Článek
První láska přišla na střední
Ivetu jsem poznal na střední škole, kdy mi bylo 16 let. Dlouhonohá blondýna s mírným předkusem z naší třídy mi nedala spát. Její zvonivý smích se často ozýval během vyučování i v šatnách a já už v té době věděl, že ji musím dostat. Bláznivě jsem se do ní zamiloval. Dokonce jsem zinicioval náhodná setkání, abychom na sebe mimo školu někde náhodou natrefili. Jednou jsem sebral poslední zbytky odvahy a pozval ji na rande. Vyplatilo se, stali jsme se oficiálním párem.
Jediný, kdo mi Ivetu nepřál, byl můj nejlepší kamarád Kuba. „Radku, raději to skonči včas, než ti zlomí srdce. O Ivetě se povídá, že je hodně divoká a nestálá,“ říkal mi tehdy. Já ale těm řečem nevěřil, naopak jsem si myslel, že mi ji Kuba závidí. Náš vztah byl krásný a já byl šťastný, že i Iveta to má stejně. První milování, kina, procházky, všechno to, co prožíváte s někým poprvé, mi zamotalo hlavu. V té době jsem věřil, že spolu budeme už navždy.
Zlomené srdce jsem si léčil prací
Krátce po maturitě však přišla studená sprcha, když mi jednoho sychravého rána pověděla: „Radku, jsi strašně hodný kluk, ale musím se s tebou rozejít. Mám tě ráda jako kamaráda a přeju ti do života jen to nejlepší.“ Byla to pro mě velká rána. Iveta mi zmizela ze života a já později zjistil, že se dala dohromady s jiným klukem, se kterým odcestovala do ciziny.
Kamarádi mě utěšovali, že si najdu lepší holku, ale já už o nikoho nestál. Místo litování jsem se zaměřil na sebe a veškerý volný čas jsem investoval do budování své kariéry „ajťáka“. V práci se mi dařilo a poznal jsem tam i několik dalších zajímavých žen. Žádnou jsem si ale nepustil k sobě blíž než jen na jednu noc.
Třídní sraz nás dal dohromady
Po pěti letech mi na facebooku přistála pozvánka na třídní sraz. Upřímně jsem ani neměl náladu tam moc chodit. Lidi, s kterými jsme chtěli zůstat v kontaktu, tak jsme se vídali i bez srazu. Jenže zvědavost, jak se asi má Iveta, mou počáteční nechuť úplně odbourala.
Když nastal den D a já dorazil do místního klubu, myslel jsem, že se mi to jen zdá. Ivet přišla a byla snad ještě krásnější než dřív. Zářila na celé kolo a bavila celý stůl svými zážitky z cest z Austrálie, kam se svým tehdejším přítelem po škole odcestovala. Naše pohledy se střetávaly a já měl pocit, že v tom zase lítám.
Ten večer jsme skončili u mě. Byla to noc plná vzpomínek a něhy, až jsem tomu nemohl uvěřit. Ráno jsem nachystal snídani a pozval ji na další rande. Souhlasila. Byl jsem šťastný, že můj život konečně nabírá směr.
Místo společného bydlení jsem dostal hořké překvapení
Nicméně po třech měsících randění, kdy jsem ji navrhl společné bydlení, tak mě šokovala a řekla mi: „Víš, ráda bych s tebou bydlela, nejsi mi lhostejný, ale nevím, jestli uneseš, že mám vztah i s dalším mužem. Miluju ho, ale tebe taky. Klidně budu žít s vámi oběma, ale nechtěj po mě, ať se ho vzdám.“ Když jsem pochopil, že se nejedná o žádný vtip, srdce mi bušilo o sto šest. Měl jsem pocit, že se nemůžu nadechnout a hrdlo se mi jen svíralo. Pořád jsem přemýšlel, kde se stala chyba.
Iveta mi vysvětlila mi, že po našem rozchodu si uvědomila, že ji vyhovuje život s více partnery a nehodlá se vázat pouze na mě. Nechtěla mi ublížit a pochopí, když už ji nebudu chtít vidět. Měla pravdu, nechtěl jsem. Se slzami v očích jsem ji popřál vše nejlepší, a vyprovodil ji z z bytu. Nechápal jsem, jak někdo může mít takový styl života. Ale dnes už vím, že každý žije tak, jak je šťastný, a o to v životě přece jde. Věřím, že někde to mé opravdové štěstí čeká i na mě.
