Článek
Větu z nadpisu jsem poprvé vyslovil, když jsem četl volební lístky. Doma to brali jako vtip, jak jinak.
Situace, ve které jsme, ale moc k smíchu není. Vrásky mi samozřejmě dělá hnutí Stačilo!, za nímž stojí především KSČM. A pokud by se komunisti dokázali vrátit do Poslanecké sněmovny, nešlo by jen o návrat zapomenutých starých časů. Znamenalo by to znovu otevřít dveře idejím, se kterými jsme se měli definitivně rozloučit před 36 lety. Idejím spojenými s legálními krádežemi, nechutnou státní kontrolou a pochybnými ekonomickými experimenty.
Historické kousky už možná neopustí muzea, ovšem za vlády komunistů by se zcela jistě vrátily staré pořádky. I když v novém hávu.
Komunisté a líbivé sliby
Koalice Stačilo! vznikla před rokem jako pokus o návrat KSČM do politiky po neúspěchu ve volbách v roce 2021. K ní se připojily menší skupiny a další aktivisté. Jejich společným jmenovatelem je nespokojenost s vládou, válkou na Ukrajině a „silný hlas umlčované většiny“.
Slogan je chytlavý, jednoduchý a míří na zklamané voliče. Hlavně, ale zřejmě ne výhradně, na starší generaci, která si ještě pamatuje levné nájemné a jistoty státních podniků.
Stačilo! nabízí paletu návrhů, které znějí jednoduše a lákavě: masivní výstavba obecních a družstevních bytů, nulová DPH na základní potraviny, zrušení Senátu, kontrolní orgán pro církve, odmítnutí Green Dealu i emisních povolenek a v zahraniční politice zastavení pomoci Ukrajině a zrušení sankcí proti Rusku.
Spousta lidí by se minimálně s některými návrhy dokázala lehce ztotožnit. Ono to ale není tak jednoduché.
Program pro naivní voliče
Začněme u bydlení. Stačilo! slibuje masivní výstavbu obecních a družstevních bytů, aby si lidé nemuseli zoufat nad cenami. Na papíře to vypadá hezky. Už dnes ale narážíme na nedostatek stavebních kapacit i pozemků. A hlavně – a to se ptejme u slibů politiků vždycky – kdo by to zaplatil? Obce, stát, nebo snad daňový poplatník?
Pokud by to šlo tak snadno, dávno by podobné projekty spustily všechny předchozí vlády. Ne nutně z lásky k lidem, ale zejména v touze zajistit si hlasy voličů. Měly by je jisté.
Podobně je to s návrhem na nulovou DPH na základní potraviny. Myšlenka, že chleba a mléko zlevní, je možná atraktivní, ale kdo rozhodne, co je základní potravina? Máslo ano, pomazánkové „máslo“ už asi ne? Jogurt ano, čokoláda ne? Nejhorší by ale bylo, že státní rozpočet by přišel o miliardy, které by musel nahrazovat někde jinde.
Dalším bodem je zrušení Senátu. Podle Stačilo! prý jen překáží. Tenhle pocit komunistů plně chápu. Senát totiž plní roli pojistky: brání tomu, aby jediná parlamentní většina protlačila unáhlené a nebezpečné zákony bez předchozí širší debaty napříč politickým spektrem. Pokud by tato instituce zmizela, moc by se koncentrovala do jediné komory, což by byla otevřená cesta k jejímu zneužití.
To je pochopitelně komunistický sen.
Budování socialismu je náročný proces. Po 40 letech neblahých zkušeností víme, že je nutné ho zastavit už v zárodku. U demokratických voleb.
Další pochybné body
Velké otazníky vzbuzuje návrh na zavedení „kontrolního orgánu pro církve“. Zní to jako návrat do dob, kdy stát určoval, co se smí a nesmí kázat z kazatelny. V moderní demokracii by podobný zásah do náboženské svobody působil jako špatně maskovaný pokus o dohled nad lidmi skrze jejich víru. Byť to asi není problém, který by většinu lidí trápil nejvíc, dokládá zvrácenou touhu po kontrole.
V energetice se Stačilo! stylizuje do role obránce levných energií. Tvrdí, že odmítne Green Deal a emisní povolenky, aby se Čechům ulevilo. Jenže odchod z evropského rámce by znamenal konflikty s EU, nevyhnutelné sankce a v konečném důsledku vyšší účty za energie. A představa, že budeme brát „plyn odkudkoli“, vede k jednoduchému závěru: opětovná závislost na Rusku. Dnes už snad není potřeba vysvětlovat, že v tomhle případě se neplatí pouze penězi.
A nakonec zahraniční politika. Hnutí mluví o „míru na Ukrajině“ a odmítá vojenskou pomoc. Jenže my nemáme na výběr. Znamenalo by to jednostranný ústup a posílení ruského vlivu. Česká republika by se ocitla mimo hlavní proud evropské a alianční politiky. Na periferii, kde se rozhodně líp nežije.
Historická paměť národa
Když se někdo dnes v souvislosti s komunisty obává o majetek, není to paranoia. V roce 1953 proběhla měnová reforma, při níž lidem během jediné noci zmizely celoživotní úspory. Peníze se měnily v kurzu, který zničil jejich vklady a zvýhodnil jen režimní instituce. Lidé přišli o vše, co měli, a nemohli s tím nic udělat. Někteří vysypali (nyní bezcenné) peníze do kanálu, jiní se oběsili…
A peníze nebyly to nejhorší, i když to byl hodně citelný zásah. Znárodňovaly se podniky, půda, domy. Všechno. Soukromé vlastnictví, pochopitelně mimo stranické špičky, bylo velice podezřelé. Tohle je dědictví, za kterým KSČM nikdy neudělala jasnou tečku. Stačilo! je v podstatě jen nový kabát pro dobře známý obsah.
Je to kabát hodně průhledný, protože předsedkyně Stačilo! je i předsedkyní komunistické strany.
Riziko pro nás i další generace
Laicky jsem si myslel, že skutečnost, že body z programu Stačilo! jsou buď neproveditelné, nebo vyloženě nebezpečné, by odhalilo i dítě v mateřské škole. Česká historie nám už ukázala, jak rychle může stát sáhnout lidem do kapes, ať už v roce 1953, nebo při znárodňování po roce 1948. O dvacet let později to šlo pomaleji, ale taky to tehdejší generace pocítily.
Jenže tomuhle komunistickému hnutí připisují některé průzkumy i 8 %! Opravdu se mezi 25 voliči najdou dva, kteří by hodili hlas komunistům? Opravdu toužíme si nechat znovu zdevastovat zemi? Máme málo problémů?
Jasně, s 8 % se volby nevyhrají. Může se ale snadno stát, že vítěz voleb bude komunisty pro sestavení vlády potřebovat. A nevyhnutelně jim svěří nějaký rezort, kde budou moci uskutečňovat své zvrácené ideje.
Bitcoin může představovat únik od hrozby znárodnění. Ten vám nikdo lehce nesebere.
Neříkám tím konkrétně, že všechno prodat a koupit bitcoin je cesta pro každého. Pokud by se ale podobné sliby začaly měnit v realitu, pak by kryptoměny byly pro uchování hodnoty bezpečnější než účet v české bance. Jasně, jsou rizikové. V situaci, kdy by hrozilo znárodnění nebo jiná státní krádež, je to ovšem pro mě přijatelné riziko.
Co je teď nejdůležitější: volič by měl napřed přemýšlet, než v pátek nebo v sobotu hodí lístek do urny. Protože k tomu, aby opravdu „stačilo“, teď chybí jen jeden špatný volební výsledek.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
