Článek
Většina turistů, kteří míří do obce Tisá ležící pod pískovcovými stěnami, o té stavbě nemá ani potuchy. Ze silnice I/13 ostatně můžete zahlédnout s velkým štěstím jen malý kousek, obklopuje ji bukový les na návrší nad Libouchcem.
Příběh secesní stavby má v sobě přitom příběh, který spojuje v sobě hospodářský vzestup na sklonku rakousko-uherské monarchie, poválečné vysídlení původních obyvatel i současnou snahu vrátit místu důstojnost.
Úspěšný podnikatel
Libouchec na Ústecku (německým názvem Königswald) nepatřil k hlavním textilním centrům na severu Čech, ty ležely víc ve Šluknovském výběžku. Přesto i tady na přelomu 19. a 20. století fungovaly úspěšné přádelny a pletárny.
VIDEO: Pusťte si video, jak kaple a hrobka vypadá nyní
Jednu z nich už v roce 1853 založili dva bratři – Friedrich Wilhelm a Johann Botschen. Tehdy ale ještě sídlili v příhraničních Petrovicích. O devět let později se první z bratrů rozhodl přesídlit do Libouchce a jeho podnikání jen kvetlo. Jeho přádelna postupně rostla a nakonec zaměstnávala na tři stovky lidí a vyvážela své zboží daleko za hranice regionu.
F. W. Botschen nebyl jen úspěšný podnikatel. Stejně jako řada tehdejších průmyslníků se rozhodl zapojit do veřejného života obce. Po roce 1899 se stal prvním obecním radním, založil například fond, ze kterého podporoval tkalce a jejich děti. A když libouchecký kostel v roce 1897 potřeboval nová barevná okna do presbytáře a nový gotický oltář, přispěl na to tisícem zlatých. Obec mu za to nakonec udělila čestné občanství.
Zůstat „doma“ i po smrti
Libouchec leží v nádherné krajině. A F. W. Botschen si ji zamiloval a chtěl tu „zůstat“ i po své smrti. Už několik let před svým skonem proto začal přemýšlet o kapli, která by se zároveň stala rodinnou hrobkou. Pro její stavbu si vybral návrší nad vsí. Je odtud skvělý výhled do okolí. Secesní kaple s věží a zvonem vznikala v letech 1899 až 1900 a dokončena byla 27. ledna 1900.
Jako první byla do krypty pod kaplí uložena zřejmě továrníkova manželka Wilhelmine. O rok později přibyl syn Franz Albert, který zemřel ve svých třiatřiceti letech v roce 1892 daleko od domova, ve Stoningtonu ve státě Connecticut. Jeho ostatky se do rodinné hrobky dostaly až se zpožděním patnácti let.
V roce 1913 zemřel sám Friedrich Wilhelm Botschen. Krátce po něm, v roce 1915, i druhý syn Bruno. Podle pamětní desky padlých v liboucheckém kostele se tak stalo pravděpodobně na frontě první světové války. Posledním, kdo v kryptě spočinul, byl v roce 1936 Botschenův pravnuk Helmut, který zemřel jako šestnáctiletý chlapec.
Vandalové vyhazovali ostatky kolem kaple
Potomci zakladatele textilní továrny podnik prodali v roce 1931. Nový majitel Ferdinand Eifler za fabriku mimochodem zaplatil 2,3 milionu korun, byl české národnosti, takže čelil po roce 1938 nevoli ze strany nacistických úřadů, aby mu byl následně po roce 1948 podnik znárodněn.
Ale zpět k potomkům F. W. Botschena. Většina z nich ještě před druhou světovou válkou odešla do zahraničí, část do Ameriky. Členové rodiny ze strany Friedricha Botschena žili během války v České Lípě a po roce 1945 byli odsunuti do Německa.
Stav hrobky kolem roku 2016.
Stejný osud potkal i většinu obyvatel Libouchce, před válkou se zde ostatně k německé národnosti hlásila většina místních. Novodobé obyvatele hrobka někdejšího podnikatele příliš nezajímala. A pokud ano, tak maximálně jako zdroj stavebního materiálu. Kaple začala postupně chátrat a stala se terčem vandalů, kteří vyhazovali po okolí ostatky z uložených rakví (naposledy se tak stalo až v roce 1992). Nepomohlo ani to, že v roce 1965 nechaly úřady vchod do kaple zazdít.
Stav kaple a hrobky se dál zhoršoval, v roce 2016 už hrozilo provalení krovu a celková devastace.
Záchrana na poslední chvíli
Zlom přišel o rok později. Skupina lidí, kterým nebylo jedno, že se přímo nad jejich obcí rozpadá kus historie, založila Spolek pro obnovu kaple rodiny Botschen v Libouchci. Nešlo jim jen o samotnou stavbu, chtěli obnovit i zanedbaný lesopark kolem ní a zároveň připomenout příběh rodiny, která obec kdysi tak výrazně formovala, než se na ní skoro zapomnělo.
Detail informační tabule obsahuje i fotografie stavu interiéru kaple a krypty před opravou.
Spolek se pustil do jednání s tehdejším vlastníkem pozemku, spolupracoval s Místní akční skupinou Labské skály i s obcí Libouchec a postupem času se sám stal vlastníkem kaple i pozemku kolem ní. Následně se mu podařilo sesbírat peníze na opravu historické stavby a postupně ji dát do pořádku. Alespoň z té vnější strany.
Kaple je většinu roku uzavřena, ale podívat se do ní můžete například během akce Noc kostelů.
