Článek
Mého bývalého muže Dominika (30) jsem velmi milovala. Seznámili jsme se na narozeninové akci kamarádky a stali jsme se nerozlučnou dvojkou. Kamarádi a rodina nám ve vztahu fandili a po třech letech chození jsme se vzali. Narodil se nám Vašek (7) a o dva roky později Janča (5). Měla jsem pocit, že jsme šťastní, ale asi mi celou dobu něco unikalo.
Po rozvodu s kamarádkou do klubu
Jednoho dne mi Dominik oznámil, že se zamiloval někde jinde a nedokáže už rok žít dvojí život. Byla jsem v šoku, tohle jsem nečekala. Za celou dobu jsem neměla sebemenší podezření. Jakmile jsem se vzpamatovala a utřela slzy, Dominik mě předběhl v odpovědi na mou nevyřčenou otázku. „Ano, o děti se postarám, nemusíš se bát.“
A tak jsme se rozvedli. Proběhlo to v klidu a jednou za čtrnáct dní si Dominik děti bere na víkend k sobě. Ze začátku jsem neměla na nový vztah ani pomyšlení. Volný čas jsem věnovala jenom dětem nebo práci na zahradě. „Za chvíli se z toho zblázníš,“ varovala mě máma a dodala: „Musíš přece myslet i na sebe! Zavolej třeba Hance a někam se konečně jdi pobavit,“ radila mi.
Je pravdou, že už půl roku jsem nebyla kromě práce ve společnosti, když tedy nepočítám své děti. Nakonec jsem si mámino doporučení vzala k srdci a večer už jsem žhavila telefon kamarádce, kterou jsem dlouhé měsíce zanedbávala.
Hanka byla ráda, že mě konečně slyší a na pátek jsme si domluvily dámskou jízdu v nedalekém klubu. Vyfikla jsem se nejlíp, jak jsem uměla a vyrazila na akci. Večer probíhal v uvolněném stylu - žádné slzy a litování, ale smích a zábava.
Seznámení na akci mi přineslo do života Tomáše
Asi za dvě hodiny mi přinesl číšník sklenku vína. Když jsem se chtěla ohradit, že jsem si nic neobjednala, kýval na mě se svou sklenkou mladík od protějšího stolu. Nakonec si k nám přisedl i se svým kamarádem a zbytek večera jsme si užili v příjemné společnosti. Slovo dalo slovo a druhý den už jsme šli spolu na rande.
Bylo až neuvěřitelné, že takový sympaťák si vybral zrovna mě. Tomáš (29) byl zábavný a pracoval jako aťák. Navíc měl rád přírodu jako já a vypadal, že máme i stejné životní postoje. Prostě značka ideál. Šli jsme spolu do kina, pak na večeři a nakonec jsem zjistila, že máme dokonce podobný osud. Jeho přítelkyně ho taky opustila kvůli jinému. Z jednoho večera se staly tři měsíce a já byla zamilována až po uši.
Nového „strejdu“ si děti hned oblíbili
Tomáš sice svoje děti neměl, ale ty moje by už strašně rád poznal, protože už je přece taky strejda a děti od sestry prý miluje. Bral náš vztah vážně a chtěl ho se vším všudy. Byla jsem šťastná, zbývalo jen na novou situaci připravit děti. „Jani, Tome, dneska budeme mít návštěvu, přijde nový strejda,“ snažila jsem se jim opatrně nastínit dnešní program. „A proč? My přece už máme strejdu Káju,“ odvětily pohotově. Usmála jsem se na ně a řekla: „Protože je to hodný pán a už se na vás moc těší.“
Nakonec večeře proběhla skvěle. Děti si Tomáše hned oblíbily a nosily mu svoje hračky. Byla jsem spokojená, že ho tak rychle přijaly. Následovaly společné výlety s dětmi a po půl roce chození se k nám Tomáš nastěhoval a najednou jsme byli rodina se vším všudy.
Po přistěhování Tomáše se děti změnily
Neuběhl však ani měsíc a já pozorovala, že jsou děti, jak vyměněné a Tomáš podrážděný. Když jsem večer přišla z práce, byly zamlklé a vystrašené, pomalu mi ani nechtěly dát pusu a zmizely do svého pokoje. „Co se stalo?“ ptala jsem se Tomáše, který děti hlídal přes odpoledne, jak skončil v práci. „Ale nic, jen se tu hádali o hračky, tak sem na ně trochu houkl,“ odbyl mě bez zájmu naštvaně.
Dětí mi bylo líto, takové jsem je ještě neviděla. Namířila jsem si to za nimi do pokoje, abych jím řekla, že už je večeře. „Co se děje Vašku?“ zeptala jsem se nejprve staršího syna. „Ale nic mami, jen jsem nějaký unavený a jíst už nebudu,“ řekl smutným hlasem a sestra se k němu hned přidala: „Já taky ne. Bolí mě břicho,“ dodala Janča. To mi bylo divné, děti vždy rády jedly a večeře jsme si užívali, nicméně jsem dceři dala na břicho obklad a děti šly spát.
Vystrašené děti se mi nechtěly svěřit
Situace se však opakovala každý den. Když jsem se vrátila k večeru z práce, děti byly zakřiknuté a stěžovaly si, že jim sice není dobře, ale že se nic neděje. Nemohla jsem si nevšimnout, že když prochází kolem Filipa, tak zrychlují do kroku a ani pohledem o něho nezavadili. Cítila jsem ve vzduchu velmi svazující atmosféru a na jídlo opět neměl nikdo ani pomyšlení.
Udeřila jsem na přítele: „Tome, co se děje s dětmi? Od té doby, co je hlídáš, jsou jak vyměněné, vůbec je nepoznávám!“ řekla jsem zoufale. Tomáš se na mě vyčítavě podíval a prohlásil: „Ty je jen rozmazluješ. Musí vědět, že se svět netočí jen kolem nich!“ Nechápavě jsem se mu podívala do očí, ale on jen mávnul ledabyle rukou a odešel se zavřít do ložnice. Jeho odpověď mi však nestačila a v pátek jsem se rozhodla z práce přijít dřív, v domnění, že zjistím, jak se přítel k dětem chová.
Přistihla jsem ho, jak je k dětem hrubý
Když jsem přijela domů a opatrně odemkla dveře od domu, slyšela jsem, jak Janča srdceryvně pláče. Plížila jsem se kolem stěny v chodbě jak zločinec, abych nepozorovaně zjistila, co se tam děje. Janča seděla za stolem, hlavu složenou v dlaních a po tváři ji tekly slzy jak hrachy.
„Tak ty to už nebudeš jíst? Opovaž se to nesníst! Ten talíř bude prázdný, i kdyby si se z toho měla zase poblít!“ burácel na ni Tomáš a dodal: „Víš, že tvoje maminka tě nebude mít ráda, když nebudeš poslouchat a já taky ne! Dělej, jez! Nebo tě seřežu, že si to ještě neviděla!“ řval po ní. „A co ty na mě furt provokativně čumíš? Ještě si nedojedl!“ obořil se na Vaška a dodal: „Jak chcete! Půjdete oba za trest do sklepa,“ zařval po dětech a plačící je chtěl je odtáhnout za ruce.
Stála jsem tam a byla jsem paralyzována hrůzou, udělalo se mi zle. Ale to mě nemohlo zastavit. Vběhla jsem do kuchyně a odstrčila ho od dětí. „Vypadni! To je naposledy, co se vidíme a co si šáhl na moje děti!“ ječela jsem po něm. Tomáš celý rudý vzteky mi jen odvětil: „To máš pravdu. Byla chyba si na krk uvázat rozvedenou ženskou s dvěma neposlušnými haranty,“ řekl arogantně.
Náhle mi došly slova. Jak jsem mohla nevidět? Jak jsem si mohla pustit domů člověka, co se chová, jako odpad? V hlavě mi běžely výčitky vůči dětem, ze kterých mě probralo prásknutí dveřmi. Byl pryč i se svými pár švestkami.
Děti se mi po jeho odchodu svěřily, že se ho bály. Když nedojedly svoje jídlo, nutil je, aby ho dojedly. Pak jim z toho bylo špatně, někdy se i dokonce poblily. Kromě toho jim i nadával a někdy jim dal výprask po zadku a nechal je zamčené za trest ve sklepě.
Bolelo mě srdce, když jsem to musela poslouchat a po tváří mi tekly slzy. Ale jedno jsem jim a sobě slíbila - Už jim žádného nového strejdu jen tak domů nepřivedu!
