Článek
Michael Kutílek se narodil roku 1951, byl 12krát trestaný a jako talentované dítě vyrůstal v umělecky založené rodině divadelního herce a režiséra. Uměl hrát na klavír a vynikal v tenise. I když se výborně učil, pro zábavu okrádal spolužáky, demoloval školní zařízení… Jeho první trest přišel ve 14 letech, kdy musel do výchovného ústavu. Se svou kriminální kariérou začal v 16 letech.
Josef Kott se narodil roku 1957 a pocházel z rodiny vysokoškolského profesora a vědeckého pracovníka. Miloval psy, vyráběl modely aut a letadel. Po škole se dal k armádě a jako voják z povolání to dotáhl až na Federální ministerstvo vnitra, kde pracoval jako ochranka – časem i samotného prezidenta Gustáva Husáka. Bohužel pro něj byl ale vyšetřován pro krádež výstroje a svěřeného materiálu. Vrátil se tedy zpět k „obyčejné“ armádě, ale tentokrát s pověstí opilce, karbaníka a věčného dlužníka. Kott se nerozhodl pokusit se tento obraz vylepšit, spíš naopak – ukradl auto a s ním v kasárnách ukradl trezor a zbraň. Během tohoto vyšetřování neváhal křivě obvinit nadřízeného, že všechno dělal na jeho příkaz. Přiznal se teprve až pod tíhou důkazů. Výsledkem tohoto byla ztráta hodnosti a výpověď z Ministerstva národní obrany. A aby toho nebylo málo, po 3 letech manželství se s ním rozvedla manželka. On nastoupil do výkonu trestu a nový manžel si nezrušitelně osvojil vyženěného syna. A když se o několik let později rozpadlo i druhé manželství, ze kterého vzešla dcera Žaneta, Kott začal nenávidět ženy. Znalci jej potom označili za psychopatickou osobnost s rysy bezcitnosti a navíc trpěl sexuální deviací sadismu. To Kutílek byl klasifikován jako polymorfní psychopatická osobnost…
Poznali se roku 1988 ve výkonu trestu v Minkovicích. A nutno podotknout, že podle Kutílka se poznali dokonale, včetně homosexuálního styku, byť Kott mlčí…
Když přišla Havlova amnestie, dostali se oba na svobodu. Kott chtěl Kutílkovi ukázat, jak se dělají prachy, a měla jim k tomu posloužit jeho stará uniforma. Ta sice neměla patřičné výložky a chyběly boty, ale to byl detail – zlaté hvězdičky si „vyzvedli“ přímo na jedné plzeňské služebně VB. Těžko uvěřit, že se našel příslušník, který jim uvěřil, že vedou pionýrský oddíl a chtějí dětem připravit soutěž k výročí osvobození… Poté koupili potřebné zelené ponožky a hnědé polobotky.
Podle domluvy měl Kutílek v uniformě představovat nadporučíka VB a Kott si chtěl „hrát“ na kapitána z kriminálky. Koupili si sice nože, ale věděli, že potřebují zbraň. A rozhodli se ji obstarat tím nejhorším možným způsobem – vraždou. Bohužel, jejich první za ten den…
2.5.1990 – osudný den Kotta i Kutílka. Den, který zničil spousty lidských životů. A nemohl za to nikdo jiný, než jen oni dva…
Kolem páté hodiny ráno byl nalezen mrtvý František H., vrátný Stavebních strojů v Nýřanech. Ležel na pravém boku s mírně pokrčenýma nohama s pravou tváří v kaluži krve. Vedle něj ležela bambusová hůl. Smrt nastala v důsledku prostřelení hlavy. Problém byl, že jeho zbraň nebyla k nalezení na celé vrátnici.
Začalo vyšetřování a mezi jinými byli prověřováni i bývalí zaměstnanci, kteří měli nějakou kriminální minulost. Vzhledem k tomu, že kromě zbraně zmizely i klíče, zásobník s 8 náboji a kniha o předávání služeb, museli se kriminalisté vypořádat i s touto nečekanou otázkou.
V tu chvíli ale navíc přišlo svědectví strážného, který vypověděl, že koncem dubna za ním přišli 2 muži – jeden v uniformě a druhý v civilu – a sháněli se po panu Dvořákovi. Chtěli také telefonní seznam a volali do Plzně. A pokud by tito dva muži přišli později i za vrátným, bez problémů by je pustil na vrátnici a podrobil se kontrole…
Později bylo zjištěno, že přesně takto se to stalo, jen s jedním malým detailem. Ale nepředbíhejme…
Mezitím kriminalisté zjistili, že v nýřanské fabrice pracoval i Josef Kott. Několikrát trestaný, podílel se na organizaci útěku z vězení za použití rukojmí. Propuštěn byl v březnu, nyní nezaměstnaný, ale sháněl nějakou zbraň… Kriminalisté už chtěli jásat, že mají podezřelého, ale zjistili, že Kott se měl nacházet ve Skupé v okrese Rakovník, kde žije jeho babička. Dokonce měl u sebe svou nezletilou dceru Žanetu a nevlastnil automobil. V tu chvíli od něj proto upustili. Ale ne na dlouho…
Mezitím došlo k přepadení a zranění řidiče zahraničního kamionu. Brit byl zraněn na parkovišti v okrese obce Kařez a objevil jej kolega ve chvíli, kdy se snažil sehnat lékařskou pomoc. Bylo těžké z něj dostat kloudného slova, nicméně druhý kamioňák přece jen zjistil, že byl že byl přepaden, zraněn a oloupen. Navíc později vyšetřovatelům tvrdil, že jej přepadli policisté. Kamioňák nezemřel jen díky ohromnému štěstí – kdyby střela měla jen nepatrně jiný úhel, nebylo by mu pomoci.
Kriminalisté tedy znovu uvažovali nad Kottem. Bylo možné, že Kottovi zůstala nějaká stará uniforma a on ji teď využívá při svém vražedném řádění? My v současnosti víme, že tomu tak skutečně bylo, nicméně kriminalisté stále jen pátrali. Je ale nutné říct, že Kottovi s Kutílkem byli na stopě opravdu rychle.
Jenže ještě během této noci zemřel taxikář, 49letý František B. Dva zákazníci si jej vyhlédli, jeden střelil taxikáře do hlavy a jeho tělo potom položili na trávník v pražské zahrádkářské kolonii v Košířích.
Kriminalisté druhý den, tedy 4.5., navštívili ve Skupé Josefa Kotta. Byla zde i dcera Žaneta, která si hrála s malým reklamním autíčkem značky Camel. Protože věděli, že přesně takových samolepek a podobných autíček bylo v kamionu hodně, policista se zeptal dívky, odkud to autíčko má. A dívka bezelstně odpověděla, že od tatínka…
A když později v nemocnici postřelený kamioňák toto autíčko poznal, Kott byl hlavním podezřelým.
Další informaci věděli brzo – za Kottem jezdí známý a odjíždějí společně půjčeným automobilem. A tento známý nebyl nikdo jiný než Michael Kutílek. Oba dva tedy byli zadrženi a čekalo se na výsledky domovních prohlídek.
I když se našlo hodně věcí z kamionu, nenašla se vražedná zbraň. A to byl jen poloviční úspěch. Nicméně kriminalisté i přesto oba dva obvinili ze spolupachatelství vraždy, pokusu o vraždu a loupeže, sháněli obhájce a připravovali se na výslechy. Jaké však bylo překvapení všech, když se Kott bez problémů přiznal?!
Kott sice přiznal vraždu vrátného, ovšem tvrdil, že střílel Kutílek převlečený do uniformy a on že čekal před vrátnicí a střílení nemohl zabránit. Podle něj Kutílek střílel také na kamioňáka a přiznal i vraždu taxikáře v Praze.
Jenže to nejhorší kriminalisté ještě nevěděli. Kott jim totiž řekl, že Kutílek spoutal v lese 2 stopařky…
Než kriminalisté s Kottem dojeli na jím označené místo, najezdili stovky km, protože Kott nemohl to místo poznat. Po nějaké době se tedy tato stopa zastavila a kriminalisté se vrátili ke zbrani. I v tomto případě Kott spolupracoval a zavedl vyšetřovatele na místo, kde ji s Kutílkem uložili. Zbraň tedy putovala na balistickou expertizu a vyšetřovatelé pátrali po stopařkách.
6.5. se uskutečnila obrovská pátrací akce, během které se v křivoklátských lesích snažili plzeňští i středočeští policisté ve spolupráci s armádou a vrtulníky Federálního ministerstva vnitra najít obě dívky. Protože akce skončila nezdarem, vyšla v televizi pátrací relace. Ani na ni se ale nikdo neozval.
Hned druhý den po této pátrací akci přijel kamioňákův bratr a chtěl jej odvézt z Československa domů. Byla tedy narychlo provedena rekognice a tento kamioňák bezpečně poznal a označil Kutílka jako muže, který na něj v uniformě střílel. Kotta však nepoznal.
Protože oba pachatelé byli přesvědčeni, že jejich vraždy nikdo nepřežil, byl především Kutílek pořádně šokovaný. A protože ještě nebyl vyslechnut, začali se mu kriminalisté věnovat.
Kutílek se rozhodl přetáhnout dojem hodnověrnosti na svou stranu a hned na začátku řekl, že hledané dívky jsou mrtvé a že je zavraždil Kott. Při následném výjezdu bez problémů našel místo činu se dvěma mrtvolami s desítkami bodných ran po těle.
Vyšetřovatelé zjistili, že 2.5. v jednu hodinu ráno zavraždili vrátného v Nýřanech, odtud jeli do Plzně, kde zastavili dvěma 16letým stopařkám – Ditě D. a Sylvii L. Ty zavedli do lesa na Rokycansku, kde jim podřízli hrdla a ubodali je. Zhruba za 24 hodin od první vraždy v Nýřanech odjeli do Prahy a zastřelili taxikáře Františka B. A o 2 hodiny později přepadli a postřelili kamioňáka Michaela M. Jejich skóre tedy bylo 4 mrtví za 26 hodin, k čemuž musíme připočítat i jedno vážné zranění.
Navíc, tihle maniaci měli vytipované byty, kde očekávali velkou kořist. Vraždění se nekonalo jen z jednoho prostého důvodu – bylo zde moc lidí…
Oba dva na sebe házeli špínu – Kutílek tvrdil, že měl z Kotta hrůzu, ale zároveň fascinovaně přihlížel. Kott naopak tvrdil, že s Kutílkem jezdil z donucení, protože mu vyhrožoval, že zneužije nebo zabije před jeho očima malou dcerku Žanetu…
Kutílkova výpověď potom pokračovala tím, že zbraň získali falešnou kontrolou a vše by jim možná prošlo, kdyby vrátný nepoznal, že kontrolu provádí falešný příslušník. Začala slovní potyčka, kdy vrátný požadoval zbraň zpátky. Chtěl použít svou hůl a Kott vystřelil. Kutílek se potom pozvracel a Kott mu s posměškem řekl, že si myslel, že je větší tvrďák. Kutílek poté také tvrdil, že Kott mu neustále říkal, že jaká je cena lidského života a nebo že si má uvědomit, že zabíjení k lidem patří.
Když se Kutílek převlékl z uniformy, jeli do Plzně a zastavili stopařkám. Obě dívky byly de facto na útěku z domova. Během cesty se vydávali za policisty a tvrdili, že byli vyšetřovat nějaké znásilnění, které spáchal řidič kamionu. A v tu chvíli se prý Kott se zvláštním úsměvem dívek zeptal, jestli se ony také nebojí znásilnění.
Potom odbočil na lesní cestu mezi Třenicemi a Zbirohem. Po zastavení se měly dívky svléknout a oba je osahávali na celém těle. Potom se měly znovu obléct a Kott prý Kutílkovi řekl, ať se dívá, že mu ukáže, jak se zachází se ženskýma. Oběma dívkám svázal provazem ruce za zády, odkud provaz pokračoval ke kru a vytvářel smyčku kolem hrdla. Když dojeli na lesní křižovatku, Kott odvedl jako první Ditu. Podle pitevního protokolu utržila dívka 3 bodné rány do krku a když upadla, pokračoval v bodání do zad – celkem 32krát.
Po pár minutách se vrátil k autu a společně s Kutílkem odvedli do lesa i Sylvii. Dívka si musela lehnout na záda, Kutílek svítil a Kott jí jedním pohybem nože podřízl a poté ještě 2krát bodl do krku. Potom měl Kutílek bodat dívku do zad, ale protože se to Kottovi nelíbilo, začal ji bodat sám. Dívka měla také v zádech 32 bodných ran.
Kutílek se potom u auta radoval, že měli skóre 3:0. Nicméně on sám to nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil a sám doplnil, že Kott po podříznutí dívky začal olizovat nůž a jej nutil k tomu samému. Kdyby měl u sebe zbraň, Kutílek by prý dokázal Kotta zastřelit…
Po této vraždě se vydali do Prahy, kde chtěl Kutílek vykrást byt jedné bohaté ženy, která vlastnila mnoho peněz a šperků. Během cesty měl Kutílek opět spravenou uniformu a Kott měl být opět kriminalista v civilu. Plán zněl vylákat tuto ženu, odvézt ji za Prahu a násilím zjistit, kde má uložené cennosti. Dál se prý uvidí…
Když zazvonili u dveří bytu a pod záminkou se snažili vylákat ji k sobě do auta, žena odmítla s nimi odejít, protože bylo už moc pozdě a řekla jim, že mají přijít druhý den k ní do práce.
A protože v bytě byly ještě další osoby, oba vrazi odešli. To paní bezesporu zachránilo život. Sama později řekla, že se jí hned od začátku nelíbili a že když viděla z okna, že odcházeli pěšky a bez služebního auta, zavolala na služebnu a vše nahlásila.
O něco později se rozhodli „udělat“ (jak to nazval Kutílek při výslechu) nějakého taxikáře a jejich obětí se stal zmíněný František B. Po střelbě mu vzali hodinky, doklady, peníze v cizí měně a hotovost v českých korunách. Dohromady si „vydělali“ necelé 2 tisíce Kčs.
A protože nebyli spokojení, hledali svou další oběť…
Jeli zpět na Plzeňsko a zahlédli žlutý kamion. Kutílek Michaela M. vzbudil pod záminkou kontroly a pak ho donutil vydat peníze. Potom chladnokrevně vystřelil.
Nad ránem se vrátili do Skupé, spálili doklady obětí a další věci i uniformu s oblekem, které používali.
Po následném zadržení byli umístěni do uzavřeného pavilonu Psychiatrické léčebny v Bohnicích a byli podrobeni znaleckému zkoumání.
Podle Kutílka mu Kott několikrát řekl, že už není cesty zpět, musel mu po první vraždě a jeho zvracení slíbit, že příště bude větší tvrďák,
že se Kott chtěl mstít ženám, které obecně nenáviděl a po vraždě dívek říkal, že se mu ulevilo. Později také tvrdil, že kamioňáka musel střelit, jinak by Kott zabil jeho. A i když držel zbraň, v tu chvíli už neměl sílu Kotta zabít.
Znalecký posudek Kutílka obsahoval mimo jiné informace, že už v pubertě byl hospitalizován v Opařanech nebo že v pozdějších letech trpěl různými záchvaty – chtěl vyskočit z okna ve 4. patře, chtěl sníst zářivku nebo lezl po zdi… Byl tedy popsán jako psychopatická osobnost s rysy impulzivity nebo explozivity. Během hádky s manželkou, ke které přijela tehdejší VB, vyhrožoval, že bodne vlastního 2letého syna. Měl pouze základní vzdělání, nedoučil se, vystřídal několik pracovních míst, ale systematicky pracoval jen během výkonů trestů – z donucení. Netrpěl ovšem žádnou duševní chorobou, byla uznána pouze povahová úchylka, tedy již zmíněná polymorfní psychopatie s rysy nestálosti, nezdrženlivosti a s histriónskými projevy. Taktéž nebyla zjištěna řádná sexuální deviace. I přesto ale znalci nevyloučili možnost resocializace…
Josef Kott oproti tomu byl těžší případ – nemluvil, po celou dobu pobytu na uzavřeném oddělení se snažil utéct, když za tímto účelem zničil okenní mříž. IQ v lehce nadprůměrných hodnotách a všechnu vinu svaloval na Kutílka. Necítil pocit viny, protože nenáviděl lidi. K soudu se nechystal, protože nebyl zvědavý na „ksichty pozůstalých“ (jak se sám vyjádřil). Jako vynikající a dalo by se říct i nadprůměrný šachista vycítil, že se jeho pozice horší a že vyšetřovatelé věří víc Kutílkovi. Začal proto předstírat duševní nemoc. „Rozhodl“ se pro schizofrenii a tvrdil mimo jiné, že se proti němu spiklo celé peklo v čele s Luciferem apod. V rámci tohoto divadla přiznal další vraždu 2 stopařek a jednu neobjasněnou vraždu z Plzně ze dne 2.4.1990.
Znalci jej popsali jako polymorfního psychopata s rysy asociálnosti, hysterie a agresivity. Podotkli také výrazně sníženou věrohodnost výpovědí. V průběhu trestné činnosti zůstaly jeho rozpoznávací schopnosti plně zachovány, ale ty ovládací byly podstatně sníženy, nicméně pouze ve chvíli mučení a vraždění stopařek. V oblasti sexuální se znalci nespolupracoval, neřekl o sobě nic. Homosexuální styky popíral a pokud byly Kutílkem zmíněné Kottovy sny o sexuálních praktikách pravdivé, jednalo se o sexuální deviaci sadismu.
Následné soudní tahanice probíhaly celé 4 roky, od září 1991 do října 1995. Definitivní rozsudek Vrchního soudu v Praze padl v říjnu 1995 a pro oba znamenal stejný trest – doživotí. I když se později snažili o obnovu procesu, neuspěli ani roku 2006, kdy Kutílek začal tvrdit, že všechny vraždy spáchal jen on sám, že vražda stopařek byla rituálním obřadem, aby jim Satan předal energii a ochranu, že z Kotta udělal sexuálního devianta schválně, že Kott není vrah… Neuspěli, nikdy.
I když se Josef Kott v současné době snaží o obnovu procesu sám, žádný soud jeho návrhu nevyhověl. Michael Kutílek si svůj doživotní trest již odpykal – zemřel v roce 2017.
Zdroj : Autorský text, Panoptikum sexuálních vražd
