Článek
Záměr se tvůrcům české kolekce pro Olympijské hry v Paříži 2024 povedl na jedničku. Snad žádné médium referující o oděvu, ve kterém se jednotlivé státy na tomto sportovním svátku představí, neopomněl zmínit českou výpravu. Ať už pochvalně, nebo s určitou kritikou. Možná trochu symptomatická je skutečnost, že zatímco v zahraničí zaznívá řada pochvalných hlasů, na domácí scéně jsou diváci často zděšeni. Podle mě je to však neprávem.
Ano, olympijské hry jsou poměrně seriózní podnik, moment, který v ušlechtilém sportovní zápolení spojí národy a (v ideálním případě) pozastaví na několik týdnů veškeré ozbrojené konflikty na celém světě. K tomu patří jistě i vhodný oděv, odpovídající tomu, že sportovci reprezentují Českou republiku a její bohatý sportovní a olympijský odkaz. Vždyť navazují na úspěchy hrdinů, jako byli Věra Čáslavská, Emil Zátopek, Roman Šebrle, Jan Železný a mnoho dalších.
Na druhou stranu je třeba připustit, jak zmínil ve svém projevu i vedoucí Českého olympijského výboru Jiří Kejval, že sportovci jsou mladí lidé, kteří se chtějí kromě reprezentování republiky také bavit a přiměřeným způsobem provokovat. To se v podobě nové kolekce povedlo náramně, vždyť se o ní píše až v Austrálii. Australané české výpravě z hlediska oblečení, které předvedla na slavnostním zahájení, přisoudili stříbrnou medaili.
Vzpomeňme si koneckonců, jak hloupé písničky jsme povolili mladým hokejistům po vstřelení gólu na MS do 20 let (pokud si nevzpomínáte, dohledejte si to, opravdu to stojí za to). Oproti tomu je olympijská kolekce, ač kontroverzní, naprosto seriózní záležitost.
Novináře česká kolekce prostě baví, ať už ji popisují jako úbor studentů malování, pláště šmoulích chirurgů nebo ji nazývají jakýmikoli jinými přívlastky. Podrobně se jí věnují kromě Australanů třeba v Itálii, v Singapuru, v britské BBC i na oficiálním olympijském webu.
Samozřejmě i v zahraničních médiích se vyskytnou negativnější reakce, převažují však ty, které autory chválí za odvahu. Pokud tedy stále nevíte, komu za letošní olympijský skvost poděkovat, jedná se o designéra Jana Černého, absolventa oboru Design oděvu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, a společnost Alpine Pro. Ten se nechal po zveřejnění kolekcí ostatních zemí slyšet, že ho překvapila při tak významné příležitosti jejich konzervativnost. On se vydal opačným směrem, cestou odvahy a provokace.
Co vlastně zaujalo zahraniční média na českém kontroverzním modelu? Jsou to samozřejmě zejména výrazné genderově neutrální baloňáky, skleněné přívěsky ve tvaru lipového listu, který je českým státním symbolem, a také inspirace dílem výtvarníka Vladimíra Boudníka.
Mezinárodní olympijský výbor na svém instagramovém profilu vybral několik dní před zahájením olympiády sedm nejzajímavějších olympijských kolekcí, které budou na slavnostním zahájení přitahovat největší pozornost. Vedle domácí Francie, Velké Británie, Španělska, Mexika, Mongolska a Haiti se do této unikátní společnosti zařadili i Češi.
Mezi zápornými ohlasy, které česká kolekce ve světě vyvolala, uvádí například britský deník Daily Mail, že někteří návrháři by měli dostat padáka, že český tým jede do Francie malovat pokoje či že se jedná o dílo prvňáčka na hodině výtvarky.
Podle mého názoru je však na místě autory pochválit. Olympijské hry jsou přece především o zábavě, a k tomu trocha provokace a pozornosti, která se na naši zemi upře, i pokud zrovna nejde o naše sportovní výsledky, rozhodně patří. Buďme rádi, že se občas odvážíme prezentovat i něčím, co vybočuje z běžných společenských konvencí, protože dnešní svět prostě je o pozornosti. Připusťme, že i negativní pozornost se v tomhle případě počítá. U české olympijské kolekce to však není tak, že by převažovala. Je prostě rozporuplná.
Jak jsem sledoval nekonečný nástup jednotlivých olympijských týmů z nejrůznějších samostatných i ne úplně samostatných zemí, musel jsem konstatovat, že většina kolekcí je buď přiměřeně povedená, nebo taková standardní. Mezi ty méně povedené bych určitě zařadil Slovensko, jejichž bílé košile se změtí modrých či červených čar mi připadaly značně podivné a nepříliš reprezentativní. Je to však pouze názor a jsem si jistý, že stejně jako u české kolekce těch názorů bude existovat celá řada. Jen ta naše prostě zaujala více.
Zůstává otázkou, jestli je přehnaná originalita u olympijské kolekce žádoucí, nebo zda je z hlediska určité nutné reprezentativnosti vhodné, aby se návrháři přece jen trochu krotili a snažili se o modely, podle kterých bude možné na první pohled identifikovat, že se jedná o sportovce právě z této konkrétní země. Nakonec je však důležité, aby se nám bez ohledu na oblečení na Olympijských hrách dařilo. Jednou z mála věcí, které nás ve světě proslaví ještě víc než provokativní oblečení, jsou totiž získané medaile. Bylo by hezké, kdybychom si jich z Paříže odvezli alespoň 10.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
