Článek
Když se nám s manželem Vaškem (54) narodila vytoužená dcera, nemohli jsme být šťastnější. Klára (25) byla akční holčička, vždy ji všude bylo plno, stačil její šibalský úsměv a člověk by ji rázem všechno odpustil. S Klárkou jsme měly kamarádský vztah, když odešla na vysokou do jiného města, tak jsem to tehdy oplakala. Tak, moje dcera, už je dospělá.
Šťastná zpráva, bude svatba!
Během studií na lékařské fakultě se zamilovala do Patrika (27), sympatického učitele hudby jsme si hned oblíbili, s Klárkou jim to opravdu slušelo. Proto jsem měla radost, když jednoho dne k nám přijeli mladí na oběd a chtěli nás překvapit nějakou novinkou. „Ty jsi těhotná!“ vyhrkla jsem na Klárku. Dcera vyprskla smíchy aperol a významně si zaťukala na prstýnek na levém prsteníčku. Překvapeně jsme se s manželem na sebe usmáli a oběma pogratulovali. Tak bude svatba!
Kamarádka se mi nabídla, že mě na svatbu udělá krásnou
Když jsem se o svatbě zmínila svoji nejlepší kamarádce Katce (50), nadšeně se ze mě zeptala: „Co kdybych tě na svatbu nalíčila a učesala ti i vlasy? Teď jsem začala dělat kosmetickou poradkyni, tak bych byla ráda, kdyby si mi propůjčila svůj obličej. Nebudeš litovat!“ujišťovala mě sebevědomým hlasem.
Trochu jsem znejistila, přece budu svatební máma, musí to být dokonalé, ale nechtěla jsem Katku zklamat, tak jsem na její nabídku kývla. „Mami a nechceš si to ještě rozmyslet? Moje vizážistka je profesionálka, a bude líčit i družičky. Nechceš taky, aby tě namalovala?“ kývla jsem nesouhlasně hlavou: „Děkuji Klárko, ale Katka má taky nějaké zkušenosti, a navíc jsem jsem jí to slíbila, nechci to už rušit,“řekla jsem ji. „Tak jak myslíš mami,“ usmála se na mě Klárka.
Ty přece žádnou zkoušku líčení a účesu nepotřebuješ!
Když bylo dva týdny do svatby, přišla Klárka, že jde k své vizážistce na zkoušku líčení a účesu „Zkouška líčení, to se dělá?“ Překvapeně jsem se ptala dcery. „No jasně mami, přece musíš dopředu vidět, jak ti líčení bude sedět nebo ne,“ vysvětlila mi milým tónem. Sotva to dořekla, už jsem volala Katce. „Ale prosím tě Maruš, ty žádnou zkoušku nepotřebuješ, vím přesně, co ti bude slušet, a navíc se do svatby už neuvidíme. Já se totiž starám o mámu a přijedu až na svatbu. Neboj, těším se!“ třikrát zamlaskala do telefonu pusu a zavěsila. Nadšená jsem nebyla, ale couvnout jsem taky neuměla. Blížící se svatbou jsem byla čím dál víc nervóznější, ale když nadešel den „D“ a já uviděla Katku, mé obavy se pomalu začaly ještě prohubovat. Katka přišla vymóděná jak papoušek. Její křiklavě nesednoucí sukně s halenkou mě nadzvedávaly ze židle. Její líčení bylo v podobných barvách, skoro to působilo, že pak jede ještě na nějaké maškarní, ale nejela. Vedle ní jsem ve svých decentních pudrových šatech s květy růží vypadala spíš jako její matka.
Krásná jako husopaska od Lady!
Jakmile přede mně rozložila oprýskaný stříbrný kosmetický kufřík, skoro to vypadalo, že smetla zbytky líčidel, na které se prášilo v polici v koupelně, ale pořád jsem doufala, že někde v kufříku je ještě skryté patro, kde bude ta profesionální kosmetika. Jenže žádné eso z rukávu se nekonalo. „Maruš, vidíš, ty si jasný letní typ, přiložila k mému obličeji proužky s odstínem pleti. Ale tu tvoji pleť bychom měli rozjasnit, a určitě zvýrazním oči i rty, ať jsi výraznější než tvé šaty,“ nejistě jsem kývla. Ale asi to bude lepší, když bude líčení víc výraznější, přesvědčovala jsem sama sebe v duchu.
Vzala si paletky a už mě soustředěně malovala. „Tak ještě doděláme linky a jdeme na vlasy!,“ prohlásila rozjetě. „Majo ty tvoje dlouhé vlasy bude nejlepší zaplést do copu, je to elegantní, drdol by ti ve tvém věku přidal zbytečně jen roky.“ „No když myslíš, že je to dobrý nápad, tak jo,“ řekla jsem Katce. Spiklenecky na mě mrkla a po pár prohrábnutí kartáčem mi na rameni přistál cop, který mohutně zastříkala lakem na vlasy. „A máme to,“ vyjekla radostně a dodala: „Po Klárce budeš ta nejkrásnější ženská na svatbě,“ řekla pyšným hlasem. Když jsem konečně její výtvor uviděla v zrcadle, koutky úst se mi propadly snad o metr dolů. „Nejkrásnější bych byla, ale to bych na té svatbě musela být sama,“ prolítlo mi hlavou.
Z mého smutného rozjímání mě vyrušila dcera: „Mami, tak co, už musíme jet,“ přišla mi oznámit Klárka. Když jsem se na ní otočila, úsměvně ji cukaly koutky. „Jo už jedeme,“ odpověděla jsem ji zvadle. Odraz v zrcadle totiž nelhal: „Ne, princezna ne, ty jsi husopaska od Lady!“ křičelo by na mě nejspíš zrcadlo. Mé modré oči byly zvýrazněny modrými stíny, úzké rty rudou rtěnkou, obočí hnědozrzavým odstínem, což neladilo k mým blond vlasům. Červená tvářenka bila do očí, byla přes celé tváře a končila až u spánku, skoro to vypadalo, jak kdyby mě někdo proplesknul.
Líčení na svatbě selhalo, musela jsem se zachránit sama
Odevzdaně jsem se otočila na Katku, byla jsem naštvaná, ale přesto jsem ji nedokázala říct, co si doopravdy myslím. „Děkuju za líčení, musím už letět,“ prohodila jsem. „Počkej chvilku, ještě si tě letem světem vyfotím do svého portfolia,“ zastavila mě s mobilem v ruce. „No tak snad ostatní tví zájemci budou spokojení,“ řekla jsem jí na rozloučenou a Katka zmizela z domu.
Přidala jsem do kroku a z koupelny jsem si kvapem vzala svoje líčení a spěchali jsme s manželem na svatbu. Obřad byl na kopci u lesa, kde stín stromů k nám nedoléhal a slunce pálilo. Po chvilce jsem cítila, jak mi make up teče, a řasenka rozmazává oči, které mě začaly od toho pálit. Kapesníky ani nestačily odsávat vrstvy mastného make-pu. Po obřadu bylo focení s manžely a já aspoň narychlo odstranila rozmazané líčidla, ať Klárce nezkazím fotku. Po focení, jsem letěla na toaletu, abych trochu napravila to děsné líčení a povedlo se. Moje decentní líčení mi vrátilo sebevědomí a já si užila dceřinou svatbu až do konce.
