Článek
Robert Bareš se narodil roku 1956 a k trestu smrti byl odsouzen ve svých 22 letech, v roce 1978. Jak se to tehdy celé událo?
23.5.1978 ráno svým automobilem Robert vyzvedl své dva bratrance a mířili směrem na Rakovník. Když pokračovali k obci Nové Dvory, našli zde opuštěnou hájenku. V ní našli lovecké zbraně, které se jim náramně hodily. A k tomu bylo bohužel i velké množství nábojů…
I když v této hájence chtěli nějakou dobu zůstat, museli ji urychleně opustit a odjeli směrem k Chebu, kde u místní přehrady potkali autobus s žáky gymnázia. Ti mířili k tábořišti mezi chatkami u místní přehrady.
Ihned se rozhodli tento autobus ukrást a bylo jim úplně jedno, že je plný nevinných a bezbranných dětí. Jakmile byli připraveni a z autobusu nic netuše vystoupili dospělí vedoucí, bratranci vyzvali řidiče k otevření dveří.
Do chvíle, než jeden z nich vystřelí do vzduchu, si studenti i řidič myslí, že se jedná pouze o nějakou kontrolu. Výstřel je ale ujistí, že situace je vážná, že se nejedná o žádnou kontrolu – a že cizí muži jsou zřejmě všeho schopní…
Řidič dostal příkaz nastartovat a odjet – a jeho cíl byl státní hranice. Během cesty musel třikrát zastavit a jeden student vždy musel informovat VB, která se za nimi prakticky ihned vydala. Při poslední zastávce ale byla informována i pohraniční stráž – těm bylo sděleno, že únosci chtějí mít volný průjezd do západního Německa. A pokud ne, všechny studenty v autobusu povraždí…
Když tedy autobus přijel na dohled od hraniční závory, jeden student upozornil příslušníky VB a bratranci pro zostření již tak vypjaté situace a svých požadavků začali střílet ze svých zbraní – naštěstí jen do vzduchu nebo země. Situace se ale ještě dál vyhrotila, protože studenti křičeli a plakali. Chtěli ven, chtěli si zachránit své životy…
Následnou krátkou střelbou byla zraněna jedna dívka a protože se nedařilo zastavit krvácení, byla propuštěna do péče příslušníků VB a pohraniční stráže.
Během následného vyjednávání ze strany pohraničníků a střelby bratranců jako odpovědi po chvíli ale přece jen došlo ke chvilkovému zklidnění situace. Všichni vyčkávali – únosci na avizovaný příjezd ministra vnitra a rukojmí na své propuštění, ve které ale zatím jen úpěnlivě doufali.
Když ministr vnitra po několika hodinách skutečně přijel, sdělil únoscům, že na jejich požadavky bude přistoupeno v případě, že propustí všechny děti. Tento požadavek se ale bratrancům nelíbil a chtěli vrátit jen polovinu dětí. Protože na toto ale nehodlala přistoupit druhá strana a svoje požadavky zdůraznila, nezbývalo Barešovým nic jiného, než souhlasit.
Jakmile se začala zvedat závora a autobus dojel k celnici, všichni studenti byli opravdu propuštěni. Po chvíli ale autobus najel na pás s železnými ježky natažený přes silnici. V tu chvíli jej navíc zablokoval obrněný transportér a silná střelba pohraniční stráže. V rozstříleném autobusu byli později nalezeni těžce zraněný řidič, mrtvý Milan Bareš a zranění Václav a Robert Barešovi.
V následném soudním procesu byli Robert a Václav Barešovi Krajským soudem v Plzni v září 1978 uznáni vinnými ze spáchání trestných činů obecného ohrožení, loupeže, pokusu o zavlečení do ciziny, vydírání, pokus trestného činu opuštění republiky a krádeže a odsouzeni k trestu smrti v případě Roberta Bareše a k 25 letům odnětí svobody v případě Václava Bareše. Poprava Roberta Bareše se tedy konala 6.12.1979.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Rozsudek smrti vykonán
