Článek
Už delší dobu přemýšlím nad tím, co vede lidi k tomu, aby na veřejnosti komentovali cizí lidi, které nikdy předtím nevěděli, neznají jejich příběh a ani souvislosti. Myslet si přece může každý co chce, ale jak si prostě někdo může dovolit přijít k neznámé osobě a do očí ji říct svůj pravdivý názor, který si utvořil na základě svých domněnek během dvou sekund? Odpověď neznám, ale přesto chci věřit, že takových lidí není moc. I když na jednu takovou přemoudřelou paní jsem narazila v obchodním centru.
Konečně byl pátek a já měla měla v práci volno, protože jsem mířila s přítelem Davidem (32) za našimi přáteli na chalupu do Beskyd. Jedou za rok se tam uspořádá akce a my tak zavzpomínáme na staré časy na vysoké škole. Těšila jsem se až se se všemi zase uvidíme a pokecáme. Potřebovala jsem udělat menší nákup, tak jsme při cestě zastavili u obchodního centra, s tím, že si rovnou projdeme i pár obchodů s oblečením. Když jsem však zavítala do obchodu s dekoracemi, tak jsem se neovládla a za chvíli odcházela s dvěma velkými tašky. David otráveně čekal na gauči v hale, a jak mě uviděl s mým úlovkem protočil oči v sloup a chvíli jsme si povídali na odpočívadle, když naproti nám se posadila maminka s asi čtyřletou copatou holčičkou, která cumlala dudlík a na mobilu hrála nějakou hru, zatímco její maminka telefonovala.
Taková velká holka na cumel!
Když jsme se pomalu s přítelem zvedali k odchodu, na naše místo mířila asi padesátiletá paní a s otevřenou pusou nevěřícně zírala na holčičku, jak kdyby to byl nějaký unikátní exemplář. S přítelem jsem si vyměnili pohled a už jsme tušili, co asi bude následovat. Paní nás nezklamala a na holčičku zažranou do hry a s dudlíkem v puse razantně spustila: „No to snad není možné! Taková velká holka jsi a ještě máš cumel? Budeš mít křivé zuby jak strašidlo! To ti maminka neřekla, že cumel mají jenom miminka, aby nebrečela?“ řekla holčičce a než stačila její maminka zareagovat, káravým pohledem ji sjela a nešetřila kritikou na její stranu: „Nezlobte se na mě, ale taková velká holka nemá co nosit cumel! Ale vy jste asi ta generace s volnou výchovou,“ zakončila jedovatě ta paní.
Nehaste, co vás nepálí
Načež ta roztomilá holčička, zvedla očí od mobilu a zatáhla za držátko cumlu a nabídla ho bezelstně té paní se slovy: „Chceš? Je jahodové, to mám moc ráda!“ Paní vytřeštila oči a dívala se na ocumlaný bonbon, který vypadal jak opravdový dudlík, Pravděpodobně neměla tušení, že něco takového vůbec existuje. Její maminka se vítězoslavně uchichtla, což paní ještě víc vytočilo a jejím směrem prohodila: „Nevím, co je tady k smíchu. Tak jsem se spletla. Stejně to nemění nic na tom, že ten telefon v ruce by mít neměla, kazí si oči. Na shledanou,“ dodala paní, která potřebovala mít za každou cenu poslední slovo a maminka na ní zavolala: „Taky se mějte hezky a příště nehaste co vás nepálí. Budete tak šťastnější!“ Paní si něco sama pro sebe zamumlala nesouhlasně pod nosem a spěchala pryč. „Asi nemá ráda jahody, když nechtěla ochutnat,“ řekla nám s pokrčenými rameny holčička, načež její maminka ji vyvedla z omylu: „Spíš nemá ráda lidi, Verunko. To tak někteří lidi mají, víš.“ Holčička to odkývala a my se s nimi rozloučili a zamířili se smíšenými pocity k autu. Snad si paní vezme radu maminky příště k srdci.
