Článek
V nové práci jsem poznala nejlepší kamarádku
Petru (26) jsem poznala v práci. Nastupovala jsem na pozici účetní do jedné vývojářské firmy, a když jsem zrovna šla za personální pro vstupní papíry, střetla jsem ji na chodbě. „Ahoj, jéé promiň, vlastně dobrý den, jsem tu nová,“ blekotala na mě zmateně. „Ahoj, já taky. Zrovna dneska nastupuju. Myslím, že budeme tak stejně staré, nemůžeme si tykat? Já jsem Markéta,“ pobídla jsem ji.
Petra se široce usmála a podaly jsme si ruce. Přišla mi hrozně roztomilá. Byla o půl metru menší než já a v dlouhých kudrnatých zrzavých vlasech měla zapíchnutou obří umělou kopretinu. Celkové z ní sálala pozitivní energie, že jsme ještě ten večer spolu zašly na panáka.
Když jsme došly do baru, Petra se rozpovídala: „Bydlím tady kousek. Přestěhovala jsem se od přítele. Nebyl to špatný chlap, ale už to mezi námi po třech letech vyprchalo. Sama jsem zatím spokojená. Ale to není nic zajímavého, co tvůj život?“ vyzvídala na mě se zájmem.
A tak jsem ji vyprávěla o mně a Víťovi (27), jak jsme se poznali přes seznamku a zamilovali se do sebe až na čtvrtém rande, jak máme rádi horory nebo jezdíme na výlety. „Víťa je moje třetí láska, jsme spolu už čtyři roky a pořád se milujeme,“ řekla jsem Petře. „To je krásné, to ti přeju, ať vám to vydrží co nejdéle. A na to se napijeme!“ mrkla na mě spiklenecky a už jsme do sebe koply další rundu.
Od toho večera se z nás staly nerozlučné kamarádky. Chodily jsme spolu v práci na oběd, dvakrát týdně do posilovny a každý čtvrtek na víno. „No já snad začnu žárlit na tu tvou novou kamarádku. Teda doufám, že to není kamarád,“ laškoval se mnou Víťa. „Ne miláčku, víš, že ty jsi pro mě jednička. Tak víš co, pokud ti to nebude vadit, tak pozvu Péťu k nám na večeři,“ navrhla jsem mu a Víťa hned souhlasil.
Při večeři ve třech jsem se cítila navíc
Petra k nám přišla další sobotu večer a trochu mě zaskočila, jak přišla oblečená. Krátký top s obrovským výstřihem, minisukně sotva zahalovala zadek a na nohách jehly až do nebe. Kdybych nevěděla, že jde k nám, hned by mě napadlo, že jde snad někomu dělat společnici. Když se jí Víťa představil, neuniklo mi, jak se na ní snaží zapůsobit, oči mu jen zářily.
Navíc byl vtipnější než obvykle, a už za půl hodiny mi přišlo, že kdybych tam nebyla, asi by si toho nikdo ani nevšiml. Nestačila jsem se divit, jak si ti dva padli do noty. Dokonce se spolu dokázali bavit i o vaření, a to Víťa doma skoro nevaří.
Jakmile Petra odešla domů, trochu jsem žárlila. „Ale prosím tě, Petra vypadá jako fajn holka, ale můj typ to není,“ usmál se na mě přítel. Asi bych mu to i věřila, kdyby se za týden nezačal na Petru vyptávat. Ze začátku to bylo občas, později se to stupňovalo, což už mi přišlo podezřelé, tak jsem se ho zeptala: „Víťo, proč se mě na ní pořád vyptáváš? Tobě se líbí?“ uhodila jsem na něho.
Samozřejmě, že se vymluvil na to, že spolu trávíme hodně času, tak jen ať je v obraze…Jeho vysvětlení mě vůbec neuklidnilo a můj šestý smysl byl v pohotovosti. Když jsem se svěřila se svými obavami Petře, tak se mému vyprávění zasmála a ujistila mě, že chlapi jejich kamarádek jsou pro ní tabu. A tomu jsem uvěřila.
„Ztratil jsem hlavu, promiň“
Jen ten Víťa se stával čím dál víc divnější. Začal chodit do posilovny, na sex už neměl ani pomyšlení. Z veselého kluka se stal protivný chlap, který mi jen dával najevo, jak je unavený z práce. Jeho náhle změny nálad mě doháněly k šílenství, a proto jsem se rozhodla, že se mu podívám do jeho telefonu a zjistím, co za tou změnou stojí.
Nejsem na to hrdá, ale jak usnul, už nebylo cesty zpět. Srdce mi bušilo strachem, ale to, co jsem tam uviděla, to mě zlomilo. Na messengeru si psal s Petrou a nebyly to zrovna nevinné zprávy. Mimo to, jsem se dozvěděla, jak moc si chtějí zopakovat ten poslední sex a konverzaci doplňovaly jejich nahé fotky. Udělalo se mi zle. Tak tohle je to jeho fitko, a proto se mnou nespí. A co Petra, tahala mě za nos, že ji Víťa nezajímá. Jak mi to mohla udělat? Druhý den jsem si ráno vzala sickday a zůstala doma.
Poté co Víťa odešel do práce, sbalila jsem si všechny věci a čekala jen na to, až se vrátí, abych mu mohla říct, že o všem vím. Víťa byl bledý jak smrt a nešťastným hlasem mě prosil: „Market, prosím, nedělej to. Já tě fakt miluju. Moc se omlouvám, byla to chyba. Já jsem to neplánoval, jen jsem na chvíli ztratil hlavu.“ Lapala jsem po dechu a naštvaně jsem po něm křičela:. „Tak hlavně, že si se zase našel! Dělej si co chceš, mě už to nezajímá,“ zabouchla jsem dveře od bytu a nastěhovala jsem se zpátky do svého pokoje mých rodičů.
Žádost o ruku měla zachránit vztah
Další den v práci, se mi Petra přes messenger pořád omlouvala a chtěla mi to vysvětlit. Já ji ale nemohla ani vidět. Ještě tentýž den jsem po půl roce podala výpověď. Sice jsem nevěděla, co bude dál, ale já se potřebovala znovu zvednout, a to bych v její přítomnosti nedokázala. Od Víti mi pořád chodily zprávy s omluvami a prosbami, ať mu odpustím. Když jsem s ním nekomunikovala, za dva týdny po našem rozchodu mi zazvonil večer u dveří našeho domu.
Hned jsem vyšla ven, abych mu vynadala, ať si jde za Petrou, ale sotva jsem se nadechla, tak si přede mnou poklekl. V ruce otevřel krabičku a v ní zásnubní prstýnek, stříbrný kamínek se blýskal do všech stran. „Market, já vím, že jsem to všechno zkazil. Ale každý dělá chyby. Zjistil jsem, že bez tebe nemůžu být a mrzí mě to. Miluju tě, a tohle jsem měl udělat už dávno. Vezmeš si mě?“ zeptal se mě s jiskřičkou naděje v očích.
Zklamaně jsem se na něho podívala a odpověděla mu: „Víťo, nezlob se, ale tohle nemůžu nechat jen tak být. Časem by nás to stejně dohnalo a jenom bychom se rozvedli později. Promiň,“ vyhrkly mi slzy do očí a utíkala jsem zpět do domu.
Víťu jsem milovala, ale po jeho nevěře už ve mně nic z té lásky nezbylo. Nechala jsem ho jít a Petru taky. A já se zase učím věřit lidem a nepřestávám doufat, že někde čeká štěstí i na mě.
