Článek
22. 10. 1986 se v Praze stala dvojnásobná vražda, byly zavražděni starší manželé. Jejich syn nahlásil na policii, že šel svoje rodiče navštívit, ale nemohl se dostat dovnitř. Klíč nešel do zámku, na klepání ani zvonění nikdo neodpovídal. Dveře tedy otevřel zámečník za přítomnosti policisty a ten ihned zjistil, že v zámku byly zaražené zápalky. Když se synem policista prošel byt, zjistili, že v bytě se nacházejí dvě mrtvá těla. Otec ležel na posteli a matka byla na podlaze.
V bytě za vchodovými dveřmi byla kaluž krve, oba mrtví měli v hlavách 3 rány. A oba měli také přelepená ústa a nos kobercovou páskou. Žena navíc ležela s hlavou zakloněnou a ruce měla roztažené od těla.
Kriminalisté měli spoustu otázek, na které postupně hledali odpověď. Zároveň s tím čekali na výsledky pitvy a dokončení prověřování v domě a okolí.
Pozdější pitva prokázala, že všechny výstřely byly z krátké vzdálenosti několika cm a střílelo se z malorážky. Z bytu také zmizely zlaté prsteny a díky synovi vznikly zdařilé nákresy.
Nicméně i přesto nebyli kriminalisté ani o krok blíž dopadení pachatele. A navíc došlo k další vraždě…
28. 10. 1986 byla v Ústí nad Labem zavražděna Zlata G., a to totožným způsobem. A protože se navíc vyskytovala řada shodných znaků – například použitá zbraň, přelepení a zacpání úst nebo opakované rány jen do hlavy, pražští kriminalisté začali velmi úzce spolupracovat s těmi ústeckými.
Bylo zjištěno, že mladá žena byla nalezena na podlaze uprostřed pokoje, obličej a ramena byla přikrytá polštářem. Spodní polovina těla byla odhalená a tričko měla vyhrnuté až k ramenům. Ústa měla žena zacpána kapesníkem.
I když proběhly pokusy o oživování, ženě už nebylo pomoci. A protože byla krátce po porodu, její smrt byla klasifikována jako smrt z neznámých příčin v laktačním období. Teprve až lékař při pitvě objevil střelná zranění v lebce.
Mladá žena tedy zemřela stejně jako ta starší – někdo zazvonil, ona šla otevřít a pachatel ihned střílel. Žena padla k zemi a pachatel ji odtáhl dovnitř bytu. Při prohledávání ještě uklidnil plačící miminko tím, že mu dal do úst dudlík. Poté nalezl šperky a peníze a utekl.
Oba případy se lišily pouze tím, že s mladou ženou bylo ještě sexuálně manipulováno. I když oba týmy kriminalistů úzce spolupracovaly a prověřovaly desítky možných podezřelých, vyšetřování se nepohnulo ani o krok dál…
Až v únoru 1987 bylo zjištěno, že v Liberci někdo prodával věci pocházející z bytových loupeží. Jednalo se především o magnetofon, který kupec koupil od svého známého v hospodě a jenž mu nabízel také malorážku.
Byli zadrženi dva podezřelí, kteří ale ze začátku popírali jakoukoli trestnou činnost. Pár dní před první vraždou se sice vloupali do bytu v okrese Litoměřice, kde ukradli nějaké věci a zbraně, ale stále se nedali důkazně spojit s vraždami v Praze a Ústí nad Labem.
Nicméně jeden tento zadržený později kriminalistům sdělil jedno nové jméno – Jaroslav Malý. Zhruba 35letý muž pocházející z Litoměřic zastřelil ženu v Ústí nad Labem, přičemž oba dva zadržení s ním byli na místě činu.
Vyšetřovatelé tedy začali po Malém pátrat a zjistili, že byl zrovna ve vězení kvůli jiné trestné činnosti. Došlo tedy k výslechu a Malý se přiznal. Vykradl byt, ze kterého odcizil zbraně a jednu si nechal. Později spáchal obě vraždy, kdy v Praze vraždil sám a v Ústí nad Labem s ním byli dva zadržení podezřelí.
Při výslechu také kriminalistům mimo jiné sdělil, že nenáviděl lidi a protože v minulosti strávil mnoho měsíců ve vězení, rozhodl se za každý tento měsíc zavraždit náhodného člověka. Při popisu vražd si navíc počínal naprosto chladnokrevně a nikdy neprojevil lítost. Není divu, že byl roku 1989 odsouzen k trestu smrti. Tento trest ale nebyl vykonán a stejně jako Zdeňku Vocáskovi i Jaroslavu Malému byl trest absolutní změněn na doživotí.
