Článek
S Michalem (29) už jsem chodila 6 let. Seznámili jsme se přes moji kamarádku Janu na jejich narozeninách. Musím říct, že se mi tam ani nechtělo. V době jsem byla pár měsíců po rozchodu s mým bývalým přítelem a neprožívala jsem zrovna hezké období.
Nový vztah s Michalem byl skvělý
Nakonec jsem ale na sebe hodila šaty a s křečovitým úsměvem jsem dorazila na zahradní párty. Bylo nás tam hodně a já se s drinkem chystala zašít na houpačku a jen tak si přemýšlet o životě.
Z myšlenek mě vytrhl sympatický kluk s hnědýma očima a hustými černými vlasy „Máš tu místo? Já jsem Michal,“ usmál se na mě. A tak jsme se dali do řeči. Zjistila jsem, že pracuje jako operátor výroby v automobilovém průmyslu, má rád plavání a turistiku. Byla to trefa, měli jsme toho hodně společného.
Začali jsme se scházet, chodit do kina, na výlety, až jsme zjistili, že jsme v tom až po uši. Michal byl rozumný chlap, co to měl v hlavě srovnané a rozhodně to nebyl nezodpovědný floutek. Srdce měl na dlani, a to mi k životu bohatě stačilo. Za pár měsíců jsme si pronajali byt a užívali si bezstarostného života. Ten trval bohužel šest let, dovolená v Egyptě všechno zničila.
Na dovolené v Egyptě mě okouzlil stánkař
„Tak jdeme, honem! Za chvíli nám to letí,“ naháněl mě přítel na letišti. Tak jako každé léto jsme si dopřávali dovolenou v zahraničí, letos to byl Egypt. Přiznám se, že to nebyla moje oblíbená destinace, ale Michal už se tam nemohl dočkat, byl to jeho sen. Po příjezdu do JAZ Soma Beach rezortu v Hurghadě, jsem musela změnit názor. Byl to ráj, a to jsme zatím ještě nic neviděli. Následující dny jsme měli v plánu poznat Sakkára, Údolí králů a Káhiru. Byli jsme nadšení, architektura nás tam okouzlila.
Když jsme byli na dovolené pátý den, šli jsme se projít na tržiště, a tam se to stalo. U malého stánku se suvenýry tam prodával krásný, snědý, vysoký chlap s hnědýma očima, které mě probodávaly pohledem. Bylo to jak v nějakém snění. Po krátké konverzaci jsem si koupila další tři náramky. Michal jen kroutil hlavou, na co to potřebuju. „Pro kamarádky,“ maskovala jsem moje počínání.
Další den jsem trvala na tom, abychom zase šli na tržiště, potřebovala jsem prodejce zase vidět. Přitom s Michalem mi nic nechybělo, ani nevím co jsem si od toho slibovala, ale cizinec mi zamotal hlavu.
Dali jsme si s Michalem rozchod po tržišti a já si stihla s Karimem popovídat. Zjistila jsem, že mu je 30 let, v Egyptě žije celý život a má rád surfing. Vyměnili jsme si facebook a začali jsme si potají psát. Bylo to jak z nějakého romantického filmu, myslela jsem, že jsem se zbláznila.
Malá lež mi pomohla vidět Karima
Na druhý den jsem před Michalem předstírala, že mám střevní problémy, a ať jde klidně k moři beze mě. Původně nechtěl, ale nakonec šel. Já jsem toho rychle využila a spěchala jsem na tajnou schůzku s Karimem.
Strávili jsme spolu tři hodiny na kávě a procházce, při rozloučení jsme se už líbali. Michal neměl o ničem sebemenší tušení. V mobilu mi pořád chodily od Karima zprávy a já se přistihla, jak se nad nimi usmívám jako zamilovaná školačka.
Předposlední den pro změnu nebylo dobře Michalovi, a ten mě poslal ven. „Přece nebudeš se mnou trčet na pokoji, běž si ještě užít Egypt, to bude ok.“ A tak jsem ani na vteřinu neváhala a mé kroky mířily za Karimem. Procházka na pláži se změnila v rychlý sex ve křoví. Bylo to nečekané, ale tak intenzivní. Hlavou mi běželo, že nechci, aby to tak skončilo.
Když jsem se vracela za dvě hodiny k Michalovi, dolehla na mě tíha výčitek svědomí. Michal se na mě usmál a řekl: „Už je mi líp, kde si byla? Jak si se měla?“ Přepadla mě lítost, ale ovládla jsem se. Uhnula jsem pohledem a do prázdna jsem odpověděla: „Jen jsem se prošla po pláži.“
Konec dovolené = konec lásky?
Poslední den jsem musela vidět Karima. Přesvědčila jsem Michala, že potřebuju dokoupit na trhu nějaké suvenýry a on naštěstí neprotestoval. Na trhu byl za chvíli otrávený, a tak odešel zpět na hotel, že si aspoň před odletem ještě chvíli odpočine na pokoji. Nemohla jsem si už víc přát.
Když mě Karim uviděl, úsměv se mu rozzářil. „Musím jít, už nemáme žádný čas, dnes odlétáme. Uvidíme se, slibuju.“ řekla jsem zničeně. Stiskli jsme si ruce a objali se. Všimla jsem si, že se mu lesknou oči, tak třeba mu taky nejsem lhostejná, napadlo mě v duchu.
Když jsem se vrátila na pokoj, Michal se mě začal ustaraně vyptávat: „Adel, co je s tebou? Děje se něco?“ Zakroutila jsem hlavou a usmála se na něho, že je vše v pořádku.
Jako feťák, co musí mít svou drogu. Odlet zpět do Egypta
V Česku jsem myslela, že poblouznění vyprchá a Karim na mě třeba zapomene, ale nestalo se to. Psali jsme si dál, a já byla jak feťák, co mu chybí jeho droga. Michalovi jsem se přiznala a za tři týdny jsem letěla zpátky do Egypta.
Michal byl hodně zklamaný a nechtěl mít už se mnou nic společného. Nikdo mé rozhodnutí nechápal. „Zahodit dlouholetý vztah kvůli někomu, koho ani doopravdy neznáš, musela jsi přijít o rozum,“ demonstrovala mi rodina i kamarádky. Já ale neviděla vlevo ani vpravo.
Odletěla jsem bezhlavě do Egypta a prožila s Karimem úžasných sedm dní. Chodili jsme surfovat, na večeře, procházky, a dokonce mě seznámil se svoji rodinou. Milovali jsem se i třikrát za den, mé tělo bylo v záplavě euforie. Cítila jsem se štastná. Návrat zpět domů jsme oba obrečeli.
Přemýšleli jsme, jak to udělat, abychom mohli být spolu. „Tak se nastěhuj za mnou,“ navrhl. Byl to bláznivý nápad, ale vlastně to bylo jediné řešení, jak v našem vztahu pokračovat. A tak jsem v práci dala výpověď. Prodavačka můžu být přece i tam, nemám tu nic, co by mě drželo.
Soužití s Karimem se brzy změnilo v noční můru
V práci mě pustili na dohodu, takže za měsíc jsem se stěhovala. Rodina mě varovala a prosila, ať si to ještě rozmyslím. Já ale neměla co, čekal mě nový život se svou láskou. Bydleli jsme v domě jeho rodičů a ze začátku bylo vše v pohodě. Přizpůsobila jsem se rodinným pravidlům a společné bydlení nám fungovalo.
Pracovala jsem jako prodavačka na tržišti s Karimem, abych se ze začátku rozkoukala. První hádka přišla už za měsíc. „Proč si se na toho zákazníka dneska tak smála? Už tě snad nebavím, tak se rozhlížíš jinde?“ křičel na mě v našem pokoji.
Nechápala jsem, kde se to v něm bere a chtěla jsem ho ujistit, že to byla jenom přátelská konverzace, ale naštval se ještě víc a dal mi velkou facku. „Tak to bylo naposled!“ Bouchnul dveřmi a odešel pryč. Večer se mi omlouval a my se vášnivě milovali, rychle jsem mu odpustila.
Když jsem se za týden bavila s jeho kamarádem na společné akci, scénář se opakoval. Doma mě už ale držel pod krkem a zuřivě mi vyhrožoval: „Tak ty si nedáš pokoj? Pořád budeš balit chlapy? Chováš se jak coura! Ještě jednou a uvidíš, že tak lehce z toho nevyvázneš!“ vmetl mi do tváře.
Červená kontrolka v hlavě bila na poplach. Musíš utéct domů!
Začala jsem být vyděšená. Telefon jsem mu musela odevzdávat ke kontrole. Když jsem chtěla odejít z domu, musela jsem se ho zeptat a hlásit mu, kde jdu. Jeho rodiče se do ničeho nepletli, možná, že už na jeho chování byli zvyklí.
Denní hádky se stupňovaly a já nemohla uvěřit tomu, kam jsem oči dala. Bila jsem se do hlavy, že všichni měli pravdu. Bála jsem se odejít, ale ještě víc jsem se bála zůstat, takový život jsem nechtěla.
Když byla rodinná oslava a zamknul mě v domě, že nepůjdu ani na krok, než dokončím veškerou práci, už mi v hlavě bila červená kontrolka na poplach. Zkontaktovala jsem ambasádu a po třech měsících s Karimem jsem narychlo odcestovala ze země.
Doma mě čekali rodiče s výrazem, že mi to říkali, ale byli rádi, že jsem v pořádku. Nastěhovala jsem se zpátky k našim do svého dětského pokoje. A Michal? Ten si časem založil rodinu a já lituju toho, že jsem náš vztah tak zahodila. Já jsem doposud toho pravého ještě nenašla, nikdo totiž není jako Michal.
