Článek
Koho byste se na mě zeptali v práci, ten by vám řekl, že jsem vzorná kolegyně se smyslem pro pořádek. Úkoly plním včas a šéf na poradě mě plácá po ramenou.
Možná splněný sen čtyřicátnice, co drží svou kariéru pevně ve svých rukou, ale jen do té doby než mi narozeninový dárek změní život.
Práce snů byla mým motorem
Do vysněné práce jsem se dostala na prahu třicítky. Pracovní pohovor do magazínu pro ženy byl můj splněný sen. Už jako malá jsem milovala psaní a vymýšlení pohádek, byl to můj únik do světa fantazie a her, který jsem si jen po letech potřebovala znovu připomenout. „Báro, tak pojď, čekáme!“ volá na mě moje kamarádka Lenka. Firemní večírek byl v plném proudu, rychle jsem se přesunula k pódiu a slavnostní řeč šéfredaktorky jsem i po pár skleniček vína zvládla s grácií.
V davu jsem zahlídla svého manžela Lukáše (42), který mě vždy v mé práci podporoval a uznale na mě kývnul. Náš život byl obyčejný, nežili jsme si na vysoké noze, ale přesto jsme si nemohli stěžovat. Na letní dovolenou do Chorvatska jsme měli nadvakrát, jen ty děti nám nebyly dopřány.
Los k čtyřicátinám byl opravdu exkluzivní
Další týden jsem slavila 40. narozeniny. Sjela se celá rodina a já se těšila, jak si společně užijeme grilování a pohodovou oslavu. Dostala jsem spoustu obálek s penězi, jen jedna byla jiná než ty ostatní. Byl v ní los. ,,No tak, seškrábej ho hned. Ať víme, jestli tě máme mít ještě radši než teď,“ vtipkoval můj bratr Petr. Já tomu moc nevěřila, za mě to vždy bylo akorát tahání peněz z lidí. Losům a loteriím jsme zkrátka neholdovali.
A tak jsem chytla hozenou pětikorunu a předstírala jsem, že mě nesmírně baví škrábat ty nicneříkající čísla. Když už jsem došla k poslednímu okýnku, vyschlo mi v krku. Našla jsem zlatou rybku s 10 000 000 Kč. ,,Nic tam není,“ odpověděla jsem křečovitým úsměvem všem zvědavcům a srdce mi bušilo jak o život. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tohle se zatím nesmí nikdo dozvědět, běželo mi hlavou. Po oslavě jsem se zavřela do pokoje a řvala radostí, že jsem milionář. Manžel si myslel, že jsem se pomátla, ale když jsem mu ukázala los, tak řval taky.
Noví sousedi jako hadi na prsou
Následující dny do vyzvednutí výhry jsme prožívali v euforii. Po vyplacení peněz přišel čas na plnění našeho snu – koupi staršího domu na venkově. Jen co jsme se přestěhovali, brzo jsme se seznámili se sousedy. Byl to mladý pár, Lucka (27) a Jirka (28), hned jsme si sedli a společnými večery jsme se sbližovali víc, než možná bylo nutné. ,,No hele, na jak dlouho budete mít hypotéku na tenhle dům?“ ptala se Lucka. Než jsem stačila odpovědět, udělal to za mě Lukáš a nadšeně jim řekl: ,,Žádnou nemáme, my ho máme za výhru z losu.“ Myslela jsem že ho probodnu pohledem. Neuniklo mi, jak našim novým ,,přátelům“ překvapením zajiskřily oči
Od té doby k nám chodili prosit o peníze. Už dvakrát jsme jim půjčili, bohužel to vypadá, že jsme jim spíš zaplatili dárkem dovolenou - k vrácení půjčky se totiž nemají. Kdykoliv jsme na ně udeřili se splátkou, oznámili nám, že přece máme peněz dost, tak jim můžeme počkat. Lukáš se zatvářil, že je to vlastně pravda, a dokonce bychom jim to měli i odpustit! Myslela jsem, že špatně slyším a hned jsem jim naštvaně řekla: ,,Dojnou krávu nikomu dělat nebudeme!“
Jakmile jsem jim odmítla půjčit potřetí, začalo peklo. Nejednou jsme měli rozbité okna ve sklepě, poničený trávník, propíchané gumy od auta, výhružné anonymy ve schránce. Na policii bohužel skončilo vše bez důkazů, protože i nový monitorovací systém ukázal jen neidentifikovanou osobu. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než se po nekončících trápeních a vesnické ,,šuškandě“ odstěhovat.
Manžel na vysněné dovolené se chlubil penězi
Pronajali jsem si prozatím malý byt a abychom si zlepšili náladu po nevydařeném bydlení, tak jsme si koupili vysněnou dovolenou do Abú Dhabí, ale ani tam se žádné štěstí nekonalo.
Manžel se rozhodl, že celé jmění utratíme nejspíš jen tam. Objednával si jen ta nejdražší jídla a pití, i když mu to nějak extra nechutnalo. Půjčoval si Ferrari, jen aby by mu druzí záviděli, ačkoliv se o sportovní auta nikdy nezajímal. Zkrátka chtěl všude vzbuzovat dojem úspěšného milionáře a dávat peníze na obdiv, a to jsem nemohla zkousnout. Copak se ještě nepoučil?
Další zkouška mé trpělivosti byla, když mě pozval na zábavný večer do podniku – žádná romantika a večeře – ale luxusní podnik se striptýzovými tanečnicemi. ,,No tak Báro, trochu nadšení! Vždyť je to jen zábava,“ řekl mi s úsměvem od ucha k uchu a kýval se s drinkem v ruce, jak na špagátu. Tahle zábava nás vyšla za dvě hodiny na 50 000 Kč a já už byla zlostí bez sebe. Nejhorší bylo, že si manžel po mé přednášce o utrácení vůbec neuvědomoval, jak se chová - vše mu přišlo v pohodě .
Okradení a napadení byla pro mě poslední kapkou. Manžel musel k odborníkovi
Na druhý den mě pozval do restaurace. Už jsem si naivně myslela, že se chce snad za své předešlé chování omluvit, ale to jsem se spletla. Ani tam se nezapomněl zmínit, že má peněz dost a klidně pozve celou hospodu.
A najednou začal objednávat cizím lidem panáky na baru. ,,Už ses dočista pomátl, vzpamatuj se Lukáši než bude pozdě,“ varovala jsem manžela, ,,Ale prosím tě, si jen úzkoprsá,“ oznámil mi suše. Dělalo se mi z něho zle, jak se mi měnil před očima.
To co ale přišlo za další hodinu, to by mě ani ve snu nenapadlo. Venku si na nás počkali mladíci z baru, kteří nás okradli o 20 000 Kč a manželovi ještě na rozloučenou uštědřili ránu do obličeje. Po tomto děsivém zážitku už to byla poslední kapka a já balila kufry domů.
Po návratu do Česka jsem manželovi zablokovala veškeré přístupy k vyhraným penězům a objednala jsem ho k psychoterapeutovi. Velkou výhru neunese každý.
