Článek
Celé to začalo na našem pětitýdenním výletu do USA. Půl roku jsem se těšil na Sochu svobody, floridské aligátory a poker v Las Vegas, ale netušil jsem, co mě tam čeká. Z jednoho z mých společníků se totiž vyklubal čistokrevný sadista.
„Dej si už konečně ten Double Cheeseburger, kámo. Čtyři tisíce kalorií, ti říkám, že to nemáš šanci sníst. To něco uvidíš, až ti to přinesou!“ Podmračeně jsem na Pavla vzhlédl od cibulových kroužků, které nám v Denny’s jako obvykle vnutili, jako by neměli v nabídce třicet jiných předkrmů. Jeho oči hořely nedočkavostí, jestli se mu povede mě vyprovokovat. „Já si dám, na co mám chuť,“ odtušil jsem a snažil se s chirurgickou přesností napíchnout na vidličku jeden kroužek, „holt tenhle týden to bylo vždycky to kuře na bourbonu.“ „Já tě k tomu jednou donutím, když už v tý Americe jsi,“ zasmál se Pavel fanaticky. Zoufale jsem rozhodil rukama a cibulový kroužek mi z vidličky odlétl až k hispánské rodince u vedlejšího stolu. Jídlo zdarma tito dobří lidé neocenili, a tak jsme se dočkali spršky nadávek, ze kterých jsem se červenal i já, jehož španělština končí u vět typu Hola amigo.
Restaurace Denny's, kde jsme se v USA pravidelně stravovali, nabízí i méně vydatné pokrmy. Burgery jsou však z nějakého důvodu nejoblíbenější.
Pavla v dalších dnech nadšení bohužel nikterak neopouštělo. Ať už jsme si zrovna prohlíželi místo, kde se podepisovala Deklarace nezávislosti, slavný puklý zvon ve Filadelfii, rodný dům Edgara Allana Poea nebo aligátoří farmu na Floridě, vždycky si našel chvilku, aby mi vyprávěl o kalorických hodnotách té večeře, kterou mi chtěl vnutit, přičemž postupně začínal působit, že po návratu do Čech snad požádá o akreditaci a bude o Double Cheeseburgeru nabízeném řetězcem Denny’s přednášet na Karlově univerzitě.
„Vejdeš se do něj, protože jsi ještě neměl ten Double Cheeseburger!“ Škubl jsem sebou a uvědomil si, že nejsem ve snu. Posledních pár dní to začínalo být náročné, protože o Double Cheeseburgeru se mi pravidelně zdálo: první noc jsem se ho pokoušel sníst, jenže při pokusech strčit ho do pusy byl burger stále širší a širší, až už mi nestačila nejen ústa, ale ani zorné pole, druhou noc mi nepřinesla servírka burger, ale burger servírku, a třetí noc jsem já sám byl tím burgerem. Nelze se asi divit, že jsem z toho začínal být poněkud otrávený. Oblékl jsem si triko, o kterém byla řeč a bez kterého by mě prudérní obsluha akvaparku nepustila na lanovku. „Večer si ten burger dám,“ vzdychl jsem rezignovaně, „a už mi s tím dej pokoj.“ Pavel se už nadechoval, ale zachytil můj pohled a po zbytek dne už neřekl raději nic.
Hamburgery jsou v USA fenomén. Některé formy jejich marketingu jsou povedené, některé o něco méně.
Nebýt výhledu na večerní kalorickou vraždu, mohl to být opravdu krásný den. Slunce svítilo ostošest, palmy se lehce pohupovaly ve větru, všude zněly letní hity, výskání dětí a volání racků a my jsme se nechávali unášet na kruzích a matracích vodními proudy, sjížděli tobogány a vychutnávali si léto.
***
I přes slib, který jsem v zoufalosti vyřkl, se mi dařilo kalorickým svodům odolávat až do posledního dne. Naplánovaná zpáteční cesta přes New York a Paříž se celkem vlekla; zážitků jsem už byl přesycen a těšil se domů. Když jsme vystoupili na pařížském letišti, s nadšením jsem se vydal do útrob letiště, natěšený na francouzské bagety, palačinky, bujabézy a vůbec vše, co tato civilizovaná země nabízí. V první chvíli jsem nechápal, co vidím, ale to žlutočervené logo se nedalo s ničím splést. Francouzský a (o dost menší) anglický nápis zněl: „Otevíráme první restauraci Denny‘s v kontinentální Evropě. Přijďte ochutnat pravou Ameriku!“
Ve zlé předtuše jsem se ohlédl. Pavel stál za mnou a šklebil se od ucha k uchu.
