Článek
„Fotbal zkazily peníze,“ řekne vám každý příslušník starší generace, a bude mít pravdu. Minimálně prapůvodní příčinu problému se daří pojmenovat bez větších komplikací. Jsou však jen peníze důvodem, proč se fotbalové prostředí tak vehementně brání změnám? A když už nějakou změnu, která je v jiných sportech jejich běžnou součástí celá desetiletí, konečně zavede, proč je to paskvil, kvůli němuž si rveme u televize nebo na stadionu vlasy víc než kdy předtím?
V předchozí větě samozřejmě narážím na VAR, tedy systém videorozhodčího. Ve fotbale je kolem něj celá řada diskuzí a problémů, jsou zavedena různá omezení, kdy může opravit výrok rozhodčího na hřišti, pochopitelně se nepoužívá všude, a tak dále. Jinými slovy je to tak trochu k ničemu.
Zdržování vadí snad každému
Štve to spoustu lidí. Jakmile ve fotbale nějaký tým vede, zvlášť v důležitém zápase play off, a blíží se konec zápasu, začne nekonečný kolotoč zdržování hry. Nejde přitom jen o situace, kdy brankář drží míč v rukou klidně pětkrát déle než povolených šest sekund, že vhazování míče zpět do hry zabere dvě minuty a míč si při něm házejí čtyři hráči, nebo že po každém lehkém kontaktu se hráč válí po trávníku, jako by se čelně střetl s rozzuřeným býkem. Fotbalovým fanouškům pije krev i nekonečné střídání, neaktivní hra se zdržováním u rohového praporku nebo odnášení míče desítky metrů od místa přestupku.
Na všechny tyhle situace mají pamatovat – a pamatují – pravidla. Rozhodčí je na hřišti nejen od toho, aby řešil sporné situace, kdy míč opustí hru nebo dojde k fyzickému kontaktu, ale také pro měření času. Věřte nebo ne, ale pokaždé, kdy míč není ve hře, má rozhodčí zastavit stopky a opět je pustit až v okamžiku, kdy je znovu rozehráno. V okamžiku, kdy trvale běžící časomíra zápasu dojde do času 90:00, tak může mít rozhodčí na hodinkách třeba 80:00, a tak nastaví 10 minut. Během nich opět platí stejná pravidla, tedy že se skutečně odehraje 10 minut čistého času navíc!
Fotbal je ve své podstatě nesmírně jednoduchá hra. Nejde však jen o zábavu.
Fotbal se nehraje pro fanoušky
Určitě jste už někdy slyšeli okřídlené rčení, že fotbal se hraje hlavně „pro lidi“. Tím je myšleno, že se jedná o způsob trávení volného času, dobrou zábavu s přáteli nebo s rodinou, o příjemné zážitky. Předpokládám, že jste měli podezření už dříve, ale definitivně vás zklamu – fotbal se pro fanoušky opravdu nehraje. Lépe řečeno: hraje se pro fanoušky, kteří si to pořádně zaplatí.
Naši starší kolegové byli s povzdechem, že peníze zkazily fotbal, na správné stopě. Když vám v televizi někdo vykládá, že pro něj je důležité, aby se diváci bavili, a vůbec veškeré podobné poznámky o společenském významu sportu, nevěřte tomu ani za mák. Kdyby se fotbal hrál na prázdných stadionech a nevysílal v televizi, ale přesto zázračně generoval stejné příjmy jako dnes, nevadilo by to těmto lidem ani v nejmenším. Myslím tím zejména funkcionáře FIFA a UEFA, dvou molochů přisátých na fotbalový penězovod.
Nemám k dispozici přesné údaje, jaké příjmy mají tyhle fotbalové organizace (a možná jejich přesný rozsah neznají ani ony samy), nepochybuji však, že by se mi z těch cifer protočily panenky. O to úsměvněji působí skutečnost, když se při pořádání MS v libovolné zemi děkuje dobrovolníkům, bez kterých by turnaj nebyl možný. Připustíme-li, že by bylo slušné tyhle lidi normálně zaplatit, mám také dojem, že by související náklady měla z výrazné části nést FIFA, a ne pořádající země.
Možná přijde nežádoucí změna
U MS ještě chvilku zůstaneme. To příští, v roce 2026, pořádají Spojené státy americké společně s Kanadou a Mexikem – tyhle dvě země jsou tam však spíš do počtu. Naprostá většina zápasů se odehraje v USA. Čeká nás tak jakýsi civilizační střet, protože představa, že americké televize budou vysílat jakýkoli sport 50 minut v kuse (poločas s nastavením) a následně budou muset vměstnat veškeré reklamy do 15minutového bloku mezi poločasy, je dost naivní. Kdo někdy viděl na americkém kanále NHL, MLS nebo třeba jen nějakou talk show, ví, o čem mluvím.
Fotbal je především o emocích, na které se nabalují další věci.
Pokud by snad někdo podléhal dojmu, že FIFA si své zájmy v rámci ochrany tradiční podoby fotbalu prosadí, je naivní rovněž. Pořádání finálového turnaje v roce 2010 v Jihoafrické republice a v roce 2018 v Rusku se ještě dá omluvit jako snaha o šíření fotbalové osvěty do méně rozvinutých zemí, v případě Kataru 2022 (což je země, která se na turnaj nikdy v minulosti ani nekvalifikovala) však je na místě přemýšlet o finančních záměrech hraničících s korupcí. Pokud by šlo opravdu hlavně o fotbal, ve 100 případech ze 100 by FIFA musela nutně upřednostnit před Katarem i Slovensko.
Když tak americké televizní společnosti přijdou s dostatečně zajímavou nabídkou, tedy například že se o příjmy z reklamy s FIFA podělí rovným dílem, je na místě se bát. Můžeme se klidně dočkat toho, že mezi poločasy zápasů budou půlhodinové bloky reklam. V extrémním případě se může hrát na čtvrtiny, aby nebylo televizní publikum ochuzeno o vymývání mozků inzercí na příliš dlouhou dobu. Tedy odehraje se 22,5 minuty, 15minutový blok reklam, 22,5 minuty + nastavení, půlhodinový blok reklam. Zní to nereálně, ale věřte, že když jde o peníze, všechno jde.
Čistý čas se nevyplatí – říká kdo?
Říkám to já, podstatnější však je skutečnost, komu se to nevyplatí. V diskuzích o čistém čase ve fotbale zaznívá i názor, že bude náročné to někde na vesnických ligách měřit. Skutečně? Vážně se nenajde nikdo, kdo by měl stopky? V dnešní době je má každý s chytrým telefonem, takže stačí je rozhodčímu zapůjčit. Nejspíš nebude možné promítat aktuální čas někde na obří obrazovky, ale počítám, že to se v Horní Lhotě stejně nedělá ani dnes.
Pro pochopení problému jsou naprosto klíčová vyjádření, která zaznívala celé roky ohledně VAR. Totiž že úzkostlivé lpění na verdiktech odstraní z fotbalu emoce, jež tolik milujeme. Je to přesně tak. Fotbal je dnes především obrovský byznys, v němž musí každé rozhodnutí generality směřovat k tomu, aby vydělával ještě víc peněz než dosud. Ty peníze vydělává nejen na vstupenkách, televizních právech a prodeji suvenýrů, ale také na reklamě, která je na to všechno nabalena.
VAR je příkladem toho, jak lze z dobré myšlenky udělat úplný paskvil.
Lidé mají tendenci zamilovat si věci, které v nich vyvolávají emoce. V některých případech na takových věcech mohou být až závislí. Emoční reakce je rychlejší než racionální. Je to pozůstatek prehistorického vývoje lidského mozku z doby, kdy ještě neměl rozvinuté logické uvažování, takzvaný plazí mozek. Pro plaza je důležité, aby v řádu milisekund reagoval na nebezpečí a zachránil si život. Nepotřebuje strategicky vyhodnocovat, zda ho ten nebezpečný orel uloví, nebo ne.
Proto v reklamách na auta vidíte, jak se v nich projíždíte krajinou, jak jimi ohromujete přátele a přitahujete opačné pohlaví. Nikdo vám tam nevykládá, jaké je zrychlení z nuly na sto, jaká je spotřeba ani jiné technické parametry. Stejně je tomu ve fotbale. Když Češi budou ve finále MS prohrávat s Brazílií 10 minut před koncem 0:1 a nějaký nástupce Neymara začne simulovat, naštve vás to. Budete řvát u televizní obrazovky, budete se vztekat, budete ho nesnášet. A vsadíte si na to, že ještě vyrovnáme, v kurzu 1:15.
Nemorální vysávání emocí
Rozhodnutí o tom, že si něco koupíte, je obvykle emoční. Rozhodujete se rychleji, než si danou věc pořádně rozmyslíte. Možná vy osobně ne – ale většina lidí to tak dělá. I vy jste to určitě někdy udělali. Zavedení čistého času ve fotbale by znamenalo, že o podstatnou část emocí, které přinášejí fotbalu peníze, přijdeme. Tedy my ne, ale přijdou o ně organizace, která na fotbalu vydělávají.
Ano, je to podobně morální jako vydělávat na drogově závislých, na dětech (reklamní masáž na YouTube) nebo na gamblerech. Bohužel je to však realita dnešního světa. Mít víc peněz, to je v něm mantra číslo jedna. Bohužel řešení neexistuje, protože fotbal neustále expanduje na nové trhy do dříve chudých zemí, kde lidé neměli možnost sledovat Ligu mistrů, a tudíž jí ještě nejsou přesyceni.
Nátlak na FIFA a UEFA se bohužel v Evropě trochu mine účinkem, protože expanze na trhy třetího světa je už v plném proudu.
Vzhledem k výše uvedenému mi tedy snad už věříte, že čistého času se ve fotbale v dohledné době rozhodně nedočkáme. Pokud by náhodou jednou byl zaveden, bude to v nějaké podobě, která nám nebude po chuti ani trochu. Abychom nepřišli o emoce a FIFA o své zlaťáky.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
