Ať muži a ženy boxují dohromady. Máme snad rovnoprávnost

Žena, která dává moc silné údery

Pařížskými olympijskými hrami v poslední době hýbe skandál, který zahájila italská boxerka Angela Cariniová. Ta odstoupila ze zápasu play off osmifinále olympijského turnaje proti Alžířance Imán Chalífové po pouhých 46 sekundách. Její soupeřka jí totiž zasadila dvě tvrdé rány, které byly takového kalibru, že to Cariniová „v životě necítila“ a musela si „zachránit život“. Jestli vám ještě pořád nepřipadá nic podezřelé, nezoufejte. Celou situaci si pomalu osvětlíme.

Předem bych rád zdůraznil, že pokud se někdo věnuje boxu, což je tvrdý a náročný bojový sport, který předcházel všem MMA, kickboxům a podobným šílenostem moderní doby, lze (a věřím, že právem) očekávat, že se jedná o člověka, který je schopný tvrdé rány rozdávat, ale také přijmout. Je přitom naprosto lhostejné, zda jde o box mužský, ženský, dětský nebo zvířecí. Vždy se najde někdo, kdo bude na vás prostě moc silný. Ať začnete dělat jakýkoli bojový sport, první, co se naučíte, je, jak se bránit útokům soupeře, jak padat, abyste si nerozbili pusu, a že ve skutečně vyhrocené situaci je kolikrát nejlepší strategií jednoduše utéct. Italka tuhle poslední strategii na olympiádě zvolila, mám však pochybnosti o tom, zda byla správná. Nechala se také slyšet, že to bylo úplně stejné, jako by boxovala s mužem, protože rány byly prostě příliš silné.

Může být v boxu dobrý pouze muž?

Na sociálních sítích se následně strhnul vyložený uragán reakcí, které poukazovaly na skutečnost (diskutujícím do té doby zcela neznámou, stejně jako obě zmíněné sportovkyně), že Alžířanka má v těle chromozomy X a Y, takže podle tohoto kritéria se vlastně jedná o muže. Celý spor tak narostl do absurdních rozměrů, protože biologických žen (z hlediska vnějších pohlavních znaků) s nadměrnou produkcí testosteronu je ve sportu tolik, že znemožnit jim na základě chromozomálního rozboru účast na vrcholových sportovních akcích by výrazně ochudilo celou řadu odvětví.

Hlavní příčinou sporu je už to, že existují dvě kategorie, které boxují odděleně, totiž muži a ženy. Jako objektivní důvod se přitom uvádí skutečnost, že muži jsou prostě silnější a ve sportu obecně lepší (koneckonců ve fotbale je to stejné a mám dojem, že ani méně náročné sporty jako badminton nejsou namíchané). Například v tenisu existují alespoň smíšené páry, které normálně fungují, což poukazuje na to, že zde ženy nejsou úplně na odpis. Proč ale chceme sledovat sportovkyně, které nejsou v ničem lepší než jejich mužští kolegové?

Ke zmíněnému souboji došlo ve váhové kategorii do 66 kilogramů. To je nízká váha pro muže, ale nadprůměrná pro ženu. Frustrace vyřazené Italky tedy patrně pramení z toho, že zatímco na spoustu žen se mohla (třeba i díky fyzické převaze) vytahovat, tady najednou narazila kosa na kámen. I kdyby jejím soupeřem byl skutečně muž, v této váhové kategorii může být těžko tak vytrénovaný, aby dával údery tak silné, že by to kohokoli ohrožovalo na životě.

Podle mého názoru nemá cenu ženský a mužský box oddělovat. Bojové sporty jsou prostě pro ty, kteří se nebojí rány schytat i rozdat a kteří neutečou z ringu, když schytají pár tvrdších úderů. Jistě všichni známe ze svého okolí ženy, které bychom nepřeprali ani ve snu, přestože jsme muži.

Iluze rovnoprávnosti pohlaví

Samozřejmě se vyrojí hromada reakcí, že existuje rovnoprávnost mezi muži a ženami, která má spočívat v tom, že všichni mají stejné výchozí podmínky pro to, aby v nějaké oblasti uspěli. Taková rovnoprávnost je však iluzí. Máme sice ženský box, ale podle stejné logiky absentuje třeba basketbal pro lidi pod 180 cm, potápění pro astmatiky nebo fotbal pro jednonohé. Přitom i oni by si rádi zahráli svůj oblíbený sport, jenže proti dvoumetrovým černochům v basketbalu, normálně dýchajícím lidem pod vodou ani proti osobám bez tělesného postižení ve fotbale nemají nejmenší šanci. Rovnoprávnost obecně může navíc existovat jen tehdy, pokud skupina, která ji požaduje, je schopná vlastními prostředky zajistit její dodržování. Pokud má někdo moc rovnoprávnost jiné skupině zajistit (nebo odepřít), pak je neoddiskutovatelným faktem, že taková rovnoprávnost neexistuje. Když Italka po boxu s Alžířankou de facto řekla, že takhle silné údery nemůže dát žena, moc dobrou reklamu tím ženskému boxu neudělala. Byl to argument ve stylu „jdu do toho, ale jen když soupeř nebude moc dobrý“.

V mládí jsem hrál šachy, což může znít ve srovnání s boxem směšně, ale v rámci diskuzi o rovnoprávnosti si nelze nevšimnout pozoruhodné korelace. Stejně jako box jsou šachy sportem, kde dominují muži, nicméně ženy hrají na všech úrovních soutěže společně s muži. Přesto nejspíš většina čtenářů nedokáže jmenovat jedinou šachovou velmistryni, zato velmistrů – mužů vás napadne hned několik. Tato skutečnost se dá vysvětlit jednoduše tím, že žen je mezi šachisty nepatrná menšina, nicméně i přesto nosily dívky, které se mnou hrály šachy, domů jednu medaili a pohár za druhým. Ptáte se proč? Inu, jednoduše na týmových soutěžích bylo ocenění pro nejlepšího hráče na 1., na 2., na 3. a na 4. šachovnici. A pak tatáž ocenění pro nejlepší ženu v každé roli. Nezřídka se stávalo, že na 1. šachovnici hrála ve všech týmech dohromady třeba jedna žena. Tudíž ocenění sbírala jak na běžícím páse, i když skoro žádné partie nevyhrála. Já mám z celé své šachové kariéry doma jeden pohár, a to cenu útěchy z Velké ceny Mostu v šachu.

Sport a ženský sport

Pokud tedy celý ženský sport není jen dětská hra ve stylu „podívejte se, my to můžeme hrát taky, i když malinko jinak“, určitě najdeme argumenty, aby obě pohlaví boxovala dohromady. Jistě, pro ty méně fyzicky zdatné to bude takříkajíc o hubu, ale to by bylo i pro drtivou většinu mužů, kdyby vlezli do ringu s profesionálním boxerem. Když budeme parafrázovat známého kanadského filozofa a propagátora zdravých mezilidských vztahů Jordana Petersona, iluze mužského privilegia pramení z toho, že srovnáváme vysoce privilegovaného muže (kterých jsou ve všech kategoriích v populaci sotva setiny promile) s průměrnou ženou. Když tu průměrnou ženu v rovnici nahradíme průměrným mužem, zjistíme, že jeho šance prosadit se jsou stejně mizivé jako u ženy. Naopak výjimečné ženy nemají problém se prosadit i ve vysoce konkurenčním prostředí jakéhokoli charakteru.

Nejspíš jste již pochopili, k čemu vyzývám. Nepřeji samozřejmě žádné ženě, aby musela schytávat výprask od profesionálního boxera, stejně jako bych nepřál ženě, která je ve sportu úspěšná, aby se musela svého místa vzdát, protože měla tu smůlu, že se narodila se špatnými chromozomy. Volám po tom, abychom se zbavili pokryteckého přístupu k problému. Pokud skutečně chceme, aby spolu boxovali lidé, jejichž šance jsou zhruba vyrovnané, není přece problém zrušit rozdělení podle pohlaví a místo toho dávat dohromady lidi, kterým budou naměřené podobně silné údery. Jak mezi muži, tak mezi ženami totiž existují tak obří rozdíly, že rozdělení na pohlaví i v této oblasti postrádá smysl. V basketbalu taky nevyloučíme jakousi Číňanku za to, že narostla do 250 cm, a ostatní si neškrtnou. Tak proč chceme trestat zde?

Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:

1. srpna: Drtivý triumf boxerské „neženy“ vyvolává ve světě bouři. https://www.sport.cz/clanek/olympiada-drtivy-triumf-boxerske-nezeny-vyvolava-ve-svete-bouri-reaguje-medailistka-i-musk-5033271

2. srpna: Žena, nebo muž v ringu? https://www.sport.cz/clanek/olympiada-zena-nebo-muz-v-ringu-dochazi-k-nepochopeni-vysvetluje-expert-5033432

3. srpna: Italská boxerka dostane po kontroverzní porážce na OH odměnu od IBA https://www.sport.cz/clanek/olympiada-italska-boxerka-dostane-po-kontroverzni-porazce-na-oh-odmenu-od-iba-5033497

3. srpna: Kontroverzní boxerka Chalífová už má v Paříži jistou medaili https://www.sport.cz/clanek/olympiada-kontroverzni-boxerka-chalifova-uz-ma-v-parizi-jistou-medaili-5033586