Na stáří jsem nechtěl zůstat sám. Babku ze seznamky jsem však hnal sviňským krokem

Svou druhou ženu Janu (50), jsem poznal ve velké firmě, kde jsem dříve byl úspěšným ředitelem. To bylo před dvaceti lety, a v té době mi bylo 53 let. Tehdy pracovala na účetním oddělení a já se do ní bezhlavě zamiloval. Úplně mě pobláznila. Oba jsme sice doma měli své rodiny, já tedy už dva dospělé syny a Jana dvě dcery, Radku (8) a Míšu (10), ale nějak jsme se sebe nemohli nabažit. Netrvalo dlouho a Jana spálila mosty a se svým manželem se rozvedla a já po třiceti letech taky odešel od své manželky.

Žili jsme spolu ve velkém bytě i s jejími dětmi a zdálo se, že nám to funguje. Tedy Jana si asi zvykla na komfort, který díky mým penězům měla. Mohla odejít z práce a klidně být v domácnosti, což se jí rychle zalíbilo, ale přestalo jí to po pár měsících bavit, udělala si masérský kurz a já ji podpořil v otevření jejího studia. Dříve jsem neměl nouzi o peníze, chodíval jsem ověšený zlatem, vlastnil drahé auto, jak nějaký mafián a užíval jsem si pozornost ostatních lidí. Pro někoho jsem možná působil arogantně, ale vím, že ve skutečnosti mám srdce na dlani.

Dokonce jsem nám koupil i chatu na vesnici, abychom si mohli o víkendech odpočinout od stereotypu města. Chodíval jsem na místní fotbalové utkání a seznámil se tam s pár kamarády. Jak jsem se později od nich dozvěděl, taka Jana prý všem vykládala, že jak mi jednou dojdou peníze, tak se mnou nebude. Nechtěl jsem jim to věřit a myslel si, že mi jen závidí, ale teď už vím, že měli pravdu. Roky mi přibývaly, a zatímco já stárnul, tak Jana vedle mě vypadala pořád skvěle.

Když mě v práci v mých 62 letech před důchodem vyhodili pro nadbytečnost, najednou bylo po lásce. Jana si s holkami sbalila věci, jak Irenka ve filmu „Dědictví aneb Kurvahošigutntág.“ Na rozloučenou mi řekla, že by ten věkový rozdíl vlastně v tomto mém vysokém věku už dál zvládala. Zaklapla kufry a šla i s dospělými dcerami do podnájmu. Já se natrvalo přestěhoval na vesnici na chatu a byl jsem smutný, že jsem tak dopadl. Se svým trápením jsem se svěřil na návštěvě u souseda, a když mě slyšela jeho manželka, jen to zhodnotila: „No jo. Hodně peněz, hodně lásky. Málo peněz, málo lásky.“ A já ji vlastně dal za pravdu.

Měl jsem sice našetřené ještě nějaké peníze, ale ty se rychle tenčily, protože patnáctitisícový důchod mi na život na chalupě nestačil. Žil jsem sám a skromně, občas mě navštívili synové, kteří mi nikdy neodpustili, že jsem odešel od jejich matky. Najednou jsem mi bylo 70 let a já zjistil, že v této čekárně na smrt nemůžu být sám a ve slabé chvíli jsem se svěřil sousedovi Pepovi: „Víš, nejsem náročný. Stačilo by mi, kdybych našel nějakou paní, která by mi občas uvařila, uklidila, vyprala, a kdyby měla ráda ještě sex. Přece nejsme tak staří ne? Samozřejmě musí taky nějak slušně vypadat, žádná neaktivní důchodkyně s trvalou a křížovkami v ruce,“ řekl jsem kamarádovi a jeho manželka odtáhla oči od časopisu a přes brýle se na mě přísně podívala. „To nebylo na tebe, Jaruš,“ dodal jsem zbrkle Pepové ženě. Ta mi jen řekla: „Buď v klidu, taky bych tě nechtěla. Tak si dej inzerát, třeba budeš mít štěstí,“ poradila mi Jarka. Oči se mi rozsvítily, že má skvělý nápad.

Doma jsem si na papír napsal jeho znění: „Já, osamělý dobrák Pavel, 70 let, vysoký vysokoškolák s modrýma očima a postavou tak akorát, hledám k sobě spřízněnou duši. Žiju na chatě a mám rád procházky i detektivky, občas zajdu na fotbal. Pokud jsi hezká, není ti víc jak 60 let, pracovitá, vitální, umíš dobře vařit, a ještě si sexuálně aktivní, určitě si budeme rozumět.“ Druhý den jsem jel do města autobusem a inzerát jsem nechal vystavit v inzerci za výlohou v obchodě a těšil jsem se s kým se seznámím.

Jenže první týden se nic nedělo a já volal do obchodu, jestli inzerát náhodou už nesundali. Když mě ujistili, že ne, řekl jsem si, že budu trpělivý. Dva dny na to mi přišla esemeska. „Dobrý den, reaguji na váš inzerát a ráda bych vás poznala. Mirka.“ Zaradoval jsem se, že mám první nápadnici a hned ji místo vypisování zavolal, abych zjistil, jaké má zájmy. „No pane Pavle, řekla bych, že taky jím vtipnou kaši jako vy ve vašem inzerátu. Taky mám ráda procházky a občas koukám na televizi,“ řekl mi veselý hlas v telefonu. Raději jsem ji ujistil, že s takovými věcmi nežertuji, ale že jestli splňuje požadavky v inzerátu, tak se může přijet za mnou podívat na chalupu. Mirka souhlasila a za dva dny měla přijet na návštěvu.

Mezitím jsem si doma trochu poklidil a zašel si zastřihnout vlasy k holiči. Jakmile jsem byl upravený a pěkně oblečený, začal jsem být trochu nervózní. Zbývalo půl hodiny do jejího příjezdu, a tak jsem nachystal aspoň oplatky na stůl. Za chvíli jsem uslyšel zvonek. Vzal jsem si bundu, nahodil úsměv a přišel k brance, kde stála Mirka. Jak jsem ji uviděl zblízka, koutky mi spadly o metr dolů.

Stála tam důchodkyně o holích, možná ještě o pět let starší jak já a v ruce držela bonboniéru. Retro černý svetr se vzory ukrýval snad ještě horší černé staré šaty z dob minulých a na nohách měla černé punčochy, okopané černé boty do zvláštní špice, že by si na ně mohla hned pověsit vánoční špice jak na vánoční strom. Kdybych nevěděl, že má přijít Mirka, napadlo by mě, že už si pro mě přišla smrtka, ale bez kosy.

Když mě viděla, její popraskané červeně pomalované rty se roztáhly a široce se na mě usmála, div ji nevypadla protéza. Za její černý knírek by se nemusel stydět ani puberťák a už sahala po klice a chtěla si otevřít branku. Naštěstí ji zevnitř zamykám, takže ji neotevřela. Omluvně jsem se na Mirku podíval a řekl ji: „Mirko, já se omlouvám, ale asi si se stalo nedorozumění a ty si ten inzerát nečetla moc pozorně. Nezlob se, ale nám by to nefungovalo. Ahoj,“ řekl jsem bábě o holích a ubíral se zpátky do chalupy. Ona se však nedala, a ještě na mě naštvaně zavolala: „Hulváte, podiv se na sebe, ty krasavče jeden!“

Už jsem na nic nereagoval, zamkl se v chalupě a zpoza záclony ve svém bezpečí jsem ji nenápadně pozoroval, jestli tam ještě je. Chvíli mávala do prostoru holí a asi něco nadávala, ale naštěstí se po chvilce vydala po cestě asi zpět na autobus. Oddechl jsem si, a když jsem utíkal za Pepou mu říct, jaká hrůza se mi stala, Jarka jen prohlásila: „No jo, pán chudák princ se zasekl v době, kdy měl peníze a asi si myslí, že je v situaci, že si může pořád vybírat. Chudák paní. Já bych tě tou holí aspoň ještě přetáhla po palici, aby se ti rozsvítilo,“ zakončila naštvaně a kroutila nade mnou hlavou. Pepa jen pokrčil rameny a náramně se bavil. Od té doby jsem raději sám a už nikoho nehledám.