Článek
Jirku (53) jsem poznala jako čerstvě vyučená kadeřnice na vesnické tancovačce a byl to tedy lev salonu. Hned mi připomněl Patricka Swayzeho, který se tanečními pohyby přibližoval ke své Babe jako ve filmu Hříšný tanec. Jeho zářivý úsměv a vlasy, tak trochu v rozcuchu, mě hned okouzlily. Tedy jen do té doby, než otevřel pusu. „Jdeš tančit, krásko?“ zeptal se drze bez pozdravu. Místo abych ho odpálkovala, zavěsila jsem se do něho a k mému úžasu jsme spolu prožili hezký večer.
Od našeho seznámení jsme se dali dohromady a prožívali spolu krásné chvíle. Představení rodičům proběhlo na jedničku, jeho maminka si mě hned oblíbila a celou dobu mi vyprávěla historky z Jirkova dětství. Nemohla jsem si nevšimnout, jak ji Jirka skáče do řeči a rádoby vtipně se snaží bavit všechny okolo. ,,On je Jířa vtipálek, to má od mala. Vždy nás něčím překvapil,“ omluvně na mě mrkla moje budoucí tchyně.
Manželův smysl pro humor je spíše pro děti
A měla pravdu. Jirka si vždy našel nějakou příležitost, jak mě nebo někoho jiného ,,pobavit“. Někdy jsem si už připadala, jako paní Eva ve filmu Pelíšky, když měla na nedělním obědě kouzelníka a chytala po stole míčky, které si tahal z pusy. Jeho zvláštní humor se ne vždy setkal s pochopením.
Vtipné mu přišlo třeba měnit sůl za cukr, schovávat ostatním věci nebo někoho vylekat například z poza křoví. Dalo by se říct, že když chtěl někoho pobavit, tak ho spíše urazil. Co ho naopak nikdy nepobavilo, byly vyprávěné vtipy. Když se všichni okolo smáli, až se lámali v pase, on byl jediný, který nechápavě kroutil hlavou, co je to za nesmysl.
Jeho nezájem o mou oslavu ve mě vzbudil podezření
Po narození druhé dcery jsem se smála míň a míň. Domácnost a péče o děti mě unavily. Můj muž pracoval jako truhlář a doma mi vždy vyprávěl zábavné věci, které se jim udály v dílně.
Život však plynul dál, děti nám odrostly a mně už ťukala na dveře padesátka. Stala jsem se unavenou ženou, která strávila skoro celý život ve svém malém kadeřnictví. ,,Mami, co si budeš přát k narozeninám?“ ptaly se mě pořád dcery. Přála jsem si už jenom klid a abychom jsme se všichni ve zdraví sešli na oslavě. Ale ten klid mi bohužel nebyl dopřán, protože manžel se rozhodl, že mě potěší šíleným dárkem.
Nevím proč, ale Jirka byl jediný, kdo se o můj dárek vůbec nezajímal. Ne že bych si myslela na nějaký extra dárek, ale manžel se choval, jako by se vůbec žádná oslava neměla ani konat. Přišlo mi to divné, jestli to zase není jen nějaká jeho hra a už jsem pojala podezření, že snad zas vymýšlí nějakou ptákovinu. Jak blízko jsem byla pravdy.
Manželovo překvapení mě vyděsilo
Když nastala oslava, přijely i obě dcery se svými partnery. Byl prosinec, takže jsme seděli v kuchyni v našem rodinném domě. Měla jsem radost, že jsme se sešli všichni, jak jsem si přála. Dokonce i naše lenivá čivava se přišla podívat na rozkrojení dortu. Když jsme měli po kávě, začala jsem si rozbalovat dárky.
Dcery mě potěšily vstupenkami na koncert, to jsem měla radost. Maminka mě podarovala vínem a obálkou s penězi. ,,A teď můj dárek,“ uchichtl se muž, až mu knírek tančil do stran. Zbystřila jsem a začala jsem se obávat, co v té malé krabičce asi bude. Když jsem roztrhla obal, v průhledné krabičce si tam hověl pavouk. Vyjekla jsem zděšením: ,,Zbláznil ses? Okamžitě ho odnes pryč! Od mala se bojím pavouků a ty mi ho přineseš domů?“ měla jsem na muže příšerný vztek.
Manžel se však náramně bavil a řekl: ,,Ale Dášo, to je legrace. Navštívil jsem burzu fauny a tam jsem ho našel. Je to mládě sklípkana a celý den jsem ho nosil v bundě v kapse, aby mi neumrzl a teď je tady,“ dodal hrdě a oči mu jen svítily, jak když pionýr dostane odměnu za sběr papíru.
Už jsem ho ani nechtěla poslouchat. Mezi očima mi vyskočila mračící vráska a každou chvíli hrozilo, že už se neudržím. „Dívej, dáme ho sem. Tady je takové hezké terárko, tu se mu bude líbit,“ řekl a vytáhl větší plastovou krabičku. „A dokonce můžeš sledovat, jak si pak bude měnit kůži,“ zdůraznil mi důležitě, jako kdyby mě někdy něco takového zajímalo. Mně, která stříkala všechny pavouky z metru biolitem až do té doby, než jsem z toho zápachu od spreje začala kašlat. Co kdyby náhodou chtěli ještě v posledních okamžicích svého života po mě ještě skočit… Ale to nejhorší teprve mělo přijít.
Nechtěný dárek skončil na baru
Když Jirka otevřel víko a chtěl ho pinzetou přendat do toho terárka, tak mu pavouk vyklouzl a utíkal ke kuchyňské lince. Okamžitě jsem popadla naši čivavu a rychlým skokem jsem s ní přistála na židli, až jsem chytla vrávor. Bála jsem, že by mohlo dojít k nějakému pavoučímu teroru. Dcery se přidaly ke mně a už jsme každá stála na své židli, jak na opuštěném ostrově a hystericky jsme křičely. Když se manželovi nedařilo pavouka odchytit, zavolal chovateli. Ten mu řekl, že může prokousnout i gumové rukavice a menší zvířata by jeho jed mohl i zabít.
Po tomto zjištění jsem myslela, že manžela vynesu snad v zubech. Ale pak se stalo to, co nikdo nečekal. Když se odchyt té hnědé mnohonohé příšery stále nedařil a hrozilo, že zaleze do škvíry na baru, z které bychom ho už těžko dostali, manžel vzal pantofli a milého pavouka umlátil.
Nakonec musím říct, že jeho zdárná likvidace byl pro mě ten nejlepší dárek a od té doby už mi Jirka „vtipná“ překvapení, díkybohu, nechystá.
