Článek
Žiju na malé vesnici s manželkou Bárou (34) a mými dvěma dětmi Markem (6) a Katkou (4). Tak jako spousta lidí a mladých rodin se potýkáme s nedostatkem financí a drahými náklady na život. Je mi 36 a pracuju jako zedník coby OSVČ a manželka vaří na základní škole. Její plat není sice ideální, ale s prací je to těžké, obzvlášť když jste zrovna po rodičovské a nemáte moc na výběr.
Smyčku kolem krku nám pomalu utahuje i hypotéka na dům, kterou budeme platit ještě 25 let. Po odečtení nákladů na bydlení a jídla nám nezbyde moc, ale na prvním místě máme děti, aby jim nic nechybělo, takže si beru ještě fušky, kde se dá. Ale to už není důstojné, aby člověk jen živořil, život mu protekl mezi prsty a pak zjistil, že si pořádně neužil ani děti. Nemohli jsme se proto dočkat voleb, jak půjdeme volit stranu ANO a vše se zase dá do pořádku.
To nemyslíte vážně!
Když jsme se o politice bavili před měsícem na návštěvě u dědy Radka (78), nedopadlo to nejlíp. Děda mě hned podpořil: „Máš pravdu, já taky budu volit Babiše. Za něho bylo nejlíp! Fiala to dovedl do srabu. Snad tu republiku nová vláda zase zvedne,“ řekl s nadějí v hlase děda, načež se do nás obul táta Michal (57): „To nemyslíte vážně! Po tom všem, co Babiš předvedl, ho chcete volit? To jste slepí? Vždyť je trestně stíhaný a je to jenom lhář, který si za milodary kupuje vaše hlasy. Kdo to všechno jednou zaplatí? Budete se ještě divit, jestli vyhraje!“ zakončil naštvaně otec a my mu z legrace řekli, ať to tak nehrotí, že ho z toho ještě klepne.
Táta naštvaně mávnul rukou a řekl, že se se zrádci bavit nebude. My jsme se s dědou tomu jen zasmáli, že je jak malý kluk, bohužel jsme nevěděli, že to bere až tak smrtelně vážně. Táta se urazil a odjel s mamkou domů. Ta volby vůbec neřeší, podle ní je jedno, jestli tam sedí ten či onen, ale to před tátou nemůže raději říkat.
Komunisti jasná volba
Táta pracuje celý život jako řidič kamionu a co si pamatuju, vždy se zajímal o budoucnost státu, a když měl možnost, tak šel volit. V mládí volil komunisty, a to mu vlastně vydrželo doteď. Doba se však změnila, ale on by asi zase nejraději chtěl vrátit frontu na banány. Jakmile se otevřely dveře do volebních místností, byli jsme si s dědou jistí, že už tam táta stepuje a je mezi prvními vevnitř. Já jsem pro dědu jel po práci. Bydlí ve vedlejší vesnici, žije sám v menším domě, babička umřela už před dvěma lety. Děda je naštěstí soběstačný, ale občas se mu hůře chodí. Tak když někam potřebuje odvézt nebo nakoupit, tak ho beru já nebo naši autem.
Když jsme hodili volební lístek do urny, tak jsme s dobrým pocitem odcházeli a věřili, že to přece musí vyjít. V sobotu jsme se všichni sešli u našich doma a sledovali jsme průběh voleb. Táta nervózně seděl a okřikoval nás, když rozebírali situaci v televizi. Máma to nevydržela a povídá mu: „Komunisti už jsou dávno za zenitem. Nemůžeš doufat, že se tu snad něco vrátí. Smiř se s tím!“ řekla jen tak mimochodem a táta se na ní otočil, jak kdyby mu vzala nějaké autíčko na hraní. „To já samozřejmě vím! Ale budu volit jediné volitelné! A to vám povídám, jestli vyhraje Ano, tak jsem s vámi skončil!“ řekl otec a my jen s dědou na sebe pokrčili ramena.
Tresty za jiný názor
Jakmile už bylo jasné, že žádný zázrak se nestane a ANO vyhraje, nadšeně jsme si s dědou poplácali po ramenou. Táta však došel svému slibu. První se podíval na mě a nasupeně mi ukazováčkem mířil na hlavu: „Nepočítej, že ti budu půjčovat peníze, když ti náhodou pochybí. To si vezmi půjčku. Už jsi velký kluk, takže s panem Babišem ti to půjde všechno líp! Jo a těch dvacet tisíc, co jsem ti před měsícem půjčil na opravu auta mi vrátíš do dvou dnů,“ zakončil důležitě a pak se svým důležitým prstem zastavil u svého otce a řekl mu: „Ty si mě hodně zklamal tati. Tohle si neměl podporovat. Když máš ve svém věku tolik elánu si chodit trajdat po volbách, tak příště si choď na nákupy pěšky. Ale počkej, možná ani nebudeš muset. Pan Babiš ti určitě nějaké koblihy přiveze,“ řekl dědovi ironicky.
Zůstali jsme všichni jak opaření, už nikdo nepochyboval, že se otec musel zbláznit. Mamka se za něho začala omlouvat, že to tak určitě nemyslí. Ale my se s dědou sebrali a odešli z jejich domu. Venku mi děda povídá: „Máš peníze? Pojď se mnou, dám ti těch dvacet tisíc, ať mu to můžeš vrátit, než tě za chvíli vydědí.“ Byl jsem překvapený, jakou nabídku mi dal děda a slíbil jsem mu, že mu to co nejdříve splatím a řekl mu, že ho kdykoliv odvezu, když táta nechce.
Děda, jen mávnul rukou a smutně řekl: „Ano, bude líp. Snad aspoň někde, když už ne ve vlastní rodině.“ Pokýval jsem hlavou a rozloučili jsme se. Tátovi jsem donesl včera obálku s penězi, a při jejím předávání na mě ani pohledem nezavadil. Máma jen zakroutila hlavou, ať ho nechám, že ho to přejde. Tak uvidíme, jak dlouho mu to vydrží. Asi nikdy nepochopím lidi, které to tak sžírá a jsou schopni se kvůli volbám otočit ještě proti vlastní rodině.
