Článek
Do Lotyšska vstoupíme na jeho jižní hranici s Litvou. Na východním pobřeží Baltského moře se litevská silnice A13 mění na lotyšskou A11 a spolu s označením se proměňuje i charakter krajiny. Na rozdíl od Litvy je Lotyšsko hustě zalesněné, což poznáváme ještě před příjezdem do naší první destinace. Tou je přístavní město Liepaja, třetí největší v zemi. Přes silnici nám přeběhne obrovský los. Známka toho, že civilizaci necháváme za sebou.
Ulice Rigy hrají všemi barvami. Byla by ovšem chyba navštívit jen hlavní město.
Liepaja: Město, kde se narodil vítr
Máme štěstí, protože vítr od Baltu je v pondělním dopoledni jen velmi mírný. Ostatně přezdívka města nenaráží jen na povětrnostní podmínky, ale především na námořní tradici, kulturní odkaz a kreativního ducha zdejší populace. Ve městě s počtem obyvatel odpovídajícím severočeskému Mostu najdeme významný symfonický orchestr, rockovou kavárnu a hudební chodník slávy. Většina slavných lotyšských hudebních skupin se zrodila právě tady.
Podobně jako španělský Cádiz se i Liepaja nachází na úzkém pruhu země mezi dvěma vodními plochami. V tomto případě se jedná o Liepajské jezero a Baltské moře s dlouhými písečnými plážemi. Voda má něco kolem 18 stupňů, takže si příjemně ochladíme nohy. Zajímavé je, že ze zdejšího přístavu jezdí přímé spoje do německého Lübecku.
Západ slunce na Baltu má něco do sebe, co říkáte?
Nás ovšem víc zajímá starý přístav Karosta, vybudovaný za dob Ruského impéria. Jednalo se o tajnou námořní základnu fungující ještě v éře Sovětského svazu. Dnes je částečně opuštěný a má zvláštní ponurou, ba až strašidelnou atmosféru. Ta je nejvíc patrná ve věznici, která je součástí doků, a kde mohou turisté okusit pravý „vězeňský“ život či tu dokonce zůstat přes noc.
Secesní domy kolem centra nám připomínají některé části Prahy, samotné město, které v sobě spojuje temný industriální ráz s jakousi uměleckou nevázaností, však má blíž k Ostravě nebo Manchesteru. V jedné z místních restaurací, která připomíná ze všeho nejvíc revitalizované oblasti Holešovic, vyzkoušíme místní specialitu nazývanou Liepājas menciņi – jedná se o pokrm z tresky a brambor zapečených se smetanou a cibulkou.
Pokus o umělecké foto z drsného Baltu. Poměrně vystihuje atmosféru Liepaji.
Ventspils: Malý baltský Singapur
Když se řekne Singapur, myslí se tím především čistota. Známá je skutečnost, že v této malé asijské zemi jsou zakázány žvýkačky. Po příjezdu do lotyšského města Ventspils, které leží asi 2 hodiny cesty na sever od Liepaji, máme podobný pocit. Takhle čisté a uklizené město jsme snad v bývalém východním bloku ještě nikdy neviděli. Možná Slovinsko se tomu blíží.
Přestože je počet obyvatel o poznání nižší, jedná se o jeden z nejrušnějších přístavů v Baltském moři. Může za to jednak přímé spojení se švédským Stockholmem, jednak skutečnost, že přístav nezamrzá, takže je v provozu celoročně. Symbolem města je kráva – sochy, busty či alespoň plastiky krav tu vidíme doslova na každém rohu.
Symbolem města Ventspils je kráva. Jejich sochy a jiná vyobrazení tu na nás shlížejí doslova odevšad.
Místní hrad, kdysi významné sídlo Livonského řádu, odnože známého Řádu německých rytířů, je dnes sídlem městského muzea. My dáme přednost plážovému muzeu pod širým nebem, kde si můžeme prohlédnout historické rybářské lodě z raného novověku a projedeme se pár stovek metrů po úzkorozchodné železnici.
Právě ve Ventspils sídlí lotyšská vesmírná agentura a najdeme tu technologický park. Moderní bydlení po celém městě láká mladé rodiny a odborníky pracující v technologickém a vesmírném oboru – je to opravdu moderní projekt v tom nejlepším slova smyslu. Oproti drsné umělecké Liepaje má poněkud krotší a rodinnější atmosféru. A naše lotyšské dobrodružství ještě zdaleka nekončí.
Zatopené kaňony a rudé skály jsou častým výjevem v oblastech, kde se silnice odchýlí od baltského pobřeží.
Riga: Poklad v klíně Lotyšska
Z cestovatelů, kteří navštívili všechna tři hlavní města pobaltských států, vám většina řekne, že Riga je z nich nejkrásnější. Hlavní město Lotyšska má neobyčejně výhodnou polohu: leží přibližně uprostřed země, v bezpečném zálivu, který ještě ze severu uzavírá estonský ostrov Saaremaa, v ústí řeky Daugava. Ze všech částí Lotyšska je to sem blízko.
Lotyšsko je neobyčejně plochá země. Nahrazuje to však krásnými lesy a jezery, kterých je všude kolem Baltského moře plno.
Cestou podél Baltského moře na východ se nám otevírají úžasná panorámata: bělostné pláže, hluboké borové lesy, rozeklané kaňony s rudými skalisky a opuštěné zátoky s padlými kmeny. Stejně jako Finsko je i Lotyšsko zemí saun: a některé z nich najdeme přímo na pláži. Když se rozprší, není nic lepšího než zalézt dovnitř, nechat se hýčkat horkým vzduchem a sledovat Baltské moře bičované větrem.
Když se chcete po cestě zahřát v sauně, můžete.
Čím je Riga tak okouzlující? Je to především architektonický skvost: nikde na světě není větší koncentrace secesních budov než v její čtvrti Alberta iela. Celkem jich tu prý stojí přes 800. Staré město si zase zachovalo středověký ráz. Jeho dlážděné ulice, gotické kostely a barevné měšťanské domy se skrytými nádvořími mají až pohádkový nádech. Na opačné straně řeky zase dominují dřevěné stavby z 19. století, které z jiných evropských měst prakticky vymizely. Vzácně narazíme i na relativně nedávno vybudované sovětské stavby, které svůj nedostatek historičnosti nahrazují brutalismem.
Jeden z evangelických chrámů v lotyšské Rize.
Riga je pro milovníka architektury tím, čím je zoologická zahrada pro milovníka zvířat. Zatímco Tallinn má celkově středověký nádech a Vilnius je zbudovaný v převážně barokním duchu, Riga nabízí všechny možné styly na jednom místě, od středověku po ty nejmodernější výstřelky. Není divu, že její centrum bylo zařazeno na seznam Světového dědictví UNESCO.
Chrám Kristova narození v Rize je jednou z nejslavnějších staveb města. Byl vybudován kolem roku 1876 pro potřeby rozrůstající se pravoslavné komunity.
Jen zkoumání všech těchto architektonických skvostů nám vydrží na celé dva dny. Pláž v Jurmale, kam místní jezdí s oblibou vlakem (je to jen 34 minut), jsme navštívili už po cestě. Je tak zase čas na další kulinářské zážitky. Vyzkoušíme tradiční žitný chléb Rupjmaize, jehož kyselou chuť si nemohou Lotyši vynachválit. A to i v tekuté podobě – zapíjíme ho kvasem, který je právě z tohoto chleba vyrobený.
Můj společník mi nedovolí opustit restaurační zařízení, dokud neochutnám i jeho milovaný nápoj, totiž balzám (Rīgas Melnais balzams). Je to silný bylinný likér s výraznou chutí lípy, malin, borůvek, medu, karamelu a vůbec všeho dobrého. Alespoň tak mi to popisuje. Po několika hodinách ochutnávání opouštíme restauraci ve stavu značně rozjařeném. Na návštěvu koncertu v Lotyšské státní opeře je to prý ideální. Dá se říct, že je to značně spirituální zážitek.
Riga je město se zvláštní důstojnou atmosférou hlavního města. Dá se říci, že je velká tak akorát.
Jelgava a Daugavpils: Na východ od ráje
Městečko Jelgava leží jen kousek na jih od Rigy. Návštěvníci hlavního města Lotyšska ji často přehlížejí, je to však chyba. Jestliže návštěvník Paříže nevynechá Versailles (a já bych doporučil i Chartres), z Lisabonu si udělá výlet do Sintry a z Prahy do Kutné Hory, v Lotyšsku se vyplatí zajet si na jih do Jelgavy.
Palác v Jelgavě má stejného autora jako Zimní palác v Petrohradu. Myslím, že ten rukopis je celkem zřetelný.
Místní palác je největší barokní stavbou v pobaltských zemích. Jeho autorem je italský architekt Bartolomeo Rastrelli, který v 18. století navrhl takové skvosty jako petrohradský Zimní palác. S tím se tato stavba měřit nemůže, přesto vzbuzuje respekt. Dnes tu sídlí Lotyšská zemědělská univerzita, některé části jsou ovšem otevřené pro návštěvníky. Navštívíme mírně strašidelnou kryptu kuronských vévodů, která se nachází v katakombách pod palácem. Nejkrásnější pohled na něj je samozřejmě zvenčí.
Na ostrově Pasta vylezeme na vyhlídkovou věž s opravdu úctyhodným hodinovým ciferníkem. Odtud je úžasný výhled na celé město s jeho nesčetnými fontánami, cestami a mosty přes množství říček. Z místního kostela Nejsvětější trojice zůstala jen věž, která také stojí za návštěvu. V restauraci naproti němu ochutnáme další lotyšskou specialitu. Tahle se konzumuje především v zimě, ovšem dnešní srpnový den, lehce deštivý, k tomu nemá zas tak daleko. Jde o šedý hrách se slaninou, servírovaný tradičně na podlouhlých talířích. Poučen z Rigy, nezapíjím ho tentokrát balzámem, ale kolou. Restauraci tak opouštíme po svých.
Výhledy z astronomické věže v Jelgavě jsou působivé i v rámci interiéru. A taky se tu dá dobře najíst.
Putování Lotyšskem zakončíme ve městě Daugavpils na samotném jihovýchodě země, nedaleko hranic s Běloruskem. Tady už nám chybí bělostné pláže Baltu a jeho sauny, nicméně svoje kouzlo tohle druhé největší město Lotyšska nesporně má.
Pozlacené věžičky pravoslavných chrámů v Daugavpils dávají tušit, že takhle daleko na východ už západní manýry nedosahují.
Za zmínku zde stojí dvě věci: pevnost z 19. století, ze které udržovalo tehdejší Ruské impérium kontrolu nad východním Lotyšskem. Dnes tu sídlí muzeum umění zaměřující se na abstraktní tvorbu zdejšího rodáka jménem Mark Rothko. Tento malíř už ve 13 letech, tedy patrně dříve, než cokoli namaloval, emigroval do USA, kde se proslavil. Přestože nejsem velkým fanouškem moderního umění, tady se rád zastavím – historické kulisy pevnosti mu dodávají pro mě snesitelný charakter.
Druhá věc je opět architektura, tolik odlišná od moderních měst západního Lotyšska. Tady odkazuje na dlouhé roky ruské a později sovětské nadvlády, s mnoha ortodoxními i katolickými chrámy a katedrálami. Je znát, že jsme na východě. Ubytujeme se v jakémsi temném podzemním hotelu, který působí, že je připravený i na jadernou válku.
Mohutná pevnost ve městě Daugavpils dnes slouží také jako vězení.
Brzy ráno máme sraz s Marinou a její sestrou Irinou, běloruskými studentkami, se kterými se vydáme prozkoumat tajemný Minsk. Ale to už je příběh na jiný den.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
