Článek
Hokejový národ číslo jedna
Když se v neděli 26. května večer sklonili Pavel Zacha a Švýcar Nico Hischier k úvodnímu vhazování finále mistrovství světa v ledním hokeji, byla to derniéra za mimořádně povedeným turnajem. Nebylo to ostatně poprvé, Praha pořádala turnaj elitní kategorie hokejových reprezentací už desetkrát, konkrétně v letech 1933, 1938, 1947, 1959, 1972, 1978, 1985, 1992, 2004 a 2015 a vždy se jednalo o památný šampionát. Ten letošní vedle zlatých medailí po neskutečných 14 letech přinesl také nový divácký rekord, který opět potvrdil (jako by o tom snad ještě někdo mohl pochybovat), že Češi jsou opravdu hokejový národ číslo jedna. I před Kanadou.
Výše uvedené je samozřejmě trochu nadsázka. Více než stoletá historie ledního hokeje, kterému vtiskli současnou podobu potomci islandských emigrantů v Kanadě kolem roku X, a také přítomnost nejkvalitnější ligy světa, severoamerické NHL, jsou silné argumenty, které nemůžeme tak lehce opominout. Zůstává však skutečností, že jediné mistrovství světa pořádané v Kanadě před 16 lety nepřineslo nic mimořádného. Nepadl divácký rekord a dnes si nejspíš nikdo nevzpomene na jediné utkán, které se tam hrálo. Snad jediná zajímavost byla, že Rusko tam nastartovalo svůj pokus o zlatý hattrick, jehož zkompletování zamezili čeští hokejisté heroickým výkonem v Kolíně nad Rýnem 2010.
Ruská absence a zajímavé příběhy
U Ruska se ještě můžeme krátce zastavit. Nemohu mluvit za každého, ale já jsem si od první minuty prvního zápasu s Finy až do okamžiku, kdy na naše slavící reprezentanty pršel ze stropu O2 arény zlatý déšť, na sbornou nevzpomněl ani jednou. Skutečnost, že chybí jeden z týmů světové špičky, je samozřejmě škoda. Argumenty, proč tomu tak je, ovšem dávají smysl. Nejde jen o symbolické potrestání země, ve které jsou sport a politika ve snaze vydobýt si uznání okolního světa odjakživa úzce propojeny, ale také o problémy, které by účast ruského národního týmu ve vypjaté geopolitické situaci přinesla. Zajistit bezpečnost všech účastníků turnaje v době, kdy se na Ukrajině válčí a Praha je už nyní plná tisíců Rusů a Ukrajinců, by jednoduše nebylo možné.
Ostatní týmy však svou hrou bavily a vytvořily celou řadu zajímavých příběhů, které musely zaujmout každého fanouška hokeje. Český národní tým byl precizní od první minuty do poslední a udivoval kvalitní hrou i pod výrazným tlakem soupeře, Švédové odehráli jako teprve třetí tým v historii základní skupinu bez ztráty bodu, letos poněkud slabší finský výběr se ocitl v ohrožení, že bude vyřazen už ve skupině. Naopak Rakousko odehrálo parádní turnaj, a nakonec mohlo pomýšlet i na play off, přestože před prvními zápasy by jej leckdo pasoval na hlavního adepta na sestup. Černého Petra si nakonec vytáhla Velká Británie, která se v posledních letech tradičně pohybuje na hraně elitní a první divize.
Skepse ohledně budoucích turnajů
Příští rok se koná mistrovství světa v Dánsku a Švédsku. Zejména ve druhé jmenované zemi platí, že návštěvy hokejových zápasů bez účasti domácí reprezentace mají slabou návštěvnost. Posledně to nezachránily ani vstupenky nabízené za symbolickou cenu (nebo úplně zdarma) do škol, turnaj v tomto srovnání zcela propadl. V roce 2013 tam na zápas přišlo v průměru jen 6685 lidí, jen lehce přes polovinu průměrné návštěvy letos v Praze a Ostravě. Třináctitisícová aréna Globe ve Stockholmu se naplnila jen na zápasy Švédska, jinak jen zřídka překonala hranici 4000 diváků.
V Praze je hokej doma
Zákonitě se tak nabízí otázka, jestli by z ekonomického i sportovního hlediska nedávalo smysl pořádat mistrovství světa pravidelně v zemi, kde o něj lidé mají největší zájem. Když se podíváme na žebříček nejnavštěvovanějších mistrovství světa v hokeji, zjistíme, že jen pět turnajů překonalo hranici 550 000 diváků. Tři z nich se konaly v České republice, která tak dnes drží první, druhé a páté místo. Mezi ně se vměstnaly jen turnaje hrané v roce 2014 v Bělorusku a 2017 v Německu a ve Francii. Vzhledem k vynikající atmosféře, která celý turnaj provázela, i výjimečnému náboji, který díky ambicím, a nakonec i úspěchu domácího týmu mistrovství mělo, by se tu klidně mohlo konat každý rok. Jsme totiž zemí sportovních fanoušků a hokej je tu doma.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
