Paralýza BRICS: Důležité je to, co nebylo řečeno

Jak už to tak bývá, někdy je více informací skryto v událostech, které se nestaly, nebo ve slovech, jenž nebyla vyřknuta než v oficiálních prohlášeních a uzavřených obchodních dohodách či memorandech.

To je i případ summitu BRICS v Brazílii, který skončil 7. 7. 2025 a nikdo o něm raději ani neinformoval, protože navzdory očekávání nedošlo k účasti klíčových lídrů ani k uzavření přelomových dohod mezi klíčovými aktéry a zakládajícími členy uskupení takzvaného globálního Jihu.

Rusové, Číňané, Indové a Brazilci podpoření Jihoafrickou republikou a dalšími státy dlouhodobě usilují o stvoření skupiny zastupující ekonomické mocnosti schopné odporu proti dominanci dolaru, západních technologií i globální politiky pod vedením dosud otevřeně nezpochybněné, leč uvadající, hegemonie Spojených států. Jedním z vrcholů této spolupráce je i každoroční summit skupiny BRICS, tentokrát pořádaný brazilskými hostiteli a prezidentem Lula Silvou.

Summit roku 2025 byl ale nejzajímavější tím, kdo na něj nepřišel, a dohodami, které se neuzavřely. Za Čínu se nezúčastnil prezident ani ministr zahraničí a vyslán byl pouze premiér. Rusy zastupoval Sergej Lavrov, který, jak je široce známo, nemá v administrativě Vladimira Putina žádné pravomoci a sám Putin zaslal pouze videoposelství, protože se stále obává zatykače Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, jehož autoritu Brazílie respektuje.

Čína usiluje o pozici dominantní světové velmoci a dlouhodobě konkuruje Spojeným státům nejen svým ekonomickým vlivem, ale také v otázce technologií a zahraničně-politického vlivu. Jak si potom vysvětlit absenci prezidenta Si Ťin-pchinga na vrcholném setkání skupiny, kterou navíc Čína fakticky vede?

Oficiální vysvětlení čínské vlády popírá zdravý rozum. Podle tvrzení úředníků došlo u prezidenta Si Ťin-phinga ke konfliktu plánů a i z tohoto důvodu se summitu nezúčastní. Problém je ale, že prezidenta Číny od 20. června nikdo neviděl a neobjevil se ani v televizním vysílání a nenahrál živý projev. Spekulace o převratu vysvětlující prezidentovo zmizení dosud nebyly potvrzené a jde vesměs o indické a americké zpravodajce hovořící v utajení. Spekuluje se o armádním puči a tuto tezi podporuje i fakt, že nezmizel pouze prezident, ale také dva vysokoprofiloví generálové a místopředsedové vlivné Centrální vojenské komise. Čínský prezident mohl nahrát zdravici, sepsat prohlášení pro svého zástupce nebo krátce vystoupit skrze videopřipojení. Neudělal nic ze zmíněného a absence prvního muže Číny na akci uskupení vedeného Čínou je tak prvním důležitým poznatkem celé události.

Jako ,,nijaké“ lze označit i jednání skupiny BRICS a související prohlášení bloku. Státy odsoudily celní politiku USA bez jmenování Donalda Trumpa jako viníka. Odsoudily agresi v Íránu bez uvedení USA jako strany podporující Izrael. Státy se také vyslovily pro vytvoření společné měny bloku, nepodnikly ale žádná konkrétní opatření ve věci. Ukrajině se pro změnu blok nevěnoval raději vůbec a nejvýraznější události summitu byla deklarace odsuzující navýšení obranných výdajů států NATO na 5 %. Prezident Brazílie odsoudil zbrojení slovy, že je vždy jednodušší investovat do války než do míru. Ruskou agresi na Ukrajině ale nezmínil a odkázal se na stanovisko Bezpečnostní rady OSN, kde zástupci agresora roky blokují jakékoli rezoluce směřující k rozhodnutí.

Šlo tak o obchodní summit? Nebyly ale podepsán žádné dohody, jen státy deklarovaly budoucí rozvoj spolupráce. Šlo o diplomatický summit? Přední diplomaté chyběli.

Výše uvedená rozhodovací paralýza při utváření deklarací a nijaký postoj ke všem zásadním otázkám světové politické scény vede informovaného pozorovatele k dojmu, že šlo o zcela zbytečný summit, který státníci uspořádali jen proto, aby se odehrál.

Bez obchodních dohod, silných politických prohlášení a zajištěné shody na klíčových výrocích lze s trochou nadsázky podotknout, že i Evropská unie v těžko dosažitelném kompromisu sedmadvaceti států vydává konkrétnější a údernější prohlášení. Nejvíce překvapenou stranou summitu byl ministr zahraničí Íránu Abbás Arakčí, který se dočkal odsouzení vojenských zásahů v Íránu bez pojmenování strůjců v podobě Spojených států a Izraele. Viditelně rozladěný íránský ministr se slzami na krajíčku média ubezpečoval, že o silnější deklaraci usiloval do posledních sil, ale nenalezl spojence.

Na závěr textu si tak dovolím spekulovat. Takto připravený summit rozhodně nevypadá a buď se spekulace o vnitročínských problémech ve vládnoucích strukturách zakládají na pravdě anebo má uskupení BRICS vážné vnitřní potíže. Od svého nástupu do funkce nevynechal čínský prezident summit ani jednou a dvanáctkrát se pravidelně účastnil, neboť vnímá BRICS jako slibný projekt a cestu k upevnění čínského vlivu na geopolitické scéně.

Dojmu napovídá také chabé pokrytí události v ruských a čínských médiích, kde Rusové tradičně informují, že vše probíhá podle plánu a západ se již tradičně nadechuje z posledního, ale Číňané událost nepokrýají téměř vůbec a umiňují jen suše, že summit proběhl a země deklarovaly další spolupráci. Indové vyzdviují čínskou absenci jako důkaz sílící role Indie, konkrétní dohody a úspěchy ale nezmiňují.

Zajímavé tak na schůzce bylo zejména to, kdo na ní chyběl a co se neřeklo spíše než nezajímavé, obecné a nicneříkající deklarace i chybějící obchodní dohody.

Použité zdroje: