Smetánka je často zkaženější než spodina

Mravně čistý, vstřícný a dobrotivý člověk se v dnešní době hledá ve společnosti jen těžko. Možná jsou nějaké výjimky, těch je ale spíš jen poskrovnu.

Při pohledu do historie se společnost dělila také nejrůzněji. Každopádně se také lidé mravně čistí a spíše altruisticky zaměření museli hledat. Podobným tématem se zabývá například i jeden z největších klasiků mezi spisovateli – Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Příkladem je jeho dílo Idiot, jehož rozhlasovou dramatizaci zde trochu rozeberu.

Samotný děj audioknihy Idiot tu přibližovat nechci a nebudu. Snad všichni z nás, kteří si prošli povinnou školní docházkou, víme, o čem tento psychologicko-filosofický román pojednává.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij v něm zkoumá mravní hodnoty lidského bytí, psychologii lidí, rozebírá trýzně i pocity štěstí. Nahlíží do lidských duší, do té „pochroumané“ Myškinovy, ale také do podstaty a mravní zkaženosti a pozlátka tehdejší ruské společnosti.

V tehdejším Rusku společnost de facto zcela postrádala tzv. střední vrstvu. Lidé tak patřili buď mezi naprostou chudinu, spodinu lidské společnosti, nebo naopak byli absolutní smetánkou. A právě mezi ni se dostal mravně čistý, zchudlý a psychicky nemocný šlechtic, kníže Myškin.

Člověk se může i na základě tohoto díla zamyslet nad otázkou, zda se děj Idiota odehrává mezi smetánkou v pravém slova smyslu, nebo jestli se smetánka svou mravní zkažeností nestává sama tou absolutní spodinou společnosti.

Samotné dílo je samozřejmě ovlivněno i tím, že sám Dostojevskij trpěl epilepsií, tedy stejně jako hlavní hrdina kníže Myškin. Tomu se stejně jako Dostojevskému neustále tato trýzeň vracela a trápila ho. Jde tedy částečně o autentický popis toho, co prožíval sám autor.

Rozhlasová dramatizace Idiota nás navíc přímo vtahuje do svého děje a probouzí v člověku samotném potřebu nejrůznějších úvah. Má výborné interpretační obsazení, kdy v ní vystupují přední čeští herci, všichni pod režisérskou taktovkou fenomenálního Josefa Melče.

V audioknize Idiot se chopili svých rolí takové herecké a interpretační stálice české scény, jakými jsou například Jan Hartl, Václav Postránecký , Jana Hlaváčová, Martin Růžek, Rudolf Hrušínský, Eduard Cupák, Taťjana Medvecká, Josef Somr, Vladimír Ráž a další. Radovan Lukavský se pak mistrovsky ujal své role v rámci „přednesu“ prologu a závěrečného epilogu.

Nutno podotknout, že rozhodně nešlo „o partu sólistů“, v níž by vynikal jeden nad všechny. Naopak. Všichni interpreti tu předvádějí naprosto vynikající výkony, výborné dialogy i monology. Navíc nejde jen o prázdné projevy, nýbrž prožité role se vším všudy.

Jejich profesionální dialogy či monology, artikulaci, smích i nářek, dokreslují zvuky a hudba, které dokáží podle potřeby přidat či ubrat na dramatičnosti.

Výborně Dostojevským vystiženou psychologii postav - jak už u Dostojevského bývá nezpochybnitelným zvykem - doplňují famózně o své já a své jsoucno právě samotní herci.

Této dramatizace románu Idiot se v roce 1982 více než zdatně ujal Josef Melč. Nahrávku vydal Radioservis, vydavatelství Českého rozhlasu.

Předloha této audioknihy, stejnojmenný román Idiot, byl poprvé vydán v roce 1868. Idiot si prošel značným množstvím zpracování, zejména pak na prknech, která znamenají svět.

Napsat bych tu o této rozhlasové dramatizaci mohl ještě opravdu mnoho, ale doporučuji každému, aby si ji raději poslechl sám. Sám jsem Idiota četl, tuto audioknihu jsem pak následně několikrát poslouchal. Zmíněnou dramatizaci mi k recenzi poskytla Audiotéka, za což děkuji.