Článek
Takových „výpůjček“ cizích motivů je na světové filmové scéně určitě mnohem víc. Copak o to, vzít původní nápad a rozvinout ho jiným směrem je leckdy i zajímavé. Ale pokud se takové nápady vydávají za originální, bez špetky přiznání původního tvůrce, je to přinejmenším neuctivé.
Sám doma versus Vánoční teror
Američtí filmoví tvůrci čas od času sáhnou po nějakém tom evropském námětu, a snaží se ho převést na americké poměry, což se jim ne vždy podaří na jedničku. Vzpomeňme třeba remake francouzského filmu Den šakala (1973, režie Fred Zinnemann / 1997, režie Michael Caton-Jones), nebo rychlá předělávka Tři muži a nemluvně (1985, režie Coline Serreau / 1987, režie Leonard Nimoy), či hodně nepovedený Růžový panter (1963, režie Blake Edwards / 2006, režie Shawn Levy). Někdy ovšem stačí vzít základní nápad, námět, myšlenku, a udělat to „jakoby“ po svém.
Pouhý rok předtím, než se Kevin McAllister v podání Macaulay Culkina bránil mokrým banditům ve filmovém hitu Sám doma, francouzský scenárista a režisér René Manzor přišel s málo známým filmem 36.15 code Père Noël (v anglicky a německy mluvících zemích byl název Deadly games, u nás Vánoční teror, nebo 3615 volejte Santovi).
Film vypráví o malém chlapci, který zůstal o Vánocích sám a po vzoru Ramba brání dům před vniknutím zlého Santa Clause. Tento film byl nedávno restaurován pod názvem Dial Code Santa Claus.
Na rozdíl od osamělého Kevina, který se bránil dvěma lupičům sám, s Thomasem zůstane na Štědrý den ještě milovaný a křehký dědeček Papy, když do jejich sídla vnikne psychopat převlečený za Santa Clause a začne je pronásledovat. Další rozdíl je v počtu mrtvol – Manzorův film nebyl nikdy zamýšlený jako rodinná podívaná, a tak v něm zemře násilnou smrtí několik lidí.
Nicméně ani tyto odlišnosti nebránily režiséru Manzorovi, aby veřejně prohlásil, že Sám doma je plagiát jeho filmu. Do jaké míry má režisér pravdu, ostatně můžete posoudit sami, dotyčný film se dá sehnat na různých streamovacích platformách.
Podraz versus Banánová slupka
Kultovní a velmi slavný americký film režiséra George Roy Hilla a scénáristy Davida S. Warda o dvojici malých podvodníků, kteří si vezmou na paškál mocného mafiánského bosse a ušijí na něj dostihový podvod, se jmenuje Podraz (v originále The sting – něco jako bodnutí, píchnutí) a jeho výroba se datuje do roku 1973. Hlavní role zde obstarali výborní herci Paul Newman a Robert Redford. Celý film se točí kolem ústředního nápadu – zpoždění vysílání výsledků dostihových závodů, a to tak, aby oklamávaný gangster uvěřil, že jeho „tipaři“ se opravdu vyznají a byl donucen vsadit velkou sumu peněz na koně, který ve skutečnosti vůbec nevyhraje.
Skvělá myšlenka. Nicméně tenhle motiv se objevil již v o deset let starším francouzském snímku Banánová slupka (Peau de banane, 1963) francouzsko-německého režiséra Marcela Ophülse, natočeném podle románu Charlese Williamse Nothing in Her Way, kde hlavní role podvodníků hrála dvojice Jean-Paul Belmondo a Jeanne Moreau. Oklamaný padouch, kterého si zde s chutí zahrál Gerd Fröbe, naletěl a přišel o peníze úplně stejným způsobem jako později v americkém filmu gangster Lonnegan v podání Roberta Shawa.
Tetovaný versus Muž který stoupl v ceně
Film Tetovaný (Le Tatoué) z roku 1968 dal dohromady dvě veliké hvězdy francouzského filmu – Jeana Gabina a Louise de Funése. Nutno dodat, že velmi nesourodé hvězdy – Funésovo živé a rtuťovité „přehrávání“ bylo v kontrastu s Gabinovým klidným až civilním projevem asi jako souboj myši s medvědem. Nicméně, v této stati nejde ani tak o herce, jako spíš o film samotný, respektive jeho námět, nebo chcete-li o jeho myšlenku. V roce 1967 byl scénárista Alphonse Boudard (mj. spolupracoval často s Gabinem když zrovna Michel Audiard neměl čas, nebo spíše náladu) pověřen napsáním filmu pro Gabina a Funése. Boudard tedy použil jednu ze svých povídek, Gégène le tatoué, a vytvořil komedii o muži, kterému slavný malíř vytetoval na záda svůj obraz, a o bohatém obchodníkovi, který chtěl mít všechna díla svého „zbožňovaného“ malíře, a to včetně onoho tetovaného muže. Boudard v průběhu psaní ale neustále narážel na různé připomínky na úpravy scénáře ze strany obou hlavních protagonistů, takže ve výsledku nakonec sám nechal soudně odstranit své jméno z titulků filmu, neboť, jak sám řekl, autorem konečného scénáře byl Pascal Jardin. Tomu se nakonec povedlo zapracovat všechny námitky obou hvězd, ale i tak režisér Denys de La Patellière natáčel Tetovaného ve velmi nepříjemné atmosféře.
Rok před natáčením filmu Tetovaný ale přichází do českých kin absurdní podobenství výjimečného scénáristy a režiséra Jana Moravce (mj. bývalý manžel zpěvačky Marty Kubišové) nazvané Muž, který stoupl v ceně – snímek s Jozefem Krónerem v hlavní roli. Film je o muži, který se vlivem náhodných okolností místo pátečního odchodu z práce k rodině ocitá ve vinárně s podivnými hosty, následující dva dny si nepamatuje a přijde k sobě až v pondělí ráno. Potud je jeho příhoda celkem běžná – nicméně pak se stanou dvě věci. Muž objeví, že má na zádech vytetovaný jakýsi obraz od známého malíře (!!!) a následně tento malíř velice originálním způsobem zemře. Króner, jehož záda tedy představují poslední dílo významného malíře, je nyní „muž, který stoupl v ceně“. Nebudu se tady rozepisovat o ději celého filmu, jen prozradím, že je to po všech stránkách výjimečný a dodnes nedoceněný snímek, na jehož realizaci se podepsal i nestor české komedie Zdeněk Podskalský, a který stojí rozhodně za shlédnutí.
Oba dva filmy se stejným námětem, nebo, chcete-li, myšlenkou, vznikly v rozpětí jednoho roku, takže se nedá jednoznačně říci, čí byl původní nápad – jisté ale je, že Alphonse Boudard napsal a vydal svou povídkovou novelu Gégène le tatoué již v roce 1965. Je tedy možné, že si ji scénárista Jan Moravec přečetl, a na jejím základě vytvořil také komediální, ale zcela odlišný příběh. Ať je to tak či onak, můžeme být jen rádi, že takové originální snímky pro potěchu diváka vznikaly (a doufám že budou vznikat i nadále).
Přísně tajné versus Muž z Acapulca
Ale abych zde nemluvil jen o celých filmech, zmíním ještě scénu z kultovního francouzského filmu Muž z Acapulca (Le Magnifique, 1973, režie Philippe de Broca) s Jean-Paul Belmondem. Tajný agent Bob Saint-Clar se má setkat se svým nadřízeným plukovníkem tajné služby, který je mu ovšem na místo setkání dopraven jako kovový balík-slisované auto. Bob Saint-Clar s ním ještě chvíli hovoří a plukovník mu odpovídá, načež mu smutným hlasem oznámí, že už nemůže v misi pokračovat, a zemře.
O jedenáct let později se rozhodla scénáristická a producentská trojice Zucker-Abrahams-Zucker, proslavená v Americe bláznivými parodiemi, rozvinout tento motiv ve svém druhém společném snímku Přísně tajné! (Top Secret, 1984, hlavní role Val Kilmer). Slisovaným nešťastníkem není nikdo menší než herec Omar Shariff, kterému z balíku pro větší umocnění komické situace trčí obličej a nohy.
A ještě jedna zajímavost – hudbu k tomuto filmu obstaral francouzský skladatel Maurice Jarre, otec slavného hudebníka Jeana-Michela Jarre.
Závěrem chci říct, že samozřejmě asi nezvládám vidět veškerou francouzskou a světovou produkci, takže je možná ještě dost podobných snímků se stejnými motivy.
