Zoofilní sadista byl posledním popraveným v Československu. Jeho činy šokovaly i otrlé kriminalisty

Štefan Svitek, na Slovensku známý jako horehronský rozparovač, strávil do svých 27 let 8 ve vězení. Dvakrát se léčil z alkoholismu a bylo o něm známé, že upaluje žáby a trýzní zvířata. Zřejmě k jeho chování přispěla i tvrdá výchova a přísné tresty během jeho dospívání na slovenské lesní samotě, kdy musel hodiny klečet na ostrém polenu a struhadlech.

Příběh Štefana Svitka je smutným ohlédnutím za laxním přístupem nápravných zařízení v dobách komunismu, které mohly předejít hrůzným vraždám a Svitka léčit nebo odstranit ze společnosti daleko dříve. Dokladů o jeho narušení a recidivě bylo nespočet.

Základní školu mladý Slovák dostudoval s obtížemi, během deváté třídy již trpěl alkoholismem a měl 21 týdnů neomluvených absencí, jeho rodičům za jeho chabou docházku hrozilo trestní stíhání. Od mládí také našel zálibu v sadismu a zoofilii. „Soulož s krávou jej vzrušovala více, než se ženou“, napsali znalci studující Svitkovu osobnost do posudků po jeho zadržení. Svitek také ubližoval sám sobě a kvůli vzrušení ze strachu obětí přepadával ženy na hřbitovech.

V roce 1979, kdy bylo Svitkovi 10 let, mu nařídil soud psychiatrickou léčbu v délce 11 měsíců. Ačkoli existují záznamy o množství jeho poruch, kterými se samotný Svitek netajil, byl z léčení propuštěn a zproštěn budoucí vojenské služby. Pití a týrání zvířat i lidí pokračovalo během jeho dospívání, jeho činy popsané kriminalisty jsou tak nelidské a odporné, že je zde nebudu popisovat ani citovat.

Dvakrát byl internován na protialkoholní léčebně, která ale stejně jako pobyt na psychiatrii, nevedla k žádné změně ani léčbě mladého recividisty. Lze tak konstatovat, že instituce o problémech Štefana Svitka věděly, nicméně laxním přístupem jej pustily zpět do společnosti, kde bez větších omezení páchal dále trestnou činnost.

Později Svitka zaměstnalo místní zemědělské družstvo v Brezně, kde se staral o ovce a dostával na tu dobu velmi slušný plat 4 000 Kčs měsíčně. Nadále pil, týral zvířata a napadal lidi - odpovědné instituce jej však nechaly být.

Na brutálních vraždách a znetvoření těl jeho dcer a manželky bezesporu nesou stejnou vinu jako Svitek i komunistické instituce, které disponovaly přesvědčivými důkazy jeho poruch a nebezpečí pro společnost, které představoval.

Ty jej však opakovaně „vypouštěly do světa“, vraždám nevinných žen tak bylo možné předejít.

V osudný den, 30. října 1987, přišel otec rodiny domů pozdě v noci a značně opilý. Jeho manželka a dcery se před ním zamkly v pokoji ve strachu o své bezpečí. Svitek vzal sekeru, dveře i manželku rozsekal a poté zabil i dvě své dcery. Těla hrůzným způsobem zohavil.

Podle kriminalistů a soudních znalců konal své činy naprosto vědomě. Znalci také poukázali, že Štefan Svitek není schopen vůči jiným lidem cítit emoce a sám Slovák označil sexuální zážitek během noci brutální vraždy za nejsilnější ve svém životě. Podle svědectví také často na čin vzpomínal, ale ne s pocitem viny, nýbrž aby znovu prožil adrenalin a vzrušení, které měl s vraždou spojené.

Senát krajského soudu v Banské Bystrici ve věci činu Štefana Svitka rozhodl o trestu smrti za vraždu manželky a dvou dcer ve věku 6 a 4 let, čin spáchal pouhé čtyři a půl měsíce poté, co byl propuštěn z předchozího uvěznění. Soud vzal v úvahu skutečnost, že sadista Svitek získal zkušenost vzrušení z vraždy a tedy by při jeho propuštění hrozilo, že bude hrůzný čin opakovat.

Absurdním zůstává fakt, že Slováka soudy již dříve odsoudily za činy týrání zvířat, loupeže, vydírání i znásilnění. I tak jej instituce odpovědné za jeho léčbu nechaly na svobodě a léčba Svitkovi nepomohla. Děsivým činům tak bylo možné předejít a to několikrát.

Sadista, vrah a zoofil Štefan Svitek byl popraven oběšením dne 8. 6. 1989 a je posledním popraveným na území Československa před zrušením trestu smrti v roce 1990.

Použité zdroje: