Článek
Prahu si v úterý 3. listopadu podmanila bohyně. A kdo byl v O2 Universu, možná mi dá za pravdu. Emeli Sandé předvedla vystoupení, kterému podle mě nechybělo vůbec nic. Žádná bombastická show, při níž člověk neví, jestli má sledovat zpěvačku, tanečníky, nebo světelné efekty. Právě naopak. Byl to krásně komorní večer postavený na hudbě, dvou mimořádných hlasech a atmosféře, kterou žádná technika nenahradí.
Na koncert jsem se původně těšil především kvůli Emeli. Jenže když se ukázalo, že jejím speciálním hostem bude ADONXS, dostal pro mě celý večer další rozměr. Jeho hlas totiž patří k těm, které mě v posledních letech opravdu zaujaly.
Začátek, který zaskočil i mě
Podle vstupenky měl koncert začít ve 20 hodin. O2 Universum se otevřelo v sedm, takže jsem předpokládal, že diváci budou mít dost času se usadit. Jenže ještě nebylo ani tři čtvrtě na osm a na pódiu už zpíval ADONXS.
Překvapilo mě to. A soudě podle dění v hledišti jsem zřejmě nebyl jediný. Lidé stále přicházeli, hledali svá místa, přesouvali se mezi řadami a sál se teprve postupně zaplňoval. Do toho už naplno běželo vystoupení předskokana.
Nevím, zda pořadatelé někde předem avizovali odlišný začátek jeho části programu. Na mé vstupence ale stálo 20:00, a tak mi přišlo líto, že část publika mohla o ADONXSovo vystoupení přijít. Zvlášť když rozhodně bylo o co stát.
ADONXS. Hlas, kterému se těžko odolává
ADONXSe sleduji od chvíle, kdy se probojoval na Eurovizi. Už tehdy mě zaujal nejen svým pěveckým rozsahem a jistotou, ale především barvou hlasu, kterou má naprosto úžasnou.
A teď si dovolím malou osobní poznámku. Jsem chlap na holky, ale některým mužským hlasům prostě nedokážu odolat. A ten ADONXSův mezi ně rozhodně patří.
Naživo mě v tom jen utvrdil.
Pěvecky je suverénní, dokáže na pódiu zaujmout a svůj hlas ovládá s lehkostí, která rozhodně není samozřejmá. Vedle toho jsem ale vnímal ještě něco, co mě na něm baví snad stejně jako jeho zpěv. Pokoru.
Neznám ho osobně, takže nechci předstírat, že vím, jaký je člověk. Přesto na mě působí jako muzikant, který si váží příležitostí, jež dostává, a dobře ví, že cesta od vítězství v televizní soutěži k vlastní hudební kariéře není samozřejmostí.
O to víc mě mrzelo, že musel zpívat před hledištěm, které se ještě nestihlo usadit. S nevděčnými podmínkami se ale vypořádal skvěle.
Jednu drobnou výhradu bych přece jen měl. V závěru jeho vystoupení zazněl také banger Rituál, duet, který ADONXS zpívá s Emmou Drobnou. Ta z pochopitelných důvodů nebyla s Adamem na pódiu, přesto se O2 Universem rozezněl její hlas z předtočeného doprovodu.
Přiznám se, že právě tohle mi trochu vadilo. Po předchozím výborném živém výkonu na mě použití předtočeného ženského vokálu působilo jako zbytečný ústupek. Jako by tím celé vystoupení na okamžik ztratilo něco ze své síly.
Naštěstí přišlo ještě malé grande finale v podobě Kiss Kiss Goodbye, které všechno vrátilo tam, kam patřilo.
A proč malé? Protože to opravdové překvapení na mě teprve čekalo.
Emeli Sandé. Láska na první poslech, která trvá dodnes
Je to více než deset let, co jsem se poprvé potkal s hudbou Emeli Sandé. A nebudu přehánět, byla to láska na první poslech. Láska, která trvá dodnes. O to víc jsem byl zvědavý, jak na mě její písně zapůsobí naživo.
Vysočanské O2 Universum není zrovna malý sál. Přesto v něm Emeli dokázala vytvořit téměř intimní atmosféru. Její projev byl přirozený, bez zbytečných gest a okázalosti. Když bylo potřeba, nechala hlas vystoupat do ohromující síly, jindy dokázala zazpívat tak jemně, že člověk skoro zapomněl na prostor kolem sebe.
A právě v tom podle mě spočívá její výjimečnost. Nepotřebuje publikum ohromovat za každou cenu. Stačí jí mikrofon, výborní muzikanti a písně, které mají co říct.
Její hlas je nádherně barevný, v nižších polohách sametový, ve výškách silný a naléhavý. Především ale dokáže předat emoce tak přirozeně, že člověk nemá pocit, že sleduje předem připravené vystoupení. Spíš jako by byl svědkem něčeho mnohem osobnějšího.
Byl to koncert, při kterém jsem si několikrát uvědomil, jak málo vlastně stačí, když má člověk na pódiu před sebou skutečně mimořádnou zpěvačku.
Beneath Your Beautiful. Překvapení, které se vynořilo zpoza scény
Jedním z nejkrásnějších okamžiků večera se pro mě stala skladba Beneath Your Beautiful, kterou Emeli Sandé původně nazpívala s Labrinthem.
O tom, že má v Praze zaznít společně s ADONXSem, jsem předem nevěděl. A tak mě trochu zaskočilo, když se ozval mužský hlas, ale na pódiu žádný zpěvák nestál. Chvíli jsem si dokonce myslel, že jde o někoho z doprovodné kapely.
Pak začala zpívat Emeli a během jejího úvodního partu se zpoza scény objevil ADONXS.
Překvapení bylo na světě. A především výborný duet.
ADONXS na mě tentokrát působil trochu nervózně. Ne že by se to projevilo na jeho zpěvu, ten zvládl skvěle. Spíš jsem v jeho vystupování vnímal respekt k Emeli a možná i vědomí, jak výjimečná chvíle to pro něj je.
Právě tady se mi znovu potvrdil dojem z jeho samostatného vystoupení. Pěvecky suverénní mladý muž, který přitom nepůsobí, že by považoval vlastní úspěch za samozřejmost.
Vedle Emeli Sandé se rozhodně neztratil. Jejich hlasy se krásně doplňovaly a společné provedení jedné z jejích nejznámějších písní patřilo k vrcholům celého koncertu.
A když si vzpomenu, za jakých okolností musel ADONXS večer začínat, mám pro jeho výkon ještě větší uznání.
Read All About It. Píseň, která má v mém Spotify zvláštní místo
Pokud bych měl vybrat jednu skladbu, při níž se naplno ukázalo, proč je Emeli Sandé tak výjimečná, byla by to Read All About It.
Patří k písním, které mají sílu už ve studiové podobě, ale živé provedení jim dokáže dodat úplně jiný rozměr. A právě to se v Praze stalo.
Emeli ji zazpívala s takovou naléhavostí a zároveň přirozeností, že jsem měl chvílemi pocit, jako by se celý sál soustředil na jediný hlas. Žádná přehnaná dramatičnost, žádné laciné dojetí. Jen zpěvačka, která přesně ví, co chce hudbou sdělit.
A právě tahle píseň má v mém hudebním světě mimořádné postavení. Read All About It, Pt. III je dlouhodobě pevně usazená v TOP 10 mých nejstreamovanějších skladeb na Spotify.
Možná i proto pro mě její živé provedení znamenalo tolik. Člověk si některé písně pouští roky, zná je téměř nazpaměť, a pak je najednou slyší přímo od interpreta, jehož hlas ho tolikrát provázel.
Takové okamžiky se nezapomínají.
Heaven. Lepší tečku si neumím představit
Závěr večera patřil skladbě Heaven. Právě s ní Emeli Sandé v roce 2011 výrazně vstoupila na britskou hudební scénu. A o patnáct let později se stala poslední velkou tečkou jejího pražského vystoupení.
Nemohl jsem si přát lepší konec.
Když jsem si pak celý večer v hlavě znovu přehrával, uvědomil jsem si, jak zvláštní cestu vlastně měl. Začal trochu rozpačitě, s předčasným vystoupením ADONXSe před postupně se zaplňujícím hledištěm. Pokračoval jeho výborným výkonem, potom přišla Emeli Sandé a její nádherný koncert, společný duet, který mě upřímně překvapil, a nakonec Heaven.
Odcházel jsem nadšený. Ne proto, že bych viděl největší show svého života, ale protože jsem slyšel dva skvělé interprety a zažil večer, při kterém jsem si znovu připomněl, co pro mě hudba znamená.
A jestli jsem na začátku napsal, že si Prahu podmanila bohyně, nemám důvod na tom cokoli měnit.
Emeli Sandé byla úžasná. ADONXS mě naživo utvrdil v tom, jak mimořádný hlas má. A jejich společný duet byl jedním z těch momentů, na které se nezapomíná.
Ať si o mně myslí kdo chce, co chce.
Díky Emeli Sandé a ADONXSovi jsem se ten večer opravdu cítil jako v hudebním nebi.
