Článek
Zadržena byla již druhý den po vraždě a vlastně ani nezapírala. Na dotaz policistů i psychologů, proč to udělala, byla lehká odpověď – Miroslava nenáviděla děti. Motivovala se pouze vlastním potěšením, protože dítě pro ni představovalo komplikaci. Navíc chtěla své matce dokázat, že zvládne a dokáže někoho zabít. Vražda vlastního nevinného a bezbranného dítěte jí přivodila pocit radosti a uklidnění…
Vražda druhého člověka pro Miroslavu znamenala zcela běžnou věc, kterou by kdykoli zopakovala, a to navíc s naprosto chladným srdcem a vědomím.
Bohužel, Micheková zcela chladně vraždila i nebohá zvířata, kdy například uškrtila provazem dva psy svého strýce nebo škrtila koťata nebo jimi házela o silnici. Zmíněné uškrcení psů mělo být navíc pomstou matce, že se jí vzdala…
Myšlenky na vraždu vlastní matky nebo babičky jí také nebyly cizí…
Nutno podotknout, že Micheková neměla vůbec lehké dětství . Rodiče se rozvedli v jejích 3 letech a otec ji potom několik let vůbec nevídal. Pokud se náhodně nepotkali na ulici, otec o ní vůbec nevěděl. Když Miroslava začala v 16 letech utíkat z domova a matka navrhovala ústavní výchovu, skončila Miroslava u otce. A on začal postupně zjišťovat, v jakých poměrech Miroslava vyrůstala a dospívala… Nikam nemohla, musela být jen doma, nemohla se kamarádit s ostatními dětmi, mohla z domu jen na zahradu, za její vrátka mimo cestu do školy už ne. Protože neměla kamarády, hrála si se psy. Právě s těmi, které později uškrtila…
I přesto, že ji matka neměla ráda, Miroslava na ni ani na babičku nezapomněla. Bohužel, několikrát se stalo, že jí ženy při návštěvě ani neotevřely…
Jednou se seznámila s velmi problémovým Cikánem, ale jejich známost nakonec ukončila, utekla od něj a bydlela v Plzni s jistým Vietnamcem. S ním také otěhotněla a 21.10. porodila holčičku.
A co se stalo v den vraždy?
Miroslava odjela s kočárkem nakoupit. Už ale nepřišla, a tak to otec večer nahlásil na policii. Druhý den ráno byla holčička nalezena a pro dědečka přijeli policisté, aby provedl identifikaci. Miroslava nikde nebyla…
Když dědeček spatřil svou vnučku uškrcenou, udělalo se mu špatně a odvezli jej do nemocnice. Po nutném ošetření se ale ještě ten den dostal domů. Odpoledne přišla Miroslava a tvrdila, že byla v Plzni. Na dotaz, kde má dceru, neodpověděla. A když jí otec řekl, že svou vnučku viděl – mrtvou v kočárku, zeptala se jen, jestli viděl, jak to bylo provedené. Potom šla do svého pokoje a tam čekala na policii. Při odchodu potom byla naprosto klidná…
Během vazby podstoupila znalecké zkoumání a je potřeba říct, že se znalci opravdu spolupracovala. A to takovým způsobem, až si sama přitěžovala. Následný znalecký posudek tak Miroslavu klasifikoval jako osobu bez známek duševní choroby nebo poruchy, nicméně byla to osobnost nevyvážená, psychopatická s poruchami sebehodnocení, schizoidní, citové chladná, bezcitná, hysterická a také s rysy osobnosti polymorfně psychopatické. V době spáchání trestného činu byly její rozpoznávací i ovládací schopnosti plně zachované. A znalci se také zmínili o jevu tzv. morálního šílenství…
Když byla Micheková prvním soudem odsouzena k doživotí, ihned se odvolala a odvolací soud tento rozsudek opravdu zrušil a Michekovou tak později Krajský soud odsoudil k trestu odnětí svobody v délce 25 let. Nicméně ani tohle nebyl definitivní rozsudek a po dalším odvolání se opětovně rozhodovalo u Vrchního soudu.
Ještě než se ale tohle druhé kolo uskutečnilo, Micheková se ve vězení vdala. 17.5.1996 si vzala 40letého bratrance z matčiny strany, recidivistu Bohumila Ficence. Ženich si akorát odpykával trest 8,5 let v Ostrově nad Ohří za zpronevěru téměř milionu korun.
A po svatbě přišla pro Michekovou-Ficencovou další dobrá zpráva – v červnu 1996 si totiž vyslechla nový rozsudek znějící 13,5 roku odnětí svobody.
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Panoptikum sexuálních vražd
