouží k pochopení minulosti i k minimalizování a předvídání budoucích katastrof.
Rozdělení působnosti podle Antarktické dohody z roku 1959, která je stále platná a funkční.
Antarktická dohoda z roku 1959 definuje prostor Jižního pólu jako neutrální a umožňuje všem zemím Antarktické dohody vyslat své výzkumné týmy a sdílet poznání, které kontinent nabízí. Podle sekretariátu, který dohlíží na činnost státu Antarktické dohody, spolu stále vědci z Číny, Ruska, Spojených států i Evropy sdílí svá data a poznatky. Snad tomu tak bude i v budoucnu.
IAVCEI a WOVO - vědci neustále sledují rizika vulkanických erupcí
Říká se, že geologové přemýšlí v řádech tisíců až milionů let - konflikty a rozepře tak vnímají jako záležitosti vteřin v porovnání s věkem země a souvisejícími geologickými jevy. I tak je ale práce geologů - ti se poté dělí na seismology, vulkanology a další profese - pro život na zemi naprosto zásadní. Poznatky sdílené v rámci WOVO - Světového společenství vulkanologických observatoří a IAVCEI - Mezinárodní asociace vulkanologů a chemie zemského povrchu, monitoruje tektonické a vulkanické jevy, kdy poskytuje nezávislá data pro vyhodnocování budoucích katastrof a monitoruje aktivní vulkány i potenciální jevy vedoucí k zemětřesení nebo tsunami.
Vulkány se neptají, jaký režim zrovna vládne a vědci tak potřebují přístup do všech míst, kde nebezpečí pod zemským povrchem může zásadně ovlivnit život lidstva a v některých případech i ohrozit naše přežití.
Mapa aktivních světových vulkánů - nachází se napříč režimy a kontinenty, vědci tak musí spolupracovat i přes rozepře vládnoucích politiků.
Poznatky a spolupráce vědců již zabránily milionům obětí jen v posledních třiceti letech. Erupce vulkánu Pinatubo v roce 1991 byl vědci předvídán naprosto přesně a díky včasné reakci bylo evakuováno přes půl milionu Filipínců. Američtí vědci nyní předvídají probuzení podmořského vulkánu 470 kilometrů od pobřeží Oregonu, kde je znalost nebezpečí zásadní i vzhledem k vysokým vlnám schopným smést z pobřeží vše živé. Vláda USA díky vědcům disponuje včasným varováním a bude schopná evakuovat místní obyvatele a zabránit související katastrofě. Také v Itálii vedou poznatky vědců k detailním evakuačním plánům pro obyvatele Neapole, tamní vulkán Campi Flegrei se probouzí a vědci v reakci na růst tlaku a zvyšování povrchu varují před erupcí, ke které může dojít v nejbližší budoucnosti.
V zásadních výzvách je svět stále jednotný
Kromě výše uvedených oblastí zájmu, které přesahují režimy, politiku i vzájemné nevraživosti, existují další - například projekt CERN nebo IAEA, mezinárodní agentura pro atomovou energii - a vědecká komunita je tak v zásadních výzvách pro lidstvo a civilizaci stále v rámci možností jednotná.
Příhodný je citát chemika a biologa Louise Pasteura,
„Věda nezná hranice, protože vědění patří lidstvu a je pochodní, jenž osvětluje svět“
A tak lze najít alespoň špetku optimismu v tom, že v zásadních záležitostech jsou stále světoví vědci jednotní, a zatímco režimy řinčí zbraněmi, spolupracují dále na ochraně civilizace i vývoji technologií s potenciálem změnit svět k lepšímu.
