Článek
Opotřebovávací válka na Ukrajině se letos proměnila v něco, co stále více připomíná genocidu a cílené trýznění ukrajinského národa. Vladimir Putin se snaží Ukrajince zlomit a bombardování energetické infrastruktury proměnilo Kyjev, Charkov i další města v mrazivé vězení, kde obyvatelé jen těžko shání vodu, potraviny a mrznou bez pravidelných dodávek elektřiny. Volodymyr Zelenský čelí zřejmě nejhorší humanitární krizi od počátku války na Ukrajině a nachází se v bezvýchodné situaci. Po nástupu Donalda Trumpa se objem zbrojních dodávek Ukrajině snížil na historická minima a Evropská unie sice běžný chod země a její vojenské výdaje částečně financuje, ale tato podpora nestačí na průlom a efektivní zastavení ruského postupu. Ukrajina stále brání frontové linie, je ale natolik vojensky i finančně oslabená, že je kontinuální postup Rusů pouze otázkou času.
V tomto zápase má napadená země další nevýhodu, kterou je její demokratické uspořádání. Relativní svoboda médií, která otevřeně informují o chybách vlády, o dezertujících rekrutech a korupci ve státní správě, sice dokládá stále existující svobodu slova i ve válečném stavu, ale také nabourává morálku Ukrajinců a špatné zprávy o fiasku při jednání Evropské unie o využití zmrazených ruských aktivech ukrajinskému odhodlání také rozhodně neprospěly.
Vladimir Putin má díky totalitní povaze režimu a úplné kontrole médií v zemi pohodlnější pozici než jeho ukrajinský protějšek. V Ruské federaci se tak stále daří většinu obyvatel přesvědčit, že je válka daleko a jakékoli pokusy o otevřenou kritiku vlády jsou okamžitě potřeny. Odstraněni byli nejen Jevgenij Prigožin a Igor Girkin, ale i Lev Schlosberg, Alexander Skobov, Maksim Kruglov. Ruská vláda nekompromisně potírá odpor už v jeho zárodku a odstraňuje kritiky ze stran nacionalistů i liberálů. Maksim Kruglov, místopředseda ruské politické strany Yabloko, byl odsouzen ke čtyřem letům vězení na Sibiři za pouhé dva příspěvky na síti Telegram z roku 2022 a jeho osud je vzkazem všem ostatním, kteří by se odvážili otevřeně válku na Ukrajině kritizovat.
V Ruské federaci je tak možné razantně zvyšovat daně, nechávat mizet kritiky bez mediální pozornosti nebo odporu a omezovat sociální služby na úkor válečných výdajů - FSB a obávané jednotky OMON se následně postarají, aby lidé zůstali potichu. Neinformuje se ani o korupci a málokdo se ptá, jak si ruští generálové vydělali na svá honosná sídla v Itálii, Švýcarsku, Francii a Monaku. Na Ukrajině je situace značně odlišná. Případy korupce ve státní správě rezonují a jakmile se Volodymyr Zelenský pokusil omezit aktivity protikorupčních agentur NABU a speciální prokuratury SAPO. V reakci vyšly do ulic statisíce Ukrajinců a jelikož je napadená země aspirujícím kandidátem na členství v Evropské unii, Zelenský nemůže kritiky umlčet a svobodu slova i nezávislost vyšetřovatelů omezit. Z pohledu zdraví demokracie jde jistě o příznivé zprávy, v kontextu vedení války je ale vedení Ukrajiny v porovnání s ruskou vládou značně omezené a demokracie si vybírá svou daň.
Vojenské schopnosti Ukrajiny jsou v současnosti omezené sníženými dodávkami zbraní a zemi také chybí potřebná lidská síla v době, kdy se Spojené státy nechovají jako spojenec, nýbrž jako pouhý transakční zprostředkovatel. Donald Trump si za své služby nechává štědře zaplatit ukrajinským nerostným bohatstvím a budoucími výhodami pro firmy z USA v Rusku i na Ukrajině, aniž by však Ukrajině zbýval jiný partner schopný Spojené státy efektivně nahradit.
Donald Trump zneužívá paralyzovanou Evropu a nikdo mu v tom nezabrání
Data Kielského institutu líčí nepříliš optimistický příběh. Podporu napadené Ukrajiny dnes zajišťuje výhradně Evropská unie a její celková výše ke konci roku 2025 dramaticky poklesla. Spojené státy zemi nijak nepřispívají a naopak podle ministra financí USA, Scotta Bessenta, prodávají skrze Evropskou unii a NATO napadené zemi zbraně za cenu o 10 % vyšší proti té běžně uplatněné u konvenčních prodejů spojencům. Donald Trump dnes otevřeně hovoří o tom, že mu Evropané splácí předchozí podporu a na Ukrajině hodlá vydělat, jinak podporu přeruší.
I tak si ale Spojené státy pečlivě rozmýšlí, jaké zbraně pošlou a jaké již nikoliv, čímž efektivně paralyzují nejen napadenou Ukrajinu, ale také její evropské partnery, kteří nejsou schopní americké zbraně, zpravodajské informace a satelitní podporu nahradit. V této situaci je tak Ukrajina dvojím rukojmím. Na jedné straně existuje stále větší rozkol mezi evropskými státníky a ochota Ukrajinu financovat je stále více limitovaná, jak ukázala i prosincová jednání o zmrazených ruských aktivech. Z druhé strany pak Volodymyra Zelenského de facto vydírá i sám Donald Trump, který vyhrožuje přerušením zbrojních dodávek a sdílení zpravodajských informací, nebude-li ukrajinský prezident ochotný přijmout jeho požadavky při jednání o míru s Rusy.
Čtyři zainteresované strany, tedy Rusové, Spojené státy, Ukrajina a Evropská unie, mají navíc zcela odlišné zájmy. Donald Trump přerušením pomoci odhalil rozkol uvnitř Evropské unie a neochotu sáhnout ke skutečně účinným opatřením a tak rozsáhlé podpoře, aby byla Ukrajina schopná ruský postup zastavit. Evropané nehodlají vyprázdnit své zbrojní sklady a čtyři roky války jasně ukázaly neschopnost evropského průmyslu vyrábět takové množství nových zbraní, aby Ukrajina Rusko uzbrojila.
Náš zbrojní průmysl je úplně v … , ale stále slýchám bláhové naděje. Evropský zbrojní průmysl trpí kulturními problémy. V současném stavu nejsme natolik silní, abychom Ukrajině dodali to, co potřebuje.
Od výroku generála Marca Thyse, který nevybíravě popsal schopnost Evropské unie vyrábět potřebné zbraně, uplynuly bezmála dva roky. Jak ale vyplývá z tvrdých dat, situace není lepší, ale horší než v roce 2024 a Evropská unie dodává Ukrajině méně zbraní než kdy dříve.
Současná vláda USA je navzdory nevyzpytatelnému a transakčně orientovanému Donaldu Trumpovi jediným vhodným partnerem, protože Evropané nabízí hodnoty a peníze, ale nikoli budoucnost a sílu. Američané usilují o normalizaci vztahů s Ruskou federací a Ukrajinu vnímají jako prostředek, jak na Evropské unii a Ukrajině náležitě vydělat. Podle představ Donalda Trumpa zaplatí za mír Evropané nejen ruskými aktivy, ale také investicemi do Ukrajiny a otevřením svých trhů Ruské federaci, což lze přeložit jako platbu za mír Vladimiru Putinovi, jehož závislost na Číně a Indii značně snížila ruské příjmy z prodejů fosilních paliv a stává se neudržitelnou.
Ruský zájem je pouze jeden, a tím je vítězství. Takové vítězství může mít mnoho podob, například neformálně uznaná kontrola nad Donbasem, návrat zmrazených aktiv a masivní americké investice do společných projektů. Jako vítězství se dá také vykládat pomyslná porážka Evropy, tedy mír zprostředkovaný mezi USA a Ruskou federací bez účasti evropských lídrů, což Vladimir Putin a Donald Trump okamžitě využijí pro posílení vlastních obrazů všemocných hybatelů geopolitickým děním. Jak jsem zmiňoval výše, v ruském mediálním prostoru je tvorba iluze vítězství jednoduchá a jakmile se tato teze bude opakovat stále ze všech televizních stanic a rádií, Rusové zřejmě Putinovi znovu uvěří a zapomenou na cenu války samotné, alespoň na nějakou dobu.
Ukrajinským zájmem je přežití a suverenita, hodnoty jsou vedlejší
Není překvapením, že Volodymyr Zelenský na Světovém ekonomickém fóru Evropskou unii kritizoval a sdělil, že Evropané milují diskuse, ale chybí jim akceschopnost a činy. Po čtyřech letech odměřené reakce na nejhorší konflikt na starém kontinentu tato slova prezidenta Ukrajiny nemohou překvapit a o to více zamrzí, že jsou pravdivá. Jde ale o širší odklon Zelenského od Evropské unie v kontetu současné bezprecedentní humanitární krize, která ukázala, že je třeba jednat. Je zcela irelevantní, zda prezident Ukrajiny nebo samotní Ukrajinci chovají k Donaldu Trumpovi sympatie, prezident USA je dnes jediným, kdo zemi nabízí to nejpodstatnější, tedy její samotné přežití a zachování suverenity. Na ceně míru a související nespravedlnosti přestává záležet a je naprosto logické, že Zelenský nyní na Trumpa sází vše. Jednoduše nemá jinou alternativu.
Nemá smysl si nic nalhávat. Byli to evropští spojenci Ukrajiny, kteří dopustili, aby i po čtyřech letech plnohodnotné války napadené země nedostávala potřebnou podporu k ochraně vlastní kritické infrastruktury a dnes je příliš pozdě situaci napravit. Jednání mezi Ruskou federací a Spojenými státy za účasti Ukrajiny tak nezajistí spravedlivý mír, ale pouhou transakci, kterou zaplatí Evropané. Účet bude ale stále nižší, než kdyby Ukrajina padla a Ruská federace zemi ovládla, což je třeba si taktéž uvědomit.
Sázka Volodymyra Zelenského na Donalda Trumpa a postupný odklon ukrajinského prezidenta od jeho evropských partnerů je z pohledu napadené země zcela logický a nelze tyto kroky Zelenskému vyčítat. Tak dlouho se státníci z Evropské unie zaklínali odsuzováním Vladimira Putina a jeho válečných zločinů, až zapomněli, v jakém světě dnes žijeme. Ani po čtyřech letech nebyla Evropská unie schopná Rusy efektivně odstrašit a uplatnit takovou bezpečnostní, sankční politiku i diplomatickou politiku, aby Vladimira Putina vyhladověla. Šermování hodnotami se ukázalo jako neefektivní a není divu, že Volodymyr Zelenský sází na Trumpovu sílu, než aby Ukrajina dále mrzla a čekala na zázrak v podobě vystřízlivění Evropské unie z hodnotové kocoviny. Ukrajina tak postupně přestává konzultovat mírová jednání s evropskými spojenci a Volodymyr Zelenský - zřejmě i pod Trumpovým tlakem - otevřeně unii a její lídry kritizuje, což je vodou na mlýn současných Spojených států.
Ukrajinskému prezidentovi se ale nelze divit, je totiž v nemožné pozici, kdy si musí vybrat mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Zcela logicky si vybírá partnera, který upřednostňuje před hodnotami a diskusí především sílu. Je ale pravděpodobné, že by i většina z nás v Zelenského pozici jednala totožně. Nezbývá než věřit, že se ze současné situace Evropská unie poučí a státníci si uvědomí, že doba diskusí nenávratně skončila. Přichází doba síly a rezolutních kroků. Kdokoli nebude schopen dostatečnou akceschopnost a sílu prokázat, ten se ocitne vystaven napospas predátorům dnešního světa, kteří i díky Trumpově politice nabírají na síle.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
