Článek
Bohémský život jsem vyměnil za lásku
Šárku (25) jsem našel přes seznamku. V té době mi bylo 29, vedl jsem bohémský život a vážné vztahy mi nic neříkaly. Byl jsem spokojený se svými koníčky a když bylo třeba, tak nějaká ta žena na sex se vždy našla. V práci jsem občas zavítal na seznamky a flirtoval tam s holkami, které se mi líbily. Byla to zábava a bral jsem to jako zpestření všedních dní. Tedy jen do té doby než jsem uviděl její fotku.
Sympatická zrzka v mikině s kapuci a jiskrnýma očima hned upoutala moji pozornost, a tak jsem ji oslovil a začali jsme si psát. Vzájemné sympatie mě přesvědčily k tomu, abych ji pozval na rande. Intuice mě nezklamala, byla stejně zábavná jako ve zprávách. Na třetím rande už jsem cítil, že to nejspíš bude vážnější.
A taky bylo. Trávili jsme spolu veškerý volný čas. Chodili jsme spolu na bazén, kolo nebo hrát tenis, o víkendech jsme většinou jeli na nějaký výlet. Po pěti měsících jsem jí navrhl společné bydlení a nadšeně se mi vrhla kolem krku. „Tak Luky, už ti o víkendu končí svoboda co? To musíme ještě zapít,“ dobírali si mě v pátek kamarádi v práci. „No tak dobře, ale žádná velká estráda, zítra na stěhování musím být fit,“ zdůraznil jsem jim, aby nepočítali s nějakou divočinou.
Chyba, která mě málem stála vztah
Když jsem vyřídil poslední hovor v bance, jeli jsme do hospody. Jedno pivo, dvě piva, čárky na lístku přibývaly snad rychlostí světla a rozjetý vlak nešel zastavit. „Tak šup tam s tím!“ přistál mi na stole další rum. Po pátém panáku už jsem ani nevěděl čí jsem a skončil jsem u kamaráda Pavla na bytě.
Jakmile jsem na druhý den odpoledne procitl, měl jsem v telefonu sedm zmeškaných hovorů a několik zpráv. Polil mě smrtelný pot, já zazdil to stěhování! Hned jsem volal Šárce a vysvětlil ji, jak jsem se omylem opil, ale nechtěla nic slyšet. Jsem prý jen nezodpovědný frajer. A tak se stěhování nekonalo.
Víkend v Beskydech měl obrousit hrany
Celý týden jsem se to snažil napravit, ale nechtěla mě vidět. Po týdnu jsme se sešli v parku a já ji s omluvným výrazem v očích vtiskl do rukou obálku. „Co to je?“ zeptala se zvědavě Šárka. „Uvidíš, jen to rozbal a rozhodni se prosím, jak to cítíš,“ snažil jsem se znovu zaujmout. „Romantický víkend v Beskydech? Pojedu ráda, Luky,“ řekla s úsměvem. Super, první krize bude zažehnána a užijeme si spolu skvělý pobyt, plánoval jsem si.
Další týden Šárka končila v nemocnici dříve, tak jsme mohli vyrazit na cestu. Z Prahy nám to trvalo 5 hodin a cestu jsme si užili po našem – zpíváním písniček. Nálada nemohla být lepší. Když jsme dorazili, byli jsme v rozpacích. Pokoj nebyl zdaleka tak hezký jak na fotkách, ale nebyla to zas úplná katastrofa. Velká vana a postel nám ke štěstí stačila. Už jsem se těšil, jak to večer vše vyzkoušíme.
Výšlap na Lysou horu jsme si užili a po večeři jsme spěchali na pokoj. Už v chodbě jsme se na sebe vrhli a líbačka pokračovala až do ložnice. „Počkej chvíli, napustím vanu,“ přerušila akci Šárka. „No dobře, ještě si odskočím a za chvíli budu u tebe,“ mrknul jsem na ni významně. Na záchodě jsem se snažil maskovat zvuky, co ze mě vycházely, náhlým kašlem, a doufal jsem, že vůně pomeranče přebije ten hrozný zápach, který tam po mně zůstal.
Trapas ve vaně zabil naše vášně
Když jsem měl hotovo a v celé své kráse jsem nastoupil za svou polovičkou do vany, tak jsem si blaženě sedl a snažil jsem se vrátit romantický scénář dlouhým zamilovaným pohledem do očí. Jenže opětovný pohled Šárky byl spíše znechucený a vyděšeně řekla: „Co to je, to je toaleťák?“ zeptala se udiveně.
Podíval jsem se na hladinu a opravdu tam plaval kousek toaletního papíru. Nechápal jsem, jak se mi tam mohl zaseknout. Cítil jsem jak rudnu. „Asi jsem se špatně utřel,“ hlesl jsem a rychle jsem vylezl z vany.
Přítelkyně za chvíli humorem svým vlastním propadla v nekontrolovatelný záchvat smíchu až se ji vhrnuly slzy do očí. V tu chvíli jsem si připadal ještě hůř. Jakmile se konečně dosmála, pokus o romantiku byl už někde za horami.
Naposledy se na mě podívala a když už na mě viděla, že nic dalšího už se mnou nejspíš nezažije, rychle mě odbyla: „No nic, tak půjdeme radši spát, dobrou.“
Po návratu z víkendu se vše vrátilo do starých kolejí, teda vlastně ještě do lepších. Šárka mi totiž navrhla druhý pokus na přestěhování jejich věcí do mého bytu, a já už to tentokrát nezkazil.
