Článek
„Pánové, takhle už to dál nejde!“, starší muž v občerstvovacím podniku bouchnul pěstí do stolu, až poskočily talíře.
„Uklidněte se, Kelvine, určitě se nějak dohodneme“, druhý muž u stolu lehce poplácal rozohněného řečníka po zádech.
„A jak to asi uděláme“, rozhodil rukama oslovený, „já už v tom mám opravdu maglajz. Co si o tom myslíte vy, Celsie?“
Třetí muž sedící s nimi se chápavě pousmál: „Nedivím se vám, Fahreheinte, já už to taky nezvládám pořád přepočítávat. Ale našel jsem řešení!“
Oba muži se nedočkavě naklonili k Celsiovi: „Opravdu? Jaké?“
„Pánové, až po jídle, prosím. Dejte si ta šťavnatá křidélka, jsou výborná!“
Oba muži neochotně vzali do ruky maso a začali pomalu přežvykovat, myslíce jen na Celsiův nápad. Když byli po jídle, nedočkavě se k němu naklonili: „Tak co jste vymyslel?“
Celsius potichu pokračoval ve svém proslovu: „Pánové, aby žádný z nás nezůstal zkrátka - přece jen naše práce mají ve vědeckém světě svou váhu - navrhuji, aby se od této chvíle jednotka teploty označovala začátečními písmeny našich příjmení. Co vy na to?“
Během řeči načmáral na kus papíru před sebou tři písmena.
„Úžasné!“ vydechl Kelvin.
„Vynikající nápad“, pokýval hlavou Fahreheint.
„Tak to by tedy nešlo!“ ozvalo se od vedlejšího stolu. Všichni tři vědci se nechápavě otočili na brýlatého prošedivělého chlapíka s bradkou a vázankou.
„Kdo jste, pane, a proč rušíte naší vědeckou debatu?“ otázal se dotčeně Celsius.
„Jsem Harland Sanders, majitel téhle restaurace, a tuhle značku jsem si už dávno před vámi zaregistroval. Podívejte!“ Muž ukázal na vývěsní štít nad barem.
Překvapení vědci byli chvíli zticha. Nakonec se vzchopil Fahreheint a hlesl: „Tak to je konec, pánové, asi se už nikdy nedohodneme…“
Pomalu se zvedli a opouštěli smutně restauraci, nad jejímž barovým pultem byl velkými písmeny vyveden nápis: KFC.
