Článek
Před několika dny jsme zaznamenali desáté výročí nehody ve Studénce, při které se vlak Pendolino srazil s polským kamionem stojícím na železničním přejezdu. Smutné bylo, že se jednalo během poměrně krátké doby o druhou vážnou železniční nehodu (celkem třetí, a vždy to bylo v létě) v této slezské obci. K té první došlo už v roce 1990. Mě ze všeho nejvíc zajímalo, jak jsme za deset let pokročili s prevencí, aby se nic takového už nemohlo nikdy opakovat. Z takových událostí se přece musíme poučit. Co nejrychleji.
Příčiny nehody
Klíčová data jsou v tomto případě 3. 8. 1990, 8. 8. 2008 a 22. 7. 2015, tedy střed léta. Do ospalé atmosféry dovolených přijde z dosud nepříliš známé Studénky zpráva, že se zřítil opravovaný železniční most přímo na vlak. A o necelých sedm let později je stejná obec dějištěm střetu vysokorychlostního vlaku s kamionem. Tu první nehodu si konkrétně nevybavuji, nebyl jsem ještě na světě. Každopádně – mohla to být jen náhoda?
Samozřejmě je to možné. Spíš to ale svědčí o to, že Studénka je jednoduše problematické místo, které podobné problémy přitahuje. S vykřičníkem je už skutečnost, že se jedná o úrovňové křížení vysokorychlostní trati se silnicí. Něco, co ve vyspělém světě prakticky neexistuje. Rakousko jsem projezdil rychlovlaky křížem krážem a prostě se nestane, aby se někdo jelo po přejezdu.
Snímky pořízené bezprostředně po nehodě z roku 2008 jsou děsivé.
Za viníka nehody ze 22. července 2015 byl označen polský řidič kamionu, a zcela správně. Ignorovat světelnou signalizaci a padající závory je jedna věc; už to by stačilo na exemplární trest. Nechat ale vozidlo v cestě přijíždějícímu vlaku, neprorazit závory a neujet, to je čistokrevný zločin.
Prvotní příčina jakéhokoli problému bývá zřejmá. Je to špatný návrh, v tomto případě nevhodné křížení komunikací, které umožňuje, aby se takhle závažná nehoda stala. Jinými slovy, pokud umožníte, aby nějaká špatná situace nastala, časem nastane. Když nehodám efektivně nepředcházíte, bohužel je přivoláváte. Je to jen otázka pravděpodobnosti.
Přízrak Studénky a roky nečinnosti
Ve Studénce jsem do té doby nikdy nebyl. Když za mnou však na jaře 2016 začala do Prahy jezdit tehdejší přítelkyně, vždy jsem nervózně sledoval trasu jejího vlaku, abych se ujistil, že už projel Studénkou. Pamatuju si, že ve chvíli, kdy poloha ve směru do Slezska ukázala „výhybna Polanka nad Odrou“, se mi vždy nesmírně ulevilo. Byly to iracionální obavy, svědčí ovšem o tom, jak hluboký dojem ty poslední dvě nehody ve Studénce zanechaly.
O tři roky později jsem jel do Slezska osobně a průjezd místem nehody jsem vůbec nezaznamenal. Ve veřejném prostoru se však zatím intenzivně diskutovalo o tom, jak podobným událostem předcházet. Diskutovalo, slibovalo, plánovalo – ale reálně se mnoho nevykonalo.
Politici se hned po nehodě předháněli s reakcemi slibujícími vybudování podjezdu nebo alespoň lepší zabezpečovací zařízení. Ideální by bylo samozřejmě něco, co znemožní křížení, tedy osobně bych hlasoval pro podjezd. Právě v tom roce 2019, kdy jsem Studénkou jel poprvé osobně, se nicméně ukázalo, že zatím není na pořadu dne ani lepší zabezpečení.
Následkem poslední nehody ve Studénce došlo i k poničení nástupiště.
To mělo spočívat v další linii semaforů, která by automobilový provoz zastavila už 150 metrů před samotným přejezdem. Červená se na nich měla rozsvítit v okamžiku, kdy začnou blikat výstražná světla na přejezdu. Dopravní policie ovšem byla toho názoru, že semafor lze umisťovat pouze na křižovatce, ne před železničním přejezdem. Z plánu tak sešlo.
I čtyři roky po nehodě tak zůstával přejezd stále v původním stavu. A nemělo se na tom nic měnit, protože o stavbě podjezdu se zatím sice občas mluvilo, ale k realizaci se nikdo neměl.
Zázrak po deseti letech
Problematický přejezd, který je značně široký (čtyři koleje) a prodleva mezi začátkem blikání červeného světla a pádem závor je dlouhá, svádí k porušování předpisů. Předsunutý semafor by to z velké části vyřešil, jak jsme se ale před šesti lety dozvěděli, není to u přejezdu přípustné. Navíc se zdálo, že některé subjekty o instalaci ani nestojí. Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) se vyjádřila v tom smyslu, že jde o „soukromou iniciativu“, která nemá certifikaci pro provoz na českých železnicích.
I přes příslib tehdejšího ministra dopravy, kterým byl Dan Ťok (ANO), že podjezd v hodnotě 700 milionů Kč bude hotový nejpozději v roce 2020, se opět nic nedělo. Napřed bylo totiž nutné změnit územní plán a provést spoustu dalších administrativních kroků. V roce 2019 se tak opatrně hovořilo o tom, že by se mohlo začít stavět v roce 2021 a v roce 2023, tedy osm let po nehodě, se už bude jezdit novým podjezdem.
Vlak Pendolino podobného typu mířící z Ostravy do slovenské Žiliny.
Kdo Studénkou v té době projížděl, ví, že se nic takového neuskutečnilo. V roce 2020 přišel covid a výstavba infrastruktury, ostatně stejně jako spousta dalších projektů, se výrazně zpomalila. I na počátku roku 2025, kdy už jsme začínali v kalendářích škrtat dny do desátého výročí tragické události, to tak na místě vypadalo úplně stejně jako tehdy.
Kam kráčíme?
Až v březnu letošního roku proběhla médii zpráva, že se začalo s prvními úpravami a podjezd bude konečně vybudován. Bohužel o půl generace později, než by bylo potřeba. Přiznám se, že mě to před půl rokem šokovalo: myslel jsem si, že problém je už dávno vyřešený. Závažnost situace po tom volala.
Podle Správy železnic má česká železniční síť asi 200 tisíc kilometrů, na kterých se nachází 7533 přejezdů, což je extrémně vysoké číslo. Na tom problematickém ve Studénce se navíc předpisy vesele porušovaly dál: jen v roce 2024 zaznamenaly kamery 195 porušení předpisů. V roce 2025 jich bylo do úterního výročí už 130. Tenhle podjezd se nebuduje v hodině dvanácté, ale s křížkem po funusu.
Je takhle pomalá reakce na vážný problém v moderním státě přípustná? Není přece možné, aby se na železničním přejezdu stala takto vážná nehoda – v tomto případě dokonce už třetí ve skoro stejné lokalitě – a deset let poté nebylo všechno definitivně vyřešeno. Obávám se, že jsme si zvykli, že pomalost a nepružnost je v této zemi normální, ale je to obrovská ostuda všech zúčastněných.
Aby náhodou nedošlo k mýlce: podle aktuálních informací sice práce začaly na jaře 2025, novým podjezdem se však bude jezdit až v roce 2027, tedy za dva roky. Teprve neskutečných 12 let po třetí nehodě ve Studénce se dočkáme situace, kdy bude těmi místy možné projíždět bezpečně. Kam s tímhle kráčíme, je asi každému jasné.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
