Článek
S Janou (36) se znám prakticky celý život. Žijeme každá ve svém domě na jedné vesnici a už naše mamky byly nejlepší kamarádky, které bydlí jen přes ulici. Naše přátelství nerozdělila na střední ani dálka, když jsem byla na internátě a domů jsem jezdila jednou na víkend za čtrnáct dní.
Nerozlučné přátelství do tikotu biologický hodin
Po maturitě jsem se vrátila natrvalo se svým přítelem Markem (39) do své rodné vesnice a těšila se, jak zase s Jančou budeme jedna ruka. Kamarádka měla z mého návratu velkou radost, a tak jsem zase zažívali společný čas a užívali se bezstarostného mládí.
Jezdívaly jsme s našimi partnery na společné dovolené, koncerty nebo chodívali hrát tenis. Tedy až do doby, než nám začaly tikat biologické hodiny. Jana se svým dlouholetým přítelem Jirkou (38) opravili dům po babičce, čímž se zavázali hypotékou na 25 let a těšili se na nový přírůstek do rodiny.
Narozením Emičky se změnila k nepoznání
Když se Janě narodilo ve 31 první dítě Ema (5), vše se změnilo. Najednou byla jak vyměněná, šíleně zodpovědná, vůbec jsme ji nepoznávali. Pořád si vše četla a kontrolovala na internetu. Nikdy si nebyla jistá, jestli má dobrou velikost plen, jestli jsou oblečky vyrobená opravdu z kvalitních materiálů, jestli desetiminutový pláč dítěte už není závažný a podobně.
Snažila jsem se ji trochu uklidnit, že to nemusí přehánět, ale se zlou jsem se potázala, protože jen ona ví, co je pro děti nejlepší. Já měla v té době už jednoroční holčičku Míšu a těšila jsem se, jak se z holek taky stanou třeba kamarádky. Jenže Jana se postupně uzavírala do své rodinné bubliny a nestála s námi už o bližší kontakt. S malou trávila veškerý čas, ani ji nechtěla moc půjčovat prarodičům, pořád se o ní bála, aby náhodou někdo něco neudělal jinak než ona.
S druhou dcerou to bylo jako přes kopírák
Postupem času jsem se jí přestala vnucovat, protože pořád neměla čas a bylo mi jasné, že ani ho mít už nikdy nebude. Zatímco naše přátelství bylo už u konce, naši chlapi se čas od času sešli aspoň na pivě a Jirka přiznal, že už Janě moc nerozumí. Přesto se jim za dva roky narodila druhá holčička Lucka (3) a bohužel bylo to to samé. Přehnaná pečlivost, skoro žádná socializace s jinýma dětmi. Žila jen pro své děti doma a občas jeli na nějaký výlet. Vím, že její mamka to těžce nese, protože děti nejsou zvyklé skoro na nic. Jen na své rodiče a občas i na ní, tedy jen když zrovna Jana třeba onemocní a dá ji výjimečně vnučky na hlídání…
Ze školky se všechny hroutí
S Janou jsme se přestaly vídat. Mrzelo mě to, ale nic jsem s tím nezmohla. Někdy jsme se sice na vesnici potkaly, ale už to nebylo takové to vřelé přátelství, ale jen nucená konverzace dvou starých známých. Proto mě překvapilo, když jsem ji v pátek ráno potkala sedět před školkou celou ubrečenou.
Hned jsem se lekla, jestli se někomu něco nestalo a ona mi vzlykavě začala vyprávět: „Je to tak strašné. Holky sem vůbec nechtějí. Obě tu řvou, učitelky je musí ode mně odtrhávat. Navíc si nechtějí hrát a jsou smutné. Už čtrnáct dní doma nemůžu nic jíst ani dělat. Jen přemýšlím, jak to udělat, abych nemusela do práce a mohla být s nimi ještě chvíli doma,“ zakončila nešťastně.
Školka mi děti nevezme!
Najednou mi jí bylo líto. Snažila jsem se jí vysvětlit, že to je prostě život a že si za čas holky zvyknou, tak jak všechny děti ve školce, ale bylo to marné. Jana to slyšet nechtěla a naštvaně mi řekla: „Já jsem jejich matka, tak vím, co je pro ně nejlepší! Tady ten sytém je zkrátka špatně nastavený. Tříleté děti by neměly tak brzo chodit do školky, když na to nejsou připravené!“ burácela na mě, jak kdybych tomu byla vinna já a znechuceně dodala: „Ale já to tak nenechám, školka mi děti nevezme!“ řekla výhružně a s červenýma očima zamířila domů.
Zůstala jsem nechápavě stát a už jsem nepochybovala o tom, že se dočista pomátla. O víkendu mi mamka volala, že Jana doma oznámila, že zůstane s Lucinkou i Emou ještě rok doma a vzdělávat je bude v domácím prostředí. A pokud chce mít její manžel šťastnou manželku, tak že ji přece přiživí, aby byla rodina šťastná. Protočila jsem oči v sloup a v duchu politovala jejího Jirku, který je na rozdíl od Jany ten rozumný. Tak Jirko, hodně štěstí v hledání třetí práce!
