Článek
Moje dvě děti nikdy neoplývaly hromadou peněz a nežily si na vysoké noze. Dcera Lucka (28) pracovala jako recepční na hotelu a bydlela ještě s námi doma. Syn Robert (30) měl už rodinu a dvouletou dceru Kamilku. Byl to policista, plat měl průměrný a žili v bytě, který měli na hypotéku.
Prosím, hlavně nic nekupujte
Když se blížilo naše 30. výročí svatby, zařizovali jsme s manželem Vojtou (52) menší rodinnou oslavu na naší zahradě. „Prosím vás, hlavně nám nic nekupujte,“ apelovali jsme důrazně na děti. „Největší radost nám uděláte tím, když se tu všichni sejdeme, a to nám bude bohatě stačit,“ řekla jsem dětem a doufala jsem, že si má slova vezmou k srdci.
Nicméně se to nestalo a začal kolotoč dotazů, co bychom potřebovali a já házela vidle do všeho, co nám děti vymyslely. Mezi navrhovanými bylo například: skok padákem, večeře v restauraci nebo nový vysavač. Vše mi přišlo zbytečné a já opravdu netoužila po žádných dárcích.
Našim největším koníčkem je zahrada, na které s manželem hodně pracujeme a za ty roky dřiny jsme ji přeměnili v okrasnou nádheru skalek a jezírek, které byli naši pýchou. Nejsme žádný akční manželský pár. Máme rádi svůj klid doma a jednou za rok si vyjedeme na dovolenou do Chorvatska. Tohle jsme prostě my. „Tak to bude překvapení!“ vytrhl mě dceřin urputný hlas od mého vaření guláše a já se orosila, co tedy dohromady vymyslí.
„Vtipné“ dárky od snachy končily ve sklepě
Snacha Jitka (29) se totiž vyžívá v kupování rádoby vtipných dárků, o kterých si myslí, že jsou to ty nejlepší věci. Loni na vánoce jsme dostali třeba dort z toaletního papíru, vtipné čepice s tvarem pečeného kuřete nebo zástěry na vaření s nahými postavami muže a ženy…Byly to vždy takové hlouposti, které jsme pak s předstíraným úsměvem hodili do sklepa.
Bohužel v podobném duchu nakupovala dárky i naše dcera. V jejím případě to byly kýčovité dekorace typu trpaslíků bez kalhot, žába na vozíku, křeček s šátkem na hlavě a podobné nesmysly. Ne že bychom neměli smysl pro humor, ale za nás to bylo vyhazování peněz komínem, proto jsem chtěla, aby nám už nic nedávali a radši si šetřili peníze na něco užitečného, ale bylo to jako házet hrách na stěnu.
Nevhodný dárek nás zaskočil, poprosili jsme o jeho vrácení
Když nastal den D, počasí jsme měli jako na objednávku a já se těšila na slunečný den se svými blízkými. Sešli jsme se opravdu v plném počtu, což mi udělalo tu největší radost. Po rozkrojení dortu jsme v podstatě neměli co rozbalovat, všichni nám totiž dali obálku s penězi. Dokonce i od našich dětí jsme poprvé v životě obdrželi obálku.
„Tak to otevřete rodičové,“ pobízel nás nadšeně náš syn. S manželem jsme rozbalili obálku a vytáhli z ní: „Poukaz na 2 dny wellness v hotelu v Žilině,“ četla jsem rozrušeně. „My přece po hotelech nejezdíme, máme rádi svůj klid,“ řekla jsem s úsměvem dětem. „No tak pojedeme do Žiliny, tam jsme ještě nebyli a budou nás tam čekat určitě napínavé zážitky,“ zachraňoval manžel situaci s úsměvem a mně bylo jasné, že chce být jen zdvořilý. Ostatní u stolu se potutelně usmívali, protože naprosto věděli, že tohle opravdu není pro nás.
Když oslava skončila, odchytla jsem dceru a poprosila ji, jestli by poukaz nešel vrátit. Dotčeně to zařídila a za vrácené peníze z poukazu jsme si nakonec koupili nové kameny do zahrady. Trochu jsme s manželem doufali, že děti po nevydařeném překvapení přehodnotí další nákupy dárků pro nás, ale je to neodradilo. Hádejte, co dostal Vojta příště k svátku? Svítící čelovku s dinosaurem, ke kterým nemá absolutně žádný vztah.
