Článek
Rakouský císař Ferdinand I. (jako český král Ferdinand V.) vyhlásil 7. září 1848 tzv. „Grundentlastungspatent“. Tímto dokumentem zrušil v zemích monarchie poddanský svazek, robotu i další vrchnostenské povinnosti.
Vydání tohoto patentu je v českém prostředí vnímané jako zlomový okamžik, kterým se nadobro loučíme se středověkým uspořádáním. Otevírá totiž cestu k moderní občanské společnosti, majetkovým jistotám a obecní samosprávě.
Najednou se z lidí, kteří po dlouhá staletí podléhali vrchnosti, stávají svobodní hospodáři a právně definovaní občané.
Nešlo přitom o pouhý symbol či slavnostní deklaraci – patent měl zcela konkrétní právní účinky a zcela změnil každodenní život milionů lidí. Není divu, že se 7. září dodnes připomíná jako jeden z nejvýznamnějších mezníků českých moderních dějin.
Nevolnictví a poddanství: proč nestačil rok 1781
Často se setkáváme s tvrzením, že „nevolnictví přece zrušil už Josef II.“ Je to sice pravda, Josef II. však zdaleka nevyřešil celý problém.
Jeho patent o zrušení nevolnictví z 1. listopadu 1781 skutečně odstranil přímou vazbu rolníka na vrchnost. Ta mu do té doby určovala, zda se smí oženit, vystěhovat z města nebo třeba změnit povolání. Od té chvíle mohl poddaný volněji cestovat a rozhodovat o svém osobním životě.
Jenže staré poddanské břemeno přetrvalo: robotní povinnosti, desátky, dávky v naturáliích a především vrchnostenská správa půdy i vesnice.
Lidé sice měli osobní svobodu, ale hospodářsky i právně zůstávali podřízeni svým pánům. Teprve až rok 1848 přinesl zrušení těchto vazeb.
Proto je důležité rozlišovat mezi nevolníkem, který byl nesvobodný člověk, a poddaným, který už měl značnou volnost, ale stále plně podléhal břemenům a úřadům vrchnosti.
Tento ohled často přehlížíme, je však klíčem k pochopení rozdílu mezi oběma epochami. Teprve rok 1848 můžeme brát jako počátek společnosti, jak ji chápeme dnes.
Odvážný mladý poslanec a horké léto ve Vídni
Rok 1848 byl v celé Evropě obdobím revolucí a otřesů. V habsburské monarchii byl kvůli tomu svolán říšský sněm ve Vídni, který měl hledat řešení palčivých sociálních i národnostních otázek.
Právě zde vstoupil do dějin tehdy sotva čtyřiadvacetiletý Hans Kudlich, poslanec z Opavska, který se nebál přednést odvážný návrh: úplné zrušení poddanství.
Čtyřiadvacetiletý poslanec Hans Kudlich na dobové kresbě.
Jeho iniciativa vycházela z reality venkova, kde robotní povinnosti a dávky působily nesmírnou nespokojenost. Kudlichův návrh se na říšském sněmu setkal s nejistotou a napětím.
V zaplněné Zimní jízdárně Hofburgu se debatovalo dlouho a často chaoticky – poslanci se hádali o každou formulaci, konzervativci varovali před „rozvratem majetkových poměrů“, liberálové zdůrazňovali nezbytnost reformy.
Samotné hlasování pak proběhlo dramaticky, těsnou většinou, a bylo doprovázeno bouřlivými reakcemi. Doporučeno bylo návrh schválit.
Konečné slovo měl císař, a tak byla osudná otázka svobody rolníků v rukou panovníka, který se rozhodl návrh podepsat. Mimochodem o měsíc později se musel kvůli nepokojům celý sněm přestěhovat do klidnější Kroměříže. Právě v téhle souvislosti jej dnes známe nejvíc.
Obsah patentu ze 7. září
Samotný dokument, známý jako Patent o zrušení poddanství a odlehčení pozemků, měl podobu právního textu, který jasně vymezoval, co z dřívějšího uspořádání se ruší a co se ponechává.
Zanikl poddanský poměr – tedy nerovný vztah mezi vrchností a rolníkem. Odpadla také povinnost roboty, která znamenala bezplatnou práci na panské půdě, a zrušeny byly i četné naturální dávky.
Patent sjednotil právní režim půdy: bez ohledu na to, zda šlo o panský nebo selský pozemek, nyní podléhal stejným právním pravidlům. To vše znamenalo obrovský skok vpřed. Ze dne na den zmizely povinnosti, které tvořily každodenní realitu venkovského života po staletí. Není divu, že to přinášelo řadu nejistoty.
Patent však představoval pouze rámec doporučení pro další kroky. Jeho praktické naplnění vyžadovalo zejména finanční vyrovnání mezi rolníky a vrchností. Proto o necelý půlrok později následoval prováděcí patent ze 4. března 1849, který podrobně stanovil, jakým způsobem se poddanství fakticky vykoupí.
Císař Ferdinand I. (a český král Ferdinand V.), který patent o zrušení poddanství schválil.
To císaři zaručovalo, že odpor šlechty nebude tak výrazný. Od prosince 1848, kdy musel Ferdinand abdikovat, byla navíc císařem jeho jen 18letý synovec František Josef I. Prováděcí patent už tedy podepisoval on. Byl to další symbol bouřlivých změn v monarchii a jejího vstupu do nové éry dějin.
Jak se rolníci vyvazovali z poddanství
Zrušení poddanství ovšem nebylo zdarma. Rolníci se museli ze svých závazků vyvázat.
Výše vyvazovací částky se obvykle počítala jako dvacetinásobek dosavadních ročních dávek – tedy suma, která přibližně odpovídala dvaceti letům robotních či naturálních povinností.
Aby nebyla tahle zátěž příliš drtivá, bylo rozhodnuto, že jedna třetina bude rolníkům odpuštěna (vrchnosti se vzdaly části nároku). Druhou třetinu zaplatil stát z veřejných prostředků a jen poslední třetinu musel složit samotný hospodář.
Pro mnohé to znamenalo nové finanční břemeno a vznikly i situace, kdy si sedláci museli na vyvázání půjčovat a zadlužili se. V praxi ovšem platili pouze za necelých sedm let z původních dvaceti.
Přesto i tato „draze zaplacená svoboda“ byla chápána jako nevyčíslitelný přínos. Sedlák se stal skutečným vlastníkem své půdy, mohl o ní rozhodovat, prodávat ji, odkázat potomkům nebo ji rozdělit.
Tím se otevřela cesta k modernímu hospodaření a k rozvoji venkovské ekonomiky. Ale i ke složitějším vlastnickým vztahům.
Konec patrimonií a začátek obcí
Jedním z méně nápadných, ale zásadních důsledků bylo zrušení patrimoniální správy.
Až do roku 1848 měl pán nad vesnicí nejen hospodářskou, ale i soudní a správní moc. Rozhodoval o sporech, schvaloval sňatky, vedl tresty za drobné přestupky, určoval práva i povinnosti svých poddaných.
Patentem tato moc zanikla. Soudnictví přešlo do státní sféry a vznikly nové okresní soudy.
Správa obcí se přesunula na volená obecní zastupitelstva, která se začala formovat v následujících letech. Zároveň se zavádělo tzv. domovské právo, které určovalo příslušnost člověka k obci, místo dřívější vazby na panství.
Nebyla to jen administrativní změna. Právě obec se stala institucí, kde se lidé mohli ucházet o veřejné funkce a poprvé se podílet na rozhodování. Jediným garantem práva se stal stát.
Zejména venkovanům to otevřelo do té doby nevídaný svět. Svým způsobem podobný jako po Sametové revoluci o 141 let později.
Co si dnes připomenout
Zrušení poddanství samozřejmě nepřineslo ráj na Zemi. Lidé se dál potýkali s chudobou, zadlužením i sociálními nerovnostmi. Změnila se ovšem základní pravidla hry.
Člověk přestal být součástí půdy a panství a stal se právním subjektem, který mohl jednat sám za sebe. To mělo obrovské dopady: umožnilo rozvoj kapitalistického hospodářství, stěhování za prací do měst, růst průmyslu a také nové politické aktivity.
Bez roku 1848 by nepřipadal v úvahu rozmach české politiky druhé poloviny 19. století, obecní volby nebo vznik občanských spolků. Právě tyhle možnosti nakonec vedly k osamostatnění českého státu.
Proto má smysl si 7. září připomínat nejen jako historickou zajímavost, ale jako den, kdy se miliony lidí v českých zemích staly skutečnými občany. Od roku 1848 to trvalo jen tři generace i k úplné politické svobodě.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
