Článek
„Pojeďme na Jamajku! Je to krásná, levná a bezpečná země!“ prosil mě můj společník koncem roku 2019, když jsme vybírali další cestovatelský zážitek. Po kratším váhání jsem souhlasil a do země reggae, bělostných pláží, horkého počasí a potomků afrických otroků jsme přece jen vyrazili. Ukázalo se, že ze tří předpokladů mého společníka byl pravdivý pouze jeden.
S bezpečností na štíru
Začnu od konce. Podle renomovaného serveru Numbeo je index kriminality v Kingstonu, hlavním městě Jamajky, 69,08, tedy zhruba třikrát vyšší než v Praze. Mezi 380. srovnávanými metropolemi se z hlediska bezpečnosti řadí na 355. místo, zatímco Praha je 28. Z pohledu Středoevropana se tedy ocitáme v naprosté džungli, kde zákony platí jen na papíře a ochrana turistů je přinejmenším pochybná.
Na skoky z útesů do laguny se poblíž města Negril stojí fronty.
V takové situaci je základ být dobře informovaný a připravený na veškeré problémy. K tomu patří zejména nechodit naproti nebezpečným situacím, vyhýbat se odlehlým a přístavním čtvrtím, hlavně v noci, a rozhodně nevyhledávat (ani slovní) konflikty. Ostatně podobné zásady platí všude na světě. Kdyby to někoho zajímalo, tak podle dostupných hodnocení patří k nejbezpečnějším metropolím na naší planetě Abú Zabí a naopak nejhorší situace je v Johannesburgu a Pretorii.
Ale zpět k Jamajce. Pro běžného cestovatele představují riziko především dvě věci. První z nich jsou tzv. „road taxi“ – osobní automobily fungující jako veřejná doprava, které nabírají cestující na určených místech. O ceně je však potřeba smlouvat, a rozhodně je to lepší předem. Cestou z Montego Bay na severozápadě ostrova do nejzápadnějšího městečka Negril jsme udělali tu chybu, že jsme vyjednávali až po cestě. Být v zamčeném autě s několika dalšími cestujícími a řidičem, který vypadal, že by neměl problém nás spoutané předat svému mafiánskému bossovi, když mu nezaplatíme, kolik chce, bylo velmi nepříjemné. Nakonec jsme zaplatili dvakrát víc, než jsme chtěli.
Vody v okolí ostrova Jamajka jsou domovem celé řady druhů tropických ryb.
Další dobrou praxí je vyměnit si peníze za jamajské dolary. Na Jamajce platí dvě měny, jamajský dolar a americký dolar. Spousta turistů používá americké dolary, které jsou jednak více ceněné, jednak signalizují místním podvodníkům (kterých je tu spousta), že jste patrně méně zkušený turista. Můžou po vás tak chtít automaticky víc peněz a v nejhorším případě se můžete stát i obětí přepadení. Na Jamajce to bohužel není zase tak neobvyklé.
Bezkonkurenční přírodní krásy
Jamajka je poměrně zalidněný ostrov – s necelými třemi miliony obyvatel je tu hustota zalidnění asi dvakrát větší než v České republice. Spousta z nich se ovšem koncentruje ve velkých městech a jejich okolí, takže v horách a některých částech pobřeží je relativní klid. Jen v aglomeraci hlavního města Kingston žije více než třetina obyvatelstva celé Jamajky, asi stejně jako v Praze.
Naší základnou se stalo město Montego Bay. Tady jsme navštívili známou ptačí rezervaci Rocklands Bird Sanctuary. Její největší atrakcí jsou kolibříci, kteří si už tak zvykli na návštěvníky, že je můžete krmit přímo z ruky. Severní pobřeží Jamajky navíc nabízí neuvěřitelné výhledy na sytě modrý Karibik, které se prostě neomrzí.
Naším domovem se stalo město Montego Bay, druhé největší na Jamajce, s kouzelnými výhledy na neskutečně modrý Karibik.
Po přesunu do města Negril, za nějž jsme zaplatili nekřesťanský peníz, jsme vyzkoušeli místní vyhlášené pláže, skoky z útesů, projížďky na koních a samozřejmě vyhlášený jamajský rum. Nebyl špatný, s mým společníkem jsme se však shodli, že nejsme piráti a tenhle zážitek po zbytek naší návštěvy oželíme. Možná ho chtělo dochutit střelným prachem, jako to dělával Edward Teach, asi nejslavnější pirát, jenž v téhle oblasti kolem roku působil. Patrně ho znáte pod přezdívkou Černovous.
U města Ocho Ríos, jež leží na druhou stranu od Montego Bay, zase nelze vynechat místní Blue Hole – lagunu s vodopády a jezírky nabízející vyloženě pohádkové scenérie. Ještě předtím ale vyjedeme kousek do hor nad městečko Falmouth, a sjedeme si kus řeky Martha Brae na bambusových vorech. Funguje to podobně jako v Benátkách gondoly: prostě jen sedíte, kocháte se okolními panorámaty, a plavidlo ovládá někdo jiný.
Některé resorty na západním pobřeží Jamajky působí až pohádkově.
Jamajka asi není úplně typická destinace, kterou by si laik spojoval s vodopády, najdeme jich tu však celou řadu. Mě osobně nejvíc zaujaly vodopády Reach ležící na úplném východě Jamajky, zatímco mého společníka okouzlily vodopády Island Gully nad už zmíněným městečkem Ocho Ríos. Za zmínku stojí i mnohé další, například YS, Konoko, Mayfield, Somerset, Cane River, Reggae, Nanny nebo Nonsuch, které se nacházejí na severovýchodě. Chtělo by to aspoň dva roky prázdnin, abychom stihli navštívit všechny.
Bez peněz na Jamajku nelez
Dva roky prázdnin bohužel nemáme, a tak se přibližuje čas našeho odletu. Místní kulturu, hudbu, tancování, místní twerkující dívky i přírodní krásy jsme si za dva týdny vychutnali více než dost. Naše peněženky ovšem zejí prázdnotou. Vedle suvenýrů a restaurací, v nichž jsme věru nešetřili, je hlavním důvodem místní kultura spropitného.
Na vině jsou hlavně Američané, nejčastější návštěvníci Jamajky, kteří jsou z domova zvyklí dávat spropitné úplně všude. Ve výsledku tak musíte dávat spropitné nejen v restauracích, v taxi, na lodi nebo průvodcům u vodopádů, ale i lidem, kteří vám jen během minuty na ulici poradí, jak něco funguje nebo kam máte jít. Pokud peníze nedáte, stáváte se veřejným nepřítelem. Jeden takový případ spropitného nás vyšel v průměru na 2000 jamajských dolarů, tedy asi 350 Kč.
Vodopády na řece Dunn byly na náš vkus trochu přelidněné.
A ono se to nasčítá. Navíc při odletu platíte další turistický poplatek, čistě za to, že Jamajku opouštíte. Není vám účtovaný zvlášť jen tehdy, pokud letíte do USA nebo do Kanady; v takovém případě je už započtený v ceně letenky. My letíme do Paříže, takže se uhrazení 35 (amerických) dolarů za osobu nevyhneme. Naštěstí jsme o tomhle poplatku byli informováni už před cestou a peníze na něj nám zbyly. Jsou naše úplně poslední. Jamajka sice není kdovíjak drahá, ale jak už bylo řečeno, platíte na každém rohu. Tolik tedy k její pověsti coby finančně dostupné destinace.
Nejlepší a nejhorší z Jamajky
Na závěr jen pár stručných doporučení. Chcete-li platit hotově, což je na mnoha místech stále nevyhnutelné, vyměňte si peníze za jamajské dolary, ne za americké. Dávejte spropitné v přijatelné výši, ideálně ne víc než 2000 jamajských dolarů. Ubytujte se mimo Kingston, který není tak bezpečný jako jiná města. Zejména lze doporučit oblast kolem města Negril, kde jsou i nejkrásnější pláže, možnosti výletů na lodích, potápění nebo i ideální prostředí pro projížďky na koních. Ideální doba pro návštěvu je během naší zimy, kdy se teploty pohybují jen kolem třicítky a je i mnohem méně srážek.
Kolibřík červenozobý (Trochilus polytmus) se vyskytuje pouze na ostrově Jamajka. Je i jedním z jejích státních symbolů.
Naopak buďte obezřetní při jednání s neznámými lidmi na ulicích, zejména v Kingstonu a v případě, že vám někdo nabízí nevyžádané služby, třeba výměnu peněz. Úplně se tomu vyhněte v noci a na odlehlých místech, především pokud jste sami. Ono to zní jako samozřejmost, ale turistů, kteří se takovým doporučením neřídí, rok od roku přibývá. Nejste sice v Jižní Africe, kde se vám mimo Kapské Město může stát cokoli i za bílého dne, ale ani v bezpečné střední Evropě. Můžete skončit všelijak.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
