Článek
Dítě bylo částečně vysvlečené, jako škrtidlo byly použity nohavice od dívčiných kalhot. Znásilněná nebyla, jen byla zjevná manipulace zřejmě prstem, protože pohlaví bylo poškrabané. Na vlasech a čele měla dívka kapky spermatu a pitva později prokázala rdoušení a údery do hlavy hladkým oblým předmětem.
Pachatel byl nalezen v rekordním čase – hned druhý den po vraždě. Byl jím místní mladík, který sice u sousedů neměl dobrou pověst, nicméně nikdo nechtěl uvěřit, že by byl něčeho takového schopen.
Klíčové svědectví přišlo od mladého muže, který se s Pavlíkem v osudný večer viděl v místním parku. Právě sem přišla dívka venčit svého psa. Mladík lákal Pavlíka na pivo, ale ten odmítl a zůstal s dívkou v parku sám.
Pavlík se přiznal hned při prvním výslechu. Dívka ho nikdy nezajímala, jen v ten osudný večer byl v podnapilém stavu a měl chuť na sex. Proto odlákal dívku na odlehlé místo, kde ji začal svlékat. Holčička se bránila, a tak ji Pavlík několikrát uhodil do hlavy a rdousil ji. Z jejích nohavic vyrobil škrtidlo a utáhl jej dívce kolem krku. Brzy mu bylo jasné, že s takto malou dívkou bude sex nemožný, a tak aspoň osahával bezvládné tělo a onanoval u toho. Poté uškrtil ještě psa. Po činu se vrátil domů a choval se jako obvykle.
A co o něm víme?
Josef Pavlík vraždil jako 18letý a už od dětství byl považován za ztracenou existenci – ve škole měl velmi špatný prospěch, kvůli záškoláctví měl stabilně zhoršené známky z chování. Později ho vyhodili i z učiliště. Nešel ani na vojnu, protože kvůli nemoci dostal modrou knížku.
Neměl žádné zaměstnání a doma jen předstíral, že odchází na směny. Rodiče odcházeli dřív a on zůstával sám doma. Měl tedy spoustu času na turistiku mezi hostinci a putykami.
Jakmile Pavlík skončil ve vazbě, nastal čas pro soudní znalce a vypracování znaleckého posudku. Závěr byl jasný – Josef Pavlík byl primitivně strukturovaná osobnost, psychopaticky nevyvážená. Tyto psychopatické rysy se projevovaly v nezdrženlivosti, morální tuposti, egocentrismu a zvýšené agresivitě. Agresivita jako taková ale nebyla spojena se sexualitou a neměla specifický útočný charakter. V době činu netrpěl duševní chorobou ani poruchou. Nebyly patrné známky psychotického onemocnění.
Pavlík ale vždy zdůrazňoval, že jeho chování vůči druhému pohlaví poznamenávala pouze a jenom nejistota. Jakoukoli úchylku nebo psychickou chorobu odmítal. Jeho první pohlavní styk byl s dívkou mladší 15 let a on tvrdil, že nevěděl, kolik jí je let. Projevil také lítost nad svým činem.
Nicméně jeho spoluvězni se nedozvěděli pravý důvod vazby, protože se styděl jim říct, že zavraždil 6letou dívku a onanoval nad ní.
Soudní znalci poté naznali, že Pavlík netrpí žádnou sexuální deviací a v době páchání trestného činu byly jeho rozpoznávací schopnosti plně zachovány, kdy ty ovládací byly jen lehce sníženy. A i když byl Pavlík opravdu hodně mladý, možnost resocializace byla velmi málo pravděpodobná.
Následný soud byl rychlý a jasný – obžalovaný Josef Pavlík byl uznán vinným z trestného činu vraždy a odsouzen k 23 letům odnětí svobody. Tento rozsudek vyvolal vlnu rozhořčení u široké veřejnosti. Lidé psali naštvané dopisy adresované soudním institucím a žádali trest smrti. Nicméně Nejvyšší soud ČSSR potvrdil trest 23 let a Pavlík putoval do Valdic. Tam ale dlouho nevydržel nadcházející dlouhý trest a spolu s ním vyhlídky na chování ostatních vězňů. A proto si zvolil svůj osud a v březnu 1985 spáchal sebevraždu.
