Článek
Milana mám ráda, známe se už od 18 let, kdy ke mně přitančil na hasičské zábavě. Tehdy milý a vtipný mladík mě hned okouzlil a za dva roky po svatbě se nám narodila dcera Bára. Péče o miminko mě jako každou maminku vyčerpávala a jediné mé pomyšlení bylo na kvalitní spánek.
Krize po porodu byla zažehnána
Naštěstí jsme se nastěhovali k manželově mamince, která mi ve svých volných chvílích Báru občas pohlídala, za což jsem ji byla vděčná. Toho však využíval můj muž, kdy často večer po mě vyžadoval sex. „Prosím tě, z čeho si pořád unavená? Mamka ti přece pomáhá. Vařit pořád taky nemusíš, tak na co se furt vymlouváš?“ zeptal se mě otráveně, když se dobýval ke mně pod noční košili.
Já však několik měsíců po porodu neměla na sex ani pomyšlení, jako by to vzrušení ze mě odešlo do nejvzdálenějšího sklepa a zamklo se tam. Manželovi jsem něco naznačila, ale nechtěl to slyšet, tak jsem se vždy jednou týdně na chvíli přemohla a posloužila mu, jak si přál. Nechápala jsem, že nemá pro mě ani trochu pochopení. Taky jsem mu nevyčítala, že jako dělník ve dřevovýrobě u nás na vesnici, nosí domů výplatu jako pionýr za sběr. Naštěstí tohle období se za několik měsíců zlepšilo a náš sexuální život byl zase uspokojivý jako před Bárou.
Milování s opilým dědkem si neumím představit
Nyní, když nám je však už přes 50 let a sami máme dvě malé vnoučata, manžel nepřestává za mnou dolézat. Možná, že kdyby to bylo ve střízlivém stavu, tak bych si to s nějakou milou předehrou ještě dokázala jednou za měsíc představit. Ale on v jiném než v tom podnapilém za mnou nepřijde, což je kámen úrazu.
Jeho koníčkem je hraní ping-pongu na který v úterý a v pátek po práci zajde se svými kamarády. To by mi nevadilo, jenže oni se v tom malém kutlochu nad hospodou nalévají pivem, které ještě zapíjejí zelenou nebo rumem a následně ještě pokračují dole v hospodě. Co na tom, že po pár hodinách je parta dědků zmožená, jak před smrtí, jenže ten můj příchodem domů nějak ožívá.
Už jsem přemýšlela že mu vysypu cestičku označenou do jiného pokoje, aby nenašel cestu k mému loži. Bohužel však nikam jinam nezabloudí a šmaruje si to ke mně, jak kdyby mu bylo dvacet a scénář je většinou stejný: „Terezoo, pojď na to, ukážu ti, co si ještě neviděla!“ drmolí svým opilým přeskakujícím hlasem. Většinou se u toho snaží vysvléct triko, což mu většinou uvízne na hlavě a kulhavým krokem zombie se blíží ke mně.
V ten moment se mi osvědčil způsob neklidného spánku. To se rychle převalím ze strany na stranu a ze spaní ho jakoby omylem kopnu do nohy a za hlasitého chrápání dělám opět spící Marfušu s otevřenou pusou. Milan obvykle zaskučí bolestí, nicméně za chvíli na ni zapomene a pokouší se mě s třesením za rameno probudit, které doprovází svými nametenými a ziskuchtivými větami: „Terezo, si tak strašně krásná, dovol mi tu lásku dokázat.“ Mé oči však zůstanou pevně zavřené, stejně jako moje nohy. Za chvíli slyším jen nespokojené mumlání a pofiderní zvuky připomínající rychlé mlaskání. Je mi jasné, co si dělá na své půlce postele, ale přidat se k němu nehodlám. Možná někdy až se rozhodne milovat se mnou střízlivý, ale to se asi nestane.
