Článek
Zůstaly ale ve mně až příliš hmatatelné, když se najednou objevila přede mnou. Tentokrát jsem si všiml detailů, kterým jsem se dřív vyhýbal — jemných linek kolem očí, klidu v pohybech, sebejistoty, která nepatřila někomu, kdo by ještě něco hledal.
Byla o něco starší. Ne o tolik, aby to bylo vidět na první pohled, ale dost na to, aby to ve mně vyvolávalo tichý, neodbytný konflikt. Část mě se proti tomu vzpírala, vychovaná představami o tom, kdo má mít navrch a kdo koho svádí, zatímco jiná část v tom nacházela zvláštní úlevu. Jako by právě ten věkový rozdíl vysvětloval, proč se v její přítomnosti cítím nejistý a zároveň podivně klidný.
Zastavila se jen na okamžik. Neřekla ani slovo. Podívala se na mě tím způsobem, který už jsem znal — krátce, přesně, bez zbytečných emocí — a pak mi do ruky vložila kartičku. Byla těžší, než jsem čekal, z tlustého papíru, bez jména, bez loga, jen tři slova napsaná minimalistickým písmem. ///correct.shorten.hips. Nic víc.
Než jsem se stačil zeptat, byla pryč. Její krok byl klidný, nijak nespěchala, jako by věděla, že teď už je všechno na mně. Zůstal jsem stát uprostřed chodby s vizitkou sevřenou v dlani a pocitem, že se mi někdo nenápadně, ale nevratně dostal pod kůži.
Zbytek dne byl nesnesitelný. Ne kvůli práci, ale kvůli myšlenkám, které se k těm třem slovům neustále vracely. Představoval jsem si místo, které označují, přemýšlel jsem, proč zvolila právě tenhle způsob, a čím víc jsem nad tím uvažoval, tím jasnější mi bylo, že nejde o pozvání v běžném slova smyslu. Byla to výzva. Test. Možná první skutečný krok do prostoru, kde pravidla nebude určovat náhoda.
Podíval jsem se na hodiny. Uvědomil jsem si, že pokud tam dnes nepůjdu, nebudu schopen myslet na nic jiného. Že to napětí, které ve mně vyvolala, není něco, co by se dalo odložit na zítřek. Věkový rozdíl, rozum, varování — všechno to ustupovalo jediné myšlence, že potřebuji vědět, co se stane, když tu kartičku vezmu vážně.
Když jsem konečně vyrazil, bylo ve mně zvláštní ticho. Ne klid, spíš odevzdání. Došlo mi, že ať už mě na tom místě čeká cokoliv, nebude to setkání rovnocenných pozic. A že právě to je na celé věci nejvíc znepokojivé… a přitažlivé.
