RECENZE: Nejen Bára Hrzánová a Radek Holub nadchnou v Dobře rozehrané partii

Bára Hrzánová nastoupila divoce i elegantně roztančeným latinskoamerickým krokem na jeviště pražského Divadla Kalich v Dobře rozehrané partií a zlomila „dosavadní nudu a šeď“. Od té chvíle excelovala nejen Bára Hrzánová a Radek Holub, ale i další herci na jevišti.

Fred Kowinski (Radek Holub) je egoistický vdovec, starý morous, válečný veterán z 2. světové války, uctívající Winstona Churchilla, vlk samotář a „nefungující“ děda, který nesnese společnost, především pak hospodyně, které mu syn „dodává“ jak na běžícím pásu, ale žádná nevydrží toho „plesnivého dědka“ více než jen pár hodin.

Rosalinda (Bára Hrzánová) je hospodyně, skvělá kuchařka, roztančená uklízečka i skvělá šachistka, dcera válečného veterána z 2. světové války, ale Němce, a italské matky.

Kdo by čekal, že by mohla v bytě toho dědka něco změnit… Zatímco v první části příběhu vše nasvědčuje, že toho egoistického samotáře a jeho domácnost nikdo nezmění, druhá část…

Ale co, na to už si jděte sami a nechte se herci vnést do světa zapšklého vdovce, který miluje samotu a uznává jen partie šachu a vzpomínky na vojenskou minulost se svým nahluchlým kamarádem Waltem (Lukáš Jurek), nerozumí si se synem, s hospodyněmi, vídat vnoučata nechce…

Barbora Hrzánová a Radek Holub si jako svou novou společnou inscenaci vybrali na českých jevištích již prověřenou, výborně napsanou komedii Dobře rozehraná partie, na níž se opět sejdou s vyhlášenou režisérkou Lídou Engelovou, se kterou mají za sebou už několik úspěšných spoluprací.

Dobře rozehraná partie v sobě skrývá velké téma, a to sílu přátelství, zájmu o sebe navzájem, ochoty si pomoci a být si na blízku, i když to kolikrát není zrovna jednoduché, ale o to cennější je nahlížet na to s humorem. Hru napsal komediograf Stefan Vögel, sám kabaretiér, který umí dobře pointovat jak slovně, tak situačními gagy. Je jímavá, směšná, místy hluboká, tedy přesně taková, jaká by měla být hra, v níž se herci mohou pustit za hranice svých životních a hereckých zkušeností.

Hlavním hrdinou této brilantní konverzační komedie je zatrpklý stárnoucí vdovec Fred Kowinski, který dávno propadl pocitu, že nic v současném světě pro něj nemá smysl a nestojí za to se vídat s druhými lidmi, tedy kromě starého kamaráda, s nímž se pravidelně potkává na partii šachů. Nezmůže s ním nic ani jeho syn, ani najaté hospodyně, s nimiž se Kowinski vždy velmi rychle rozloučí. Až do jeho neměnného morousovitého života vstoupí temperamentní hospodyně Rozalie a rozehraje s ním svoji partii, a to nikoliv na šachovnici, v níž se navíc hraje podle jejích pravidel!

Povedená divadelní hra rakouského dramatika Stefana Vögela, která se odehrává ve Velké Británii zhruba dvacet let po konci 2. světové války, ve své podstatě naráží na problematiku stále živou a aktuální v každé době - na rodinné a společenské vztahy, samotu, (ne)chuť do života…

Režisérskou taktovku drží v rukou zkušená režisérka Lída Engelová, pod jejímž vedením srší herci vtipem, humornými situacemi, když k tomu přidají i ty latinskoamerické taneční kreace (Bára Hrzánová), herní rozčilení i humor, vše dává ve svém celku dohromady velmi povedenou divadelní hru.

Dlužno podotknout, že v roli další hospodyně se publiku představuje Barbora Mošnová, která si střihne i zpěv ze slavné My Fair Lady, v roli syna Freda Kowinskiho pak alternují Antonín Holub a Roman Tomeš.

Je už jen na vás, zda se na tento divadelní kousek rozhodnete jít a posoudit jej sami. Za mě jde o velmi zdařilou komedii ze života, plnou skvělých dialogů, které v podání výše zmíněných herců nenechají divákovy bránice v klidu, stejně jako jej donutí k přemýšlení o lidském životě, osamění, smutku i radosti. Za mě určitě palec nahoru!