Článek
13.10. byli na okraji lesa u Nedvědic na Brněnsku zastřeleni manželé František a Božena L. Na místě činu kriminalisté nalezli 6 nábojnic ráže 9mm a 4 střely. Opodál stál seník a v něm byly nalezeny průstřely stěn. Při následné pitvě byly stanoveny příčiny smrti – průstřel mozku, srdce, hrudní aorty a levé plíce v případě muže, zhmoždění mozku v důsledku střelné rány hlavy, poranění srdce, plic a hrudní srdečnice v důsledku střelné rány hrudníku v případě ženy. Samotné zásahy do hrudníku už byly smrtelné, přesto si smrt obětí vrah „pojistil“ dalšími střelami.
16.10. našli příbuzní v lese na Kladensku svého příbuzného Jaroslava L., jenž měl minimálně 4 rány v hlavě a prsou. Pitva opět prokázala průstřel hlavy s důsledkem mnohočetných zlomenin klenby a spodiny lební. Příčinou smrti tedy byla střelná poranění kostry a orgánů hlavy a hrudníku a jako taková tedy neslučitelná se životem.
Balistická expertiza prokázala, že všechny 3 oběti zemřely stejnou zbraní – Glock, vzor 34, ráže 9mm. Tu si ne každý může dovolit…
K vyšetřovatelům se sbíhala svědectví -například o podivném muži, který chodil po lese s kufříkem nebo SPZ auta zaparkovaného u lesa v Nedvědicích. A když se ještě před vraždami v odpadcích před smíchovským Andělem našel Glock vzor 34, tedy přesné dvojče vražedné zbraně, které byly navíc obě registrované na Viktora Kalivodu, stejně jako když vyšlo najevo, že auto zaparkované u lesa patřilo jisté paní Kalivodové, měli policisté podezřelého číslo jedna.
Kalivoda tak byl zadržen o pár dní později. Nebránil se, nebyl nebezpečný. Respektive nikoho v tu chvíli neohrožoval. Nebezpečný on totiž opravdu byl. Navíc se ihned ke všem třem vraždám přiznal. Proč? Kalivoda byl velmi inteligentní a věděl, že zanechal účelně tolik stop, aby jej kriminalisté brzo vypátrali a vyřešili tak vlastně za něj jeho osobní situaci.
Kalivoda byl velmi nadaný, ale u ničeho dlouho nevydržel. Pracoval tedy jako řidič tramvaje i jako policista na obvodním oddělení. Dokonce se přihlásil do populární soutěže Chcete být milionářem?, kde vyhrál 320 tisíc. A protože neutrácel, zajistila mu tato výhra pohodlný a klidný život. Aspoň po materiální stránce. Navíc tu ještě byli rodiče – matka zubařka se soukromou ordinací a otec letecký odborník NATO v Bruselu. Kalivoda si udělal akorát jednu velikou radost – z utržené výhry si pořídil 2 pistole Glock s několika zásobníky a zaměřovačem. Několik měsíců pak chodil pravidelně na střelnici, kde byl vždy přesný, uklízel po sobě, zdravil…
A jaký byl motiv? On jednoduše nechtěl žít. Chtěl sám se sebou skončit, ale neměl odvahu se zabít. Proto se rozhodl spáchat takový zločin, za který dostane doživotí. Doufal, že vidina dlouhého trestu v něm probudí psychickou sílu na to, zabít se. Přicházel čas vražd, sbíral síly…
A pak se to stalo…
Jakmile zvládal střelbu na cíl, ať už figuríny nebo živé krávy, rozhodl se Kalivoda jednat.
Odjel na Brněnsko a vyhlédl si zemědělce s traktorem. Ten ale ještě nebyl vhodný cíl, proto se později zaměřil na dvojici seniorů v lese, kteří vezli dříví na podpal. Při střelbě jim potom ještě dal ránu z milosti, „aby se netrápili“. A stejně se zachoval i o pár dní později u podnikatele. I když v tomto případě už měl Kalivoda problémy zasáhnout, protože mu selhal zaměřovač a živnostník se snažil utéct a zachránit si tak holý život. Bohužel, Kalivoda mu nedal sebemenší šanci. 6 ran bylo mimo, sedmá smrtelná…
Kalivoda plánoval ještě střelecký masakr cestujících v metru linky C mezi stanicemi Ládví a Kobylisy. Několikrát tímto úsekem projížděl, měl u sebe zbraň i zásobníky… Naštěstí se nikdy neodhodlal spustit palbu a jeho vražedné konto tak zůstalo „jen“ u tří obětí. Bohužel, ani tyto dokonané vraždy mu potřebnou odvahu ukončit svůj život nedodaly, a jeho pozdější pokus ve vyšetřovací vazbě zůstal nedokončen.
Pro vyšetřovatele byl Kalivoda doslova neproniknutelným introvertem. Zaujal stanovisko „máte mě, udělal jsem, co jsem chtěl a nelituju toho“. Víc mluvit nechtěl a dodržel to po celou dobu. Čin popsat nechtěl, kriminalisté z něj proto dostali jen nutné minimum.
Soudní znalci ale i z té minimální komunikace dokázali sestavit znalecký posudek. Nezjistili žádnou závažnější duševní chorobu, konstatovali jen smíšenou poruchu osobnosti s rysy schizoidity, emoční zploštělosti, sebenejistoty kombinované s pedanterií, podezíravostí, potlačovanou agresivitou… Resocializaci prakticky vyloučili, z hlediska forenzně psychologického byl pro své okolí vysoce nebezpečný.
V dubnu 2006 tak u Krajského soudu v Praze dostal nejvyšší možný trest – doživotí.
Ještě před rozsudkem se Kalivoda opět neúspěšně pokusil o sebevraždu. Svým rodičům poslal mnohostránkový dopis, ve kterém se především omlouval. A tento dopis poté u odvolacího soudu předložil i Kalivodův obhájce. Mimo jiné v něm také zaznělo, že jej k činu inspirovala Olga Hepnarová a její čin z roku 1973. Před jednáním odvolacího soudu Kalivoda tvrdil, že v hlavě slyší Hepnarové hlas, že k němu promlouvá. Snažil se jen přesvědčit odvolací soud o své schizofrenii, aby dosáhl snížení trestu nebo si opravdu přiznal, že není duševně zdravý? Nechtěl doživotní vězení ani blázinec. Oslovení soudní znalci opět zopakovali, že Kalivoda netrpí žádnou duševní chorobou, pouze smíšenou poruchou osobnosti. A když Vrchní soud v Praze v červenci 2006 potvrdil Kalivodovi doživotní trest, rozšířil on řady doživotně odsouzených vězňů. O 4 roky později ale Kalivoda spáchal sebevraždu. Od jeho smrti před pár dny uplynulo již 15 let.
Zdroj : Autorský text, Vraždy v Brně a okolí
