Článek
Jean-Paul Belmondo i Alain Delon patří bezesporu k největším hvězdám a symbolům francouzského filmu let šedesátých, sedmdesátých, a osmdesátých. Každý z nich se dokázal prosadit v tvrdé konkurenci ostatních vycházejících hvězd po svém. Delon svým neodolatelným úsměvem a tajemnou přitažlivostí, Belmondo zase svým rošťáckým vzhledem smíška a pověstí obratného kaskadéra. Od počátku francouzské Nové vlny oba herci naskočili do rozjetého vlaku, který s nimi velkou rychlostí uháněl po herecké dráze. Delon začínal filmy jako V plném slunci, Rocco a jeho bratři, Melodie podzemí, Gepard, Samuraj. Belmondo se prosadil ve snímcích Nadvakrát, U konce s dechem, Velký risk, Horalka, Muž jménem La Rocca, Opice v zimě. Poprvé spolu točili už v roce 1958 povídkový film Buď hezká a mlč, i když přímo se ještě nesetkali - setkání před kamerou se událo až ve válečném dramatu Hoří Paříž? z roku 1966. V padesátých letech se objevil Delon v pěti filmech, a Belmondo v osmi.
Jejich neviditelné, a přesto znatelné herecké propojení dobře ilustruje několik zajímavých faktů - když v roce 1962 natočil Belmondo historickou „zbojnickou“ legendu Cartouche, Delon o dva roky později kontroval Černým tulipánem. Když Belmondo ve stejném roce vytvořil dvojici s legendou Jeanem Gabinem ve filmu Opice v zimě, o rok později natáčí Delon se stejným hercem Melodie podzemí. Když Belmondo účinkuje v roce 1964 v „road-movie“ 100 000 dolarů na slunci s Lino Venturou, o tři roky později si přibere Lina do svého filmu Dobrodruzi i Delon. Přestože v šedesátých letech ještě oba „hostují“ ve filmech jiných hvězd (asi nejvtipnější je Belmondův komický vstup v britské parodii na Jamese Bonda Casino Royale, kde ve vojenské uniformě pronese jedinou větu: „Francouzští legionáři přijeli!“, načež zasalutuje a zmizí v davu) , vše směřuje k tomu, že v sedmdesátých letech už budou definitivně svými pány a budou točit výhradně filmy ve kterých budou mít hlavní roli. Přičemž už šedesátá léta celkem konkrétně definovaly budoucí profily obou herců - Belmondo se stane Mužem z Hong-Kongu, z Ria a Sympatickým darebou, kdežto Delon se bude prezentovat v rolích mužů mimo zákon, odpadlíků, nebo milenců. Skóre natočených snímků 60.let nakonec skončilo 38:28 ve prospěch Belmonda.
Do sedmdesátých let vstoupili oba herci společným snímkem Borsalino, gangsterkou z Marseille 30.let, kde měli rovnocenné role. Delon se na toto natáčení připravoval velmi usilovně, a to hlavně v posilovně - aby jeho muskulatura alespoň trochu obstála vedle svalnatého Belmonda. Ačkoliv se oba čas od času objevili v psychologicky složitějších rolích, diváci ve většině případů chtěli vidět svého chladného Delona a rozesmátého Belmonda. Nicméně jejich paralely nezmizely: v roce 1972 točí Delon politický thriller Zavraždění Trockého, a o dva roky později zabrousí i Belmondo do stejného žánru snímkem Stavisky. Delon si také v těchto létech naposledy „odskočí“ do Hollywoodu natočit film Štír s Burtem Lancasterem, zatímco Belmondo zůstává věrný francouzským a italským tvůrcům. Počet natočených filmů se v sedmdesátých letech mění tentokrát ve prospěch Delona - 30 ku 14.
Pro osmdesátá léta jsou u obou herců charakteristické dvě věci - jednak celkové zvolnění tempa natáčení (a s tím související pečlivější výběr scénářů), a také pravidlo co film, to hit. Bojovník, Slovo policajta, Náš příběh, Tři muži na zabití, Nebuďte policajta - to vše jsou kasovní trháky Delona. Belmondo zvedá laťku ještě výš - snímky jako Profesionál, Veselé Velikonoce, Mrchožrouti, Bezva finta a Cesta zhýčkaného dítěte se nesmazatelně zapisují do zlatého fondu francouzské kinematografie. Když Belmondo sklidil úspěch s Profesionálem, který je o tajném agentovi, který se vrací z Afriky do Paříže, aby zjednal spravedlnost, v roce 1985 přichází Delon s příběhem policisty, který se vrátí z Afriky do Paříže zjednat spravedlnost po smrti svojí dcery - snímek se jmenoval Slovo policajta. Delon toto desetiletí vyplnil deseti filmy, Belmondo devíti.
Devadesátá léta už plynou v poklidu - oba herci točí minimálně, a navíc si konečně najdou čas na plnohodnotné vystupování v divadlech. Tento návrat na prkna co znamenají svět znamená pro oba neutuchající ovace publika a uspokojení z vlastní práce. Belmondo tak stihne natočit jen šest snímků a Delon osm. Největší rozruch vzbudí jejich druhý společný snímek po dlouhých osmadvaceti letech - krimikomedie Poloviční šance, kde oba stárnoucí bardové dávají divákům vzpomenout na své dobrodružné akční filmy posledních tří dekád. Belmondo zde (prý opravdu naposledy) šplhá ve svých 65 letech po žebříku do letící helikoptéry, což šibalsky komentuje Delon: „Je to jeho nejlepší kousek.“
Nové milénium už o „svaté příšery“, jak se přezdívá ve Francii filmovým legendám, nejeví zájem - jsou zde nové tváře, noví herci, mladší i starší - Depardieu, Clavier, Reno, Dujardin, Naceri… Poctu všem starým legendám vytvoří v roce 2000 režisér Bertrand Blier - v zajímavě pojaté konverzační, někdy absurdní komedii s názvem Herci se sejde celá plejáda umělců od šedesátých let až po současnost - Delon ani Belmondo zde nesmějí chybět. Po natočení televizního filmu Kdo jinému jámu kopá, v roce 2001, postihuje Jean-Paul Belmonda na dovolené na Korsice mrtvice, ze které se jen pomalu a těžce zotavuje. Jen díky své nezměrné vůli a síle se ještě jednou, naposledy objeví jako hlavní hvězda na stříbrném plátně - film Muž a jeho pes, z roku 2008 je jeho labutí píseň, s hořkou příchutí konce jedné legendy. Přestože plány na natáčení s Belmondem měli slavní režiséři Eduardo Molinaro (TV seriál o starém invalidním policistovi, který pomáhá mladým řešit případy), Claude Lelouch (pokračování Cesty zhýčkaného dítěte) nebo naposledy Kev Adams (role starého boxera v domově důchodců ve filmu Dej si pohov, mladej), nic z toho již nebylo realizováno.
Alain Delon je na tom o něco lépe - během tří let nového milénia natočí dva kriminální miniseriály Fabio Montale a Frank Riva, které mají velmi slušný ohlas, a vykreslují starého dobrého Delona jako neohroženého stárnoucího komisaře, který má stále co říci. Kromě těchto počinů se mezi dvěma natočenými televizními filmy objevuje v roce 2008 v adaptaci komiksu Asterix a olympijské hry, kde naposledy ve své sólové roli neodolatelným způsobem ztvární císaře Julia Caesara, jehož monolog před zrcadlem protká narážkami na své nejslavnější filmy.
Oba herci se ještě jednou, naposledy, setkají před kamerami v roce 2019, při příležitosti 70. výročí časopisu Paris Match.
Zdroj: https://francouzskyfilm.cz/belmondova-nejspis-posledni-sance-tocit-film/, https://www.csfd.cz/film/1721518-delon-versus-belmondo/prehled/, https://www.csfd.cz/tvurce/2009-alain-delon/prehled/, https://www.csfd.cz/tvurce/2008-jean-paul-belmondo/prehled/
