Článek
Konec trenéra Ivana Haška po prohře na Faerských ostrovech nebyl překvapením. Reprezentace sice zvládla Ligu národů, ale Euro 2024 se nepovedlo a kvalifikace se od června rozpadá hlavně po herní stránce. Český tým působí unaveně, bez tváře, bez myšlenky. Ano, baráž o MS je naprosto jistá, ale spíš díky benevolentnímu systému než díky síle českého týmu. Ten evidentně potřebuje pevnou ruku.
Změna v hodině dvanácté?
Český fotbal má v krátké době podruhé okamžik, kdy může buď přešlapovat, nebo udělat krok správným směrem. Tímhle krokem by mohl být příchod Jindřicha Trpišovského.
V listopadu čeká evropské týmy poslední kvalifikační sraz. Z celé Evropy zatím postoupil jen jeden tým: Anglie. To samo o sobě ukazuje, jak vyrovnaná letošní kvalifikace je. A zároveň, v jak nenáročné pozici se nachází český tým: ve skupině, kde se všichni potýkají s vlastními problémy, si stačí splnit papírové povinnosti. Prostor pro změnu tu tedy je. Před koncem kvalifikace by mohl být ideální moment.
Styl a síla systému
Trpišovský není typ trenéra, který by se spokojil s tím, že „to nějak dopadne“. Od chvíle, kdy převzal Slavii, změnil standard českého klubového fotbalu. Zavedl systém, který funguje dlouhodobě: vysoké napadání, rychlé přechody, přesně rozdané role. Nevytvářel hvězdy, ale kolektiv, který sám sebe táhl nahoru.
Přestože hra Slavie stála částečně na cizincích, základ úspěchu tvořili dříve neznámí čeští hráči, které dokázal pozvednout na evropskou úroveň. Lukáš Provod je jen jeden z příkladů, kolik práce a důvěry dokáže Trpišovský do hráče vložit.
Reprezentace naopak už dlouho postrádá koncepci. Každý trenér přichází s krátkodobým plánem, že by se něco dlouhodobě budovalo, o tom si můžeme nechat jen zdát. Trpišovský by přinesl právě to, co chybí nejvíc, tedy systém a kontinuitu.
Umí pracovat s daty, s kondiční přípravou i s psychologií týmu. Zná české prostředí, jeho hráče i limity. A hlavně je umí překonávat. Je to trenér, který by mohl konečně sjednotit klubovou a reprezentační úroveň, vytvořit most mezi tím, jak se hraje v lize, a tím, co by měla hrát reprezentace.
Ideální čas pro oba
Ano, Trpišovský má smlouvu ve Slavii do roku 2029. To je fakt, který nelze přehlédnout. Zároveň ale platí, že po tolika letech v jednom klubu možná i on sám cítí, že potřebuje novou výzvu. Se Slavií dosáhl maxima možného: několika titulů, Ligy mistrů.
Přechod z každodenní klubové práce na reprezentační cyklus by byl velká změna. Nemusí to být ovšem krok zpět. Naopak, mohl by to být přirozený posun pro zkušeného trenéra, který už roky udává tón české ligy.
A právě teď je k tomu ideální chvíle. V listopadu čekají český národní tým zápasy se San Marinem a Gibraltarem. Utkání, kde nejde o přežití, ale o sehrání, vyzkoušení něčeho nového. Ideální prostředí pro nového kouče, který potřebuje otestovat herní principy, komunikaci a kabinu bez zbytečného tlaku.
Jistě, porážka s Gibraltarem by byla fiasko, ale takového soupeře přece musí zvládnout i podprůměrný ligový výběr. A Faerské ostrovy by musely bodovat v Chorvatsku, což je spíš teoretická možnost než reálné riziko.
Baráž je už jistá díky Lize národů, přesto skončit za Faerskými ostrovy by byl historický propadák.
Šance na opravdový restart
Trpišovský by tak měl prostor začít od nuly. V klidu postavit tým, vyzkoušet mladé hráče a nastavit způsob práce, který by mohl vydržet i po dalších kvalifikacích. Český fotbal se stal směsí improvizací a kompromisů. Každý trenér přináší svůj krátkodobý plán, ale chybí vize. Věřím, že Trpišovský tu vizi má. Dokáže udržet disciplínu, ale i atmosféru, v níž hráči rostou.
Nemuselo by jít o kdovíjakou revoluci. Stačilo by, aby se česká reprezentace po letech začala znovu podobat týmu, který ví, co hraje a proč. Když si vzpomeneme na začátek tisíciletí, samozřejmě byly zápasy, které se nepovedly. Pod Karlem Brücknerem ale český fanoušek v roce 2005 vždy věděl, co uvidí. Teď je to nepříjemná loterie.
Právě tohle je disciplína, kterou Jindřich Trpišovský ovládá nejlépe. Slavia by ho jistě nepustila snadno, ale pokud někdy existoval okamžik, kdy se český fotbal musí odrazit ode dne, je to teď.
Trpišovský má zkušenosti, respekt, systém a nepochybuji, že i chuť. Národní tým má volný prostor, klidné zápasy a zoufalou potřebu nové identity. Český fotbal si zaslouží trenéra, který ho znovu přiměje věřit, že dokáže hrát moderním, a především divácky atraktivním stylem.
Současný trenér pražské Slavie by mohl být tím pravým.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
