Luxusní vila přežila obě světové války. Komunisté ji poté nechali strhnout

Dnes je na tom místě ústecký Dům kultury. V letech 1874 až 1959 tu ale stávala stavba, která patřila k nejhodnotnějším vilám, jež v Ústí nad Labem v minulosti vznikly.

Vilu si nechal postavit Max Schaffner (1830–1906), který byl ředitelem místního Spolku pro chemickou a hutní výrobu (německý název zněl Österreichischer Verein für Chemische und Metallurgische Produktion). Společnosti se velmi dařilo a díky tomu se rychle rozvíjelo i samotné Ústí. Vila, kterou si Schaffner nechal navrhnout, byla důkazem přibývajícího bohatství.

Novogotická stavba v dnešní Velké hradební ulici, nedaleko hlavního náměstí, vznikla v letech 1874–1876 a stala se jednou z největších a nejlépe situovaných sídelních vil ve městě. Měla čtyři podlaží a především bohatě zdobený interiér. Schaffner byl navíc sběratelem umění, takže se vila rychle zaplnila různými obrazy a dalšími výtvarnými artefakty.

Za autora návrhu si Schaffner vybral architekta Hanse Miksche, kterému nebylo v polovině 70. let 19. století ani třicet let. Miksch v té době teprve začínal svou kariéru, věhlas mu přinesla až později, v roce 1881 ve Vídni založená projekční kancelář Miksch & Niedzielski, kterou vedl s polským architektem Julianem Niedzielskim. Dvojice pak navrhovala stavby po celé habsburské monarchii – mimo jiné se v roce 1889 podílela na vítězném soutěžním návrhu lázeňské kolonády v Mariánských Lázních.

V Ústí zanechala tato kancelář výraznou stopu. Kromě Schaffnerovy vily jde například o palácovou vilu Carla Friedricha Wolfruma z konce 90. let 19. století, dodnes stojící sídlo Českého rozhlasu Sever, vilu jeho bratra Ludwiga Wolfruma, nebo pozdější rozšíření sídla uhlobarona Ignaze Petscheka. Schaffnerova vila přitom byla vůbec první ústeckou realizací tohoto architekta, vznikla ještě předtím, než se stal vyhledávaným specialistou na honosná sídla severočeských průmyslníků.

Rodina Schaffnerova ve vile žila až do roku 1939, než ji zkonfiskovali nacisté. Důvodem byl fakt, že manžel Schaffnerovy vnučky byl židovského původu. Stavbu následně za nápadně výhodných podmínek „odkoupil“ nově dosazený vrchní starosta města Richard Tauche. Během druhé světové války pak ve vile sídlily městské úřady.

Válku vila sice přežila, příchod nových poměrů se jí ale stal osudným. Dům byl vyvlastněn a v roce 1954 rozhodlo vedení Krajského národního výboru v Ústí nad Labem o jejím zbourání, pozemek byl převeden na Krajskou odborovou radu pro účely nové výstavby. Komunistický režim měl na zbourání hned dva důvody: chtěl „smazat vše německé“, oficiálně se ale mluvilo o zbytečném „sídle kapitalisty“, zatímco pracující lid si přál kulturní dům.

K samotné demolici došlo 25. září 1959. Byl to vůbec první případ, kdy se v poválečném Ústí nad Labem k likvidaci budovy použila trhavina. V následujících desetiletích s její pomocí komunisté nechali zničit desítky domů.

Během čtyř let na místě původní vily vyrostl Dům kultury, který mimochodem v posledních letech prošel citlivou rekonstrukcí interiéru. Ze Schaffnerovy vily samotné nezůstalo nic, jen dobové fotografie ukazují, jak honosně kdysi vypadala budova, do níž stavitel Robert Langs a mladý architekt z Liberce vtiskli představu o reprezentativním sídle ústecké průmyslové elity.

Článek vznikl ve spolupráci s webem usti-aussig.net

Zdroje: Dějiny města Ústí nad Labem, Ústecký deník, usti-aussig.net, wikipedia.cz