Článek
Taky jste si všimli toho, že pokud nepijete alkohol, jste společensky naprosto vyřízeni? Jelikož ho pravděpodobně pijete, asi jste si toho nevšimli. My abstinenti to ovšem máme v českém prostředí hodně těžké. Sice nás přibývá, ale jelikož máme rodiny a tím pádem jsme v kontaktu i se staršími generacemi, je to někdy vyloženě utrpení. Já si třeba nevymýšlím výmluvy typu, že řídím nebo že jsem těhotný (věřím, že ani jedno mi nehrozí), takže je to souboj mé vůle s nátlakem okolí. Někdy dost nevybíravým.
Do jedné a do druhé nohy
Vnějšímu pozorovateli by se zdálo, že se bez alkoholu v české kotlině neobejde takřka nic. Odmaturovali jste? Úspěšně jste složili zkoušky v autoškole? Narodilo se dítě? Někdo zemřel? Vidíte se s kamarádem po deseti letech? Reakce je vždycky stejná – to se musí zapít!
Úplně nejhorší jsou v tomhle ohledu Velikonoce. Když je třeba trávíte v chatové osadě nebo někde na vesnici a obcházíte s pomlázkou všechna stavení, děti dostanou čokoládu a vy panáka. Do jedné, do druhé, někde i do třetí nohy. Není divu, že někteří z účastníků koledy najdou cestu domů až v pozdních večerních hodinách. A taky proto se v řadě rekreačních oblastí šupá už v neděli, protože tak existuje určitá šance, že v pondělí dojedou bezpečně domů.
Když se k takovému podniku nachomýtne abstinent, koukají na něj ostatní jako na vraha, že se s nimi nenapije. Argument, že mi do toho panáka můžou nalít klidně čaj nebo limonádu (nebo čistou vodu, bude to vypadat jako vodka, akorát mít mnohem lepší chuť), z nějakého záhadného důvodu neobstojí. Naštěstí tito lidé nepocházejí z kmenů, kde by odmítnutí pozvání znamenalo smrtelnou urážku, takže takovou akci přežívám bez úhony. Ovšem nadšení ze mě nejsou.
Velikonoční akce obvykle dopadají tak, že spousta lidí najde cestu domů pozdě a ve značně podroušeném stavu.
Proč lidé pijí?
Teď si představte, že by podobně módní jako alkohol byla nějaká jiná droga. Myslím, že už v případě kouření cigaret by velká část lidí proti takové praktice drsně protestovala. Představte si, že byste obcházeli na Velikonoční pondělí vesnici a v každém domku byste si museli s paní domu vykouřit jednu nebo dvě cigarety. Za dopoledne by to dělalo klidně celou krabičku, podle velikosti obce.
Zní to hodně divně, že? Původně mi bleskla hlavou představa, že by si lidi společně třeba píchali heroin, ale to už dost šokovalo i mě samotného. Přitom o tom, že alkohol v jakékoli míře prostě škodí, se dávno ví. Nedávné studie dokonce naznačují, že konzumace vína není úplně bezpečná v jakémkoli množství. A přesto ji bereme jako něco úplně normálního.
Jak tedy vznikla zakořeněná představa, že je běžné trávit polovinu dne v pozměněném stavu vědomí? Když si vezmete, že třeba sedm hodin spíte a dalších sedm hodin jste pod vlivem alkoholu, vnímáte všechno kolem sebe naplno jen deset hodin za den. To je stěží čtyřicet procent času.
Právě v tom asi bude zakopaný pes. Nemusíte mě vyloženě citovat v odborných článcích, nicméně můj názor je takový, že lidé u nás obecně nejsou spokojeni se svým životem, a proto ho nechtějí plně vnímat. Nejsou psychicky vyrovnaní, spousta věcí je frustruje, a nedokážou se jim postavit čelem, natož je smysluplně řešit. Zároveň ale rádi ukazují světu tvář přesně opačnou, a komukoli, kdo si psychické problémy přizná a řeší je, se vysmívají. Viz například běžné opovržení vyjadřované v diskuzích vůči skutečnosti, že v USA má každý člověk svého psychologa.
Proto podle mě lidé pijí alkohol. Aby mohli předstírat, že je jejich život naprosto v pořádku, a nemuseli nic řešit. Je to dost nepochopitelná mentalita, přijde mi ale, že hodně rozšířená.
Tahle země není pro abstinenty
Je zřejmé, že do společnosti (lehčích či těžších) alkoholiků zapadne někdo, kdo alkohol odmítá, je velmi těžko. Může se o to pokoušet jinými způsoby, například být zábavný nebo inspirativní. I tak bude pořád narážet na problém, že nechce užívat drogu, která je u ostatních v módě. Podvědomě jim tak dává signál, že mezi ně nepatří.
A my přece chceme mezi ostatní patřit! Když přijdeme na nějakou akci, do nějaké společnosti nebo klidně jenom do hospody, chceme, aby na nás ostatní byli zvědaví. Abychom si s nimi dobře popovídali, seznámili se, zasmáli. Takhle vznikají všechny typy mezilidských vztahů. Bez nich jsme v háji – nebo snad ne?
V pravěku jste bez své tlupy neměli šanci přežít, takže jste tolerovali i její ujeté praktiky. Dneska vám může být ukradená. Jenže ne tak docela.
Pravda je taková, že dnes už navazování mezilidských vztahů není pro přežití nezbytné, jako tomu bylo v minulosti. Když vás v pravěku odehnala vaše tlupa, byli jste vyřízení. Nikdo v noci nehlídal vaši jeskyni, nikdo vám neulovil mamuta, nikdo se o vás nepostaral. Nikdo vám nedal k dispozici oheň, a statisíce let ho lidé sami neuměli rozdělat. Muž ještě mohl teoreticky nějakou dobu přežívat, protože se přece jen dokázal nějak uživit a ochránit, ale žena zahynula v řádu dní. Ostatně proto je dodnes u žen výrazně častější tendence zapadnout a pokud možno nevyčnívat. Nikoho nenaštvat.
To jsem ale trochu odbočil. Jde o to, že evolučně jsme pořád ti pravěcí lidé, kteří si nechtěli ostatní znepřátelit. Mentalita tlupy a mentalita outsidera je tu s námi pořád. Uběhlo příliš málo času na to, abychom se jako druh změnili.
Život na okraji
Jestliže mezi těžkými alkoholiky přibývá bezdomovců a lidí žijících takzvaně na okraji společnosti, u abstinentů můžeme sledovat podobný proces. Je to stav, který není obvykle spojen s existenční krizí, psychické problémy vám ovšem může nadělit měrou vrchovatou.
Dneska se vám nic nestane, když ty mezilidské vztahy nebudete navazovat. Třeba v Praze můžete teoreticky žít sto let, aniž byste se s někým dali do řeči. Budete mít dost peněz, budete mít kde bydlet, budete mít co jíst. Pokud vám není příslušný styl proti srsti, můžete mít i sex. Můžete navštěvovat každý týden nějakou kulturní akci, nebo si zajít na fotbal. Můžete navenek prosperovat.
Nade vši pochybnost už ale bylo prokázáno, že člověk bez zdravých sociálních vazeb nikdy nebude psychicky v pořádku. On by teoreticky mohl být, ale vyžadovalo by to obrovskou sílu osobnosti. Nikdy o sobě nepochybovat. A pokud takovou sílu osobnosti máte, nevyhnutelně k sobě přitáhnete ostatní lidi, a ty vazby si vytvoříte. I když třeba ani nechcete.
Je tedy potřeba alkohol pít?
Je to paradoxní, ale ač abstinent, mohl bych tenhle článek uzavřít výrokem, že alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Když ho pijete moc, skončíte na ulici. Když ho nepijete vůbec, přijdete o kamarády. Tak prostě pijme tak, abychom se nikoho nedotkli, a je to, ne? Jenomže žijeme v postmoderní společnosti, kde začínají být možné věci, jež byly dřív nemyslitelné.
Myslím si, že přes všechny problémy dneška žijeme v nejlepším světě, který kdy byl. Už není špinavý středověk, ba ani socialismus, kdy posunutý stav vědomí mohl být jediný způsob, jak ty šedivé a nepříjemné dny v klidu přečkat. Jsem dalek toho, abych tvrdil, že je vše zalité sluncem. Problémy, které dnes řešíme, jsou ale ty nejmenší v lidských dějinách.
Deprese lidé často léčí drogami. A je to hrozný pocit, že lepší řešení jim společnost obvykle nedokáže nabídnout.
Nepřijde mi nijak nepravděpodobné, že se naše společnost během pár desítek let promění tak, že být abstinent bude standard. Lidi budou schopní se usmívat a smát, i když zrovna nejsou pod vlivem, a užívat si svět takový, jaký je. Budou na sobě chtít pracovat a čelit všemu, co jim život přinese, bez podobných berliček. Dokonce se k sobě i chovat hezky.
Vždyť když se nad tím zamyslíme, je pití alkoholu (a vůbec užívání jakýchkoli drog) směšné. Já osobně chci vždycky vnímat všechno při plném vědomí. Tak si to přece nejvíc užiju. A taky rychle poznám, co stojí za houby a co už nechci opakovat, nebo co nezvládám, a můžu na tom hned zapracovat. Být opilý mi jednoduše přijde strašně neefektivní. Je to mrhání časem.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
